Jedna z nejčastějších otázek je: „Jak mám ty keře stříhat?“. Těžko říct, kde se vzala domněnka, že je nutno je stále stříhat či řezat.
I volně rostoucí keře se časem spojí v souvislý porost
Obě tyto skupiny mají v zahradách oprávněné zastoupení. Jak už označení napovídá, na řez je náročná pouze jedna z těchto skupin.
Abychom byli spokojeni, základním předpokladem je znát kromě nároků i výslednou velikost a habitus vysazených keřů. Pokud si zvolíme keř vhodné velikosti a tvaru, není každoroční řez u běžných keřů nutný. Nechme ho růst do jeho přirozené krásy.
Péče o něj bude spočívat v občasném prořezu starších větví, který zajistí průběžné zmlazování keře. U některých keřů se pak doporučuje odstraňovat odkvetlé květy, např. u šeříků. Pokud je k řezu přeci jen důvod, zkusme při něm respektovat přirozený růst.
Jak je z názvu zřejmé, tyto keře vyžadují každoročně opakovaný řez, aby si podržely vzhled, kterého chceme dosáhnout. Nejčastěji jde o tvarování do stěn živých plotů a plůtků. Takto tvarované keře tvoří funkční pohledové bariéry a dokáží dobře členit prostor.
To, že k pravidelnému tvarování dochází, bývá často způsobeno nikoliv jasným nápadem, ale výsadbou keře nevhodné velikosti. Řez nám má pak tuto chybu napravit.
Další z možností je tvarování do koulí nebo dalších roztodivných tvarů. Pokud se k němu uchýlíme, měli bychom znát důvod, proč tak činíme a mít na paměti, že v tomto případě méně, znamená více. Krátce řečeno, na rozdíl od volně rostoucích keřů, které obstojí svou přirozenou krásou, k tvarování je dobré mít jasnou koncepci a nápad.
Než keř neustále redukovat řezem a někdy se tím připravit o jeho květy, zvolme si raději keř vhodné velikosti, kterému můžeme dopřát přirozený růst.
Zde uvádíme pouze některé zástupce. Výběr je samozřejmě o mnoho větší a to jak v druzích, tak v kultivarech.
Způsobů je opět několik:
Pro takový účel se většinou hodí ty vyšší s výraznou dekorativní hodnotou, případně i tzv. nohaté s odhalenými kmínky/větvemi. Krásnou solitérou může být například některá z magnolií, keřový javor ginnala, krásný především na podzim, štědřenec odvislý nebo třeba kalina řasnatá, která je dekorativní růstem, květem i podzimním zbarvením.
Kalina řasnatá (Viburnum plicatum)
Dalším ze způsobů využití keřů jsou skupiny. Ty nám mohou pomoci pokrýt půdu například na svazích nebo rozčlenit prostor. To, jak pomáhají keře členit prostor, si zkusme uvědomit třeba v některém z parků.
Průchod mezi dvěma skupinami keřů nás může pocitově přenést do další, trochu jiné části zahrady. Skupina keřů také vytvoří zákoutí, třeba pro lavičku. Keřové skupiny můžeme vysadit buď jednodruhové, nebo je namíchat z keřů různých výšek, doby kvetení i podzimní barevnosti.
Poměrně běžné je využití keřů pro živé ploty, zde je opět nespočet možností z čeho a jak živý plot vysadit. Není nutné se omezovat na túje a cypřišky. I tvarovaný živý plot můžeme vysadit z proměnlivějších listnáčů. Struktura jejich větví nám zajistí pocitovou bariéru i v době, kdy ve skutečnosti v zahradě nepobýváme, tedy v zimě.
Tam, kde to prostor umožňuje, obvykle je třeba 2–3 m šířky, si dopřejme volně rostoucí živý plot. Vysadit ho můžeme z keřů, které nám budou vyhovovat svou výslednou výškou a vzhledem.
Keře jsou také vhodnou a klasickou součástí trvalkových záhonů. I zde můžeme vybírat podle jejich velikosti, tvaru, barevnosti květů a listů, podzimního zbarvení nebo stálezelenosti.
Neměli bychom zapomenout na keře s jedlými plody. Ty klasické jako rybízy, angrešty a maliníky většinou navrhujeme jako součásti ovocných a zeleninových částí.
Další skupinou jedlých keřů jsou vyšší keře, které využíváme i pro jejich dekorativní hodnotu právě do živých plotů, skupin, jako solitéry. Patří mezi ně arónie, muchovníky, dříny, šípkové růže a další.
Vždy se vyplatí keře při výsadbě přihnojit, například postupně se uvolňujícím tabletovým hnojivem.
Běžné keře se prodávají většinou kontejnerované. Kromě mrazivých, horkých a suchých dní je můžete sázet kdykoliv. Cena a velikost keře spolu souvisejí. Malou sazenici běžných keřů lze pořídit v řádech desítek až stovek korun, větší keř je již investice v řádech stovek a tisíců korun. Je nutné vědět, jaké podmínky keř vyžaduje, např. u kyselomilných se doporučuje použít při výsadbě rašelinu. Klasické ovocné keře lze koupit i prostokořenné. Ty se sázejí na jaře a na podzim.
Stejně jako staré stromy si i krásné letité keře zaslouží naši pozornost a ochranu.
Závěrem bychom chtěli představit dva staré keře, vlastně už spíše stromy, černého bezu. Jednu krásnou stromovou bezinku můžete najít ve Vrchlabí, druhou v Olomouci. Pokud víte o nějaké další, potěší nás, když se s námi podělíte o její fotografii a umístění. Třeba se nám s vaší pomocí podaří sestavit malého průvodce po starých černých bezech.
Foto autoři
Nejčastěji ostružiník pěstujeme pro jedlé plody. Mohou krásně posloužit i jako živý, neprostupný plot na naší zahradě.
Výběr dřevin pro živý plot sice vypadá jako banální záležitost, ale právě v tomto bodu mnozí zahrádkáři dělají zásadní chyby.
Zlatice známe jako běžné keře v parcích a zahradách, dorůstající výšky a i šířky až dvou metrů. Ale i v malé zahradě můžeme zlatici využít.
Keře vnesou do zahrady vítané vlastnosti. Vymezí pozemek, podpoří intimitu, vytvoří příjemná zákoutí, skryjí méně vzhledná místa.
Setí a ani sázení sazečky cibule kuchyňské dříve než v polovině května může ohrozit nálet květilky cibulové. Její larvy působí na cibuli velké škody. Poškozuje i pórek a některé okrasné cibuloviny. …
Pěkný den, paní Kolková Rydvalová,
děkuji za pěkný článek.
Zaujalo mne úvodní téma – pracnost řezu, protože se právě snažím pomoci jedné stařence s „revolucí v zahradě“. Mívala ráda skalničky, ale poslední roky trávila více času v nemocnici než na zahradě. Špatně chodí, bojí se.
Navrhoval jsem jí přeměnu trvalkové zahrady na zahradu s okrasnými keři a musel jsem svůj návrh upravit právě s ohledem na pracnost řezu. Například jsem letní tavolníky (S. bumalda) nahradil jarními (S. vanhouteii), mochny (P. frutescens) kolkvíciemi (K. amabilis) a pustoryly (P. x lemoinei), komule (B. davidii) šeříky (S. x chinensis), kapradiny (D. filix – mas) barvínky (V. major).
Škoda, že tento Váš článek brzy opustil téma pracnosti řezu a věnoval se spíše výšce keřů a kompozici. Snad by pracnost řezu mohla být tématem některého z Vašich příštích článků v Zahrádkáři. Starší zahrádkáři by to zcela jistě uvítali (čerpám z vlastní a někdy i dost bolestivé zkušenosti : – ) .
Vše dobré přeje
Milan Číha