Dekaisnea, palečník čínský nebo též prsty mrtvého muže. Všechna označení patří rostlině, která zaujme na první pohled.
Přestože dekaisneu Fargasovou (Decaisnea fargesii), keř s prstovitými, mrtvolně bledě modrými a jedlými plody, je možné v tuzemských klimatických podmínkách velmi dobře pěstovat, setkáváme se s ní zřídka. Vidět ji můžeme především v arboretech a botanických zahradách.
Keř se zralými plody
V západní Číně, kde je velmi oblíbená, roste planě. Dorůstá ve vzpřímené, málo větvené keře 2, 5–3 m, někdy dokonce až 4 m vysoké.
Vzrostlý keř dekaisnei
Dekaisnea je velmi atraktivní právě na podzim, kdy modré plody svítí na dálku a krásně ladí s listy zbarvenými do zlatova.
Mladé listy a plody při poranění roní bílý lepkavý latex, který může dráždit pokožku.
Dekaisneu pěstujeme ze semen, která stratifikujeme anebo vysejeme hned po uzrání přímo na záhon. Klíčí v prvním roce.
Je-li půda pod keřem humózní, semena ze spadaných lusků vyklíčí samovolně. Při dobrém pěstování mohou semenáče vykvést ve třetím či čtvrtém roce.
V prvním roce doporučujeme semenáčky ještě zakrýt chvojím. Následující roky už se nemusíme bát.
Foto autor
Keře vnesou do zahrady vítané vlastnosti. Vymezí pozemek, podpoří intimitu, vytvoří příjemná zákoutí, skryjí méně vzhledná místa.
Začínající pěstitelé fuchsií se často obávají, zda budou umět rostliny uchovat přes zimu. Přitom existují fuchsie, které při dodržení určitých postupů přezimují na zahradě.
Vyzkoušejte na zahradě nebo jako nádobovou rostlinu zajímavou liánu hlízolu nachovou původem ze Severní Ameriky.
Ve druhé polovině září jsou v našich podmínkách již běžné noční mrazíky. Pamatujeme proto na všechny choulostivé rostliny a umístíme je do bezpečnějších míst. Na noc je přeneseme domů, nebo aspoň chráníme rohožemi, fólií nebo netkanou textilií.
Komentovat je skoro divné,když např.prave činske,rostlinné ,,potvory,,nejsou např.v Austrálii,bez státního povolení přípustné,tudíž jediný,kdo má komentovat je i v tomto případě státní úředník.