Poruchy rostlin ovlivněné půdou, jejím složením i únavou

2. 6. 2020

Radost zahrádkáře z prospívajících, zdravých rostlin, z kvalitní úrody a sklizně mohou pokazit poruchy, jejichž příčiny spočívají v půdě.

Typ půdy

Je logické, že v těžkých jílovitých a hlinitojílovitých půdách budou kořeny rostlin trpět nedostatkem vzduchu a zamokřením. Proto je zde třeba pěstovat jen druhy, které tyto půdy snášejí. Těch však není moc. Všeobecně platí, že stromy v takovýchto půdách koření mělčeji. Což má vliv nejen na jejich vyvracení, ale omezuje to i jejich růst a plodnost.

Těžké půdy je třeba vylepšovat

  • organickým hnojením (hnojem, kompostem, slámou apod.),
  • každoročním rytím zásadně před zimou,
  • vylehčováním, například pískem, při menším objemu půdy pak i perlitem, drceným pěnovým polystyrenem nebo keramzitem.

Lehké (písčité a hlinitopísčité) půdy často trpí suchem, jsou snadno výsušné, a proto je třeba je intenzivněji zavlažovat a často hnojit, ale v menších dávkách a častěji, což platí jak pro hnojiva organická, tak minerální.

Tyto půdy je možné vylepšovat navážkou těžkými jílovitými půdami. Lehčí půdy jsou obecně vhodné pro většinu druhů zeleniny a z ovocných dřevin především pro broskvoně, třešně a višně.

  • V typicky písčitých půdách se v posledních letech na kořenové zelenině rozšiřuje nebezpečné háďátko severní (Meloidogyne hapla).

Opatření proti větvení kořenů

Těžké, ale i kamenité půdy jsou příčinou větvení kořenů kořenové zeleniny: mrkve, petržele, pastináku. Zabránit této poruše je možné pěstováním odrůd s kratšími a tupějšími kořeny nebo pěstováním na hrůbcích.

Větvení mrkve

Větvení kořenů mrkve

Půdní reakce

K důležitým půdním faktorům patří půdní reakce, jejíž hodnota je vyjadřována hodnotou pH. Většina rostlin vyžaduje neutrální půdní reakci (pH 6,6 až 7,2).

Mírně zásadité půdy (pH 7,3 až 7,7) jsou vhodné pro luskoviny, skořápkaté ovoce a peckoviny a z okrasných rostlin pak např. pro gerbery, chryzantémy a některé skalničky.

Mírně kyselé půdy (pH 4,5–6,5) vyžadují brambory, červený rybíz a jahodník.

Vysloveně kyselé půdy (pH 3,5 až 5) jsou nezbytné pro rododendrony, kapradiny, hortenzie, borůvky a další vřesovcovité rostliny.

  • Je-li půdní reakce nižší než jakou vyžadují pěstované rostliny, dochází ke zpomalení růstu a ke zhoršenému přijmu hořčíku, fosforu a molybdenu.
  • Vyšší pH se projevuje postupným žloutnutím listů od nejmladších ke starším, jejich nekrózou a opadem.
Příznaky poškození rododendronu při nedostatečně kyselé půdě

Nedostatečně kyselá půda vedla k poškození rododendronu

K otupění půdní kyselosti se většinou používá vápnění nebo fyziologicky zásaditá hnojiva (např. ledek vápenatý a dusíkaté vápno), k opačnému účelu pak hnojiva fyziologicky kyselá (síran amonný, draselná sůl, síran draselný aj.), vrchovištní rašelina, lesní hrabanka nebo i síra. Na půdách s vyšší půdní reakcí je hůře přijímán bor a železo.

Kde a proč vzniká zasolení půdy

Především u hrnkových kultur a u plodin pěstovaných ve sklenících a fóliovnících, je třeba počítat se zasolením půdy nebo-li salinitou. K tomuto nežádoucímu jevu dochází v podmínkách, kde převládá výpar vody z půdy nad jejím příjmem.

Zasolením půdy trpí také rostliny v blízkosti vozovek, které jsou v zimním období ošetřovány posypovými solemi. Rostliny jsou poškozovány vysokým osmotickým tlakem půdního roztoku, který je vyšší než tlak rostlinné buněčné šťávy. Následkem toho dochází ke zpomalení růstu a odumírání listů a kořenů.

Následkem toho se pak v půdě zvyšuje koncentrace solí v půdním roztoku. Soli krystalizují a dochází k tzv. výkvětu.

Na zasolení půdy je velmi citlivý salát, ale i mrkev, květák, většina listnatých dřevin, ale i pokojových rostlin, např. saintpaulie.

Vysoké zasolení se většinou omezuje promýváním půdy větším množstvím vody a zvýšením propustnosti půdní spodiny (např. hluboké rytí a rigolování) a preventivně pak vhodnou výživou, zejména nepřehnojováním minerálními dusíkatými a draselnými hnojivy.

Na malých plochách, především u hrnkových kultur, je vhodné odstraňovat vrchní vrstvu půdy, resp. substrátu, kde zasolení je největší.

 

  • Zasolením půdy trpí i dřeviny rostoucí v blízkosti vozovek, které jsou v zimním období ošetřovány posypovými solemi. Ty jsou poškozovány buď kontaktně, tzn. přímo odstřikovanými solemi, což je většinou u nízko zavětvených jehličnanů, nebo systémově přes kořeny. V tom případě zasychají okraje listů, nejčastěji javoru klenu, jírovci, lípě, jeřábu aj.

Únava půdy

Poměrně komplikovanějším faktorem je půdní únava, která způsobuje redukci růstu a snížení úrodnosti víceletým pěstováním některých rostlin na stejném místě, na zahrádkách pak především při opětovné výsadbě ovocných dřevin nebo révy vinné na stejném místě.

  • Jestliže je půdní únava způsobena výskytem a namnožením některých fytopatogenních mikroorganismů (hub, bakterií, háďátek), pak se nejedná o poruchu abiotickou, ale o chorobu.

Půdní únava je velmi často způsobována jednostranným vyčerpáním snadno dostupných forem rostlinných živin nebo nahromaděním toxických kořenových výměšků.

Projevem půdní únavy je celkově zeslabený růst, především v prvním roce po výsadbě, avšak nejčastěji přetrvává minimálně 5 let.

Nejvíce se půdní únava projevuje u broskvoní, jabloní, třešní, višní, rybízu, ale podepisuje se například i na hrušních. Při likvidaci starých stromů je třeba odstranit co nejvíce kořenů z půdy a měla by být dodržena zásada střídání:

  • skupin ovocných druhů, například po jádrovinách peckoviny nebo drobné ovoce,
  • případně ovocných druhů – po jabloních hrušně, po slivoních třešně…,
  • nebo aspoň odlišné podnože.

Vždy by měla být vytvořena dostatečně veliká výsadbová jáma a k zahrnutí stromku použita zemina z jiného místa, nejlépe s dostatečným podílem kvalitního kompostu.

Komplikace v soužití se sousedy

Kvalitu výpěstků neovlivňují jen rostliny, které rostly na daném místě před pěstovanou rostlinou, ale i rostoucí v jejím okolí. V tomto případě se pak jedná o alelopatii (též allelopatii nebo antibiózu), volně přeloženo jako vzájemné ovlivňování.

Je známo, že kořeny trnovníku akátu nebo ořešáku černého vylučují do svého okolí látky (fytoncidy), které působí toxicky na okolní rostliny a proto v okolí těchto stromů je omezen růst jiných rostlin.

  • Vůči fytoncidu ořešáku (juglonu) jsou odolné rybízy, bez černý, hlošina a například slivoně jsou vůči látce více odolné než jabloně. Tolerantní je i třešeň, mrkev, fazol a řepa, avšak rajčata, papriky a lilky po vysazení v blízkosti ořešáků vadnou, žloutnou a odumírají.

Fytoncidní látky do svého okolí vylučují i další rostliny jako třeba česnek medvědí, pýr plazivý (agropyren), merlík bílý, lnička, bolševník velkolepý, šalvěj lékařská, pelyňky, slunečnice, bodláky, blahovičník (Eucalyptus), ale kupříkladu i broskvoň.

Foto autor

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

3. 12. 2022

Začátkem prosince připravíme chvojí pro přikrývku rostlin

Na začátku prosince je dobré připravit zásobu chvojí, abychom ho měli po ruce v případě, že přijdou silnější mrazy a bude třeba přikrýt dosud nechráněné rostliny. Zabezpečit potřebují zejména stálezelené a dvouletky.

zobrazit další rady a tipy
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x
()
x