Nepřímé, tzv. xenovegetativní rozmnožování čili roubování kaktusů má řadu zastánců a stejně tolik odpůrců.
Zejména mnohokvěté a miniaturní růže se daří množit zelenými řízky. Metodu však můžeme s úspěchem použít také u velkokvětých čajohybridů.
Na mnoha stanovištích můžeme z bujného výskytu některých druhů plevelů usuzovat na vlastnosti půdy, které je třeba znát a zohlednit při péči o zahradu i při pěstitelských plánech.
Po vyrašení prospívá hlíznatým květinám voda, přísun živin a další péče. Mečíky přihnojujeme roztokem plných hnojiv po vytvoření třetího listu.
Květiny k sušení sklízíme v termínu, který se nejlépe hodí pro uchování pěkného vzhledu, barvy i kvality květů. K sušení použijeme dobře větraný, tmavý prostor.
Aby živý plot dobře vypadal, potřebuje řez během vegetace ve dvou termínech. Koncem června, když už z něj vylétli hnízdící ptáci, a podruhé v srpnu.
Samozřejmě také zaléváme. Koncem června sbíráme první zralé plody z prvních výsadeb rajčat. Vysévat naopak můžeme pekingské zelí.
Intenzivní růst popínavek můžeme v červnových týdnech vhodně usměrnit a to i vyvázáním k oporám nebo úpravou okolí.
Nápaditým řešení může být také využití vzrostlých popínavých rostlin pro kombinace s dalšími květinami. Například sluncemilným růžím sluší společnost plaménků (Clematis).
Popínavé růže ve společnosti kontryhele a šanty kočičí; foto Shutterstock
Velice hezké jsou kombinace uvedených květin s nenáročným a rychle rostoucím chmelem (Humulus lupulus) a to zvláště jeho zlatolistou formou Humulus lupulus Aureus.
Holou spodní část odrostlých popínavých rostlin mohou zaplnit vitální letničky – vilec šplhavý
(Cobaea scandens), povijnice (Ipomoea), fazol šarlatový (Phaseolus coccineus), thunbergie křídlatá Thunbergia alata, lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus).
Do kombinace se hodí také některé vytrvalé květiny – hrachor širolistý (Lathyrus latifolius), asijský zvonek Codonopsis clematidea.
Zlatý chmel Aureus; foto Shutterstock
Naroubovaným dřevinám včas povolíme úvazky. Rouby jsou již přirostlé a použitá roubovací páska by neměla zarůst do kůry.
Čilimníkům a janovcům odřízneme odkvetlé konce výhonů, aby vytvořily nové letorosty kvetoucí v následujícím roce. Pozor však na řez do starého dřeva.
Stromkům v prvním roce po výsadbě zkrátíme během června letorosty, které prodlužují vybrané kosterní výhony a to na 20-30 cm délky.
Během června mohou v zahradě na ovocných plodinách postupně přibývat příznaky přítomnosti různých škůdců a chorob. Pokud nám zkušenosti a znalosti dovolí, reagujeme na ně.
Působí-li škvor viditelné škody na květech či ovoci, je možné tohoto nočního a vlhkomilného tvora chytat do pastí – do zavěšených hliněných květináčků, vyplněných senem nebo dřevitou vlnou. Pasti se škvory pak přemístíme k okrasným rostlinám, na kterých se vyskytují mšice.
