Květiny k sušení sklízíme v termínu, který se nejlépe hodí pro uchování pěkného vzhledu, barvy i kvality květů. K sušení použijeme dobře větraný, tmavý prostor.
Například slaměnky je dobré sklízet při nakvetlém poupěti. Pro břinek (Lonas), statici (Limonium) nebo smilek (Rhodante) a pískožil (Ammobium) naopak využijeme dobu, kdy je květ těsně před plným rozkvětem.

Půdní prostory starších domů a chalup se k sušení bylin používají odedávna. Je tu teplo, šero a snadno se zde větrá. Foto Shutterstock
Ve vhodných podmínkách – za slunečného počasí – můžeme k sušení využívat i zatemněné fóliové kryty, které jsou vyhovující a levnou variantou. Navíc jsou mobilní: Snadno je postavíme tam, kde je právě potřebujeme – poblíž místa sklizně rostlin. Za slunečných dní se rychle prohřejí.
Zatemnění tmavou textilií nebo fólií a vydatné větrání zajistí kvalitní vysušení rostlinného materiálu během dne. Na noc improvizovanou sušárnu uzavřeme, aby sušené kvítí nenavlhlo.
Protože mnohé odrůdy meruněk velice špatně rozvětvují a tvoří málo plodonosného obrostu, doporučuje se u nich v prvních letech po výsadbě zaštípnout hlavní výhony zhruba v polovině června, tedy v době, kdy se na výhonech vyvinulo 12–15 listů.