Zahradu na venkově bychom měli upravovat tak, aby odpovídala místním pěstitelským tradicím, klimatickým poměrům i okolní přírodě.
Víc než jinde tu platí, že v jednoduchosti spočívá půvab a často i svéráz zahrady.
Z dřevin pro kostru zahrady volíme druhy vyskytující se v okolní přírodě. U listnáčů s úspěchem použijeme jejich růstové i barevné variety, u jehličnanů naopak volíme druhy barvou a olistěním bližší okolní přírodě než prošlechtěné, barevně příliš výrazné kultivary, které jsou vhodné spíše do městského prostředí.
Jírovec pleťový neboli červený, kříženec maďalu a pávie červené, ozdobí venkovskou zahradu
Větší a širší květinové záhony osazujeme různými druhy květin tak, aby kvetly po celou dobu vegetace.
Menší a užší záhony je vhodnější osázet menším počtem druhů květin.
Pokud se jedná o víkendovou zahrádku u chalupy, volíme druhy nevyžadující větší péči. Do venkovské zahrádky se hodí trvalky.
Pokud nejsme příznivci přírodních partií zahrad a neláká nás květnatá louka, můžeme odlehlou část zahrady zkusmo nechat přírodě, jen jí trochu pomůžeme s druhovým složením trávníku. Možná za čas oceníme její přednosti a klady.
Keře, velmi pestrá skupina dřevin, nabízejí rozmanité využití v různých zákoutích zahrady i poblíž domu.
Zkušení pěstitelé často radí vyčkat s výsadbou teplomilné zeleniny na venkovní záhon až do začátku června – až se zvýší teplota půdy.
Po zimě má půda ideální drobtovitou strukturu a postupně během vegetace dochází ke slehávání vlivem gravitace.
Ačkoliv předzahrádka může doladit vzhled domu, být jeho vizitkou a také prostorem, který vítá příchozí a zdraví kolemjdoucí, stává se někdy kamenem úrazu.
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.
