Keře, velmi pestrá skupina dřevin, nabízejí rozmanité využití v různých zákoutích zahrady i poblíž domu.
Keře doplní trvalkové záhony, vytvoří živý plot, zastoupí stromy nebo podpoří jejich charakter svou přítomností, předělí prostor, dají se tvarovat i směrovat, pokryjí půdu…
Před obytnými domy na malém městě mohou přispět k příjemnějšímu vzhledu ulice a zdůraznit třeba i návrat k úměrnějším proporcím oken.
Při výběrů keřů do zahrady můžeme promýšlet i požadavky na vlastnosti jednotlivých skupin či druhů těchto dřevin: Keře nás mohou potěšit buď výrazným estetickým efektem jen po určitý čas, nebo mohou být nápadné a dekorativní po celou vegetační dobu.
Na snímku vlevo byla vysázena skupina zelenolistých dřevin (jedná se o stromové patro podsazené kvetoucími keři). Efekt této výsadby spočívá v tom, že jednotlivé dřeviny se ze zelené hmoty listů v průběhu vegetace vynořují a následně se opět stávají její součástí (zde výrazný šeřík, štědřenec a jeřáb). Ostatní rozdíly v odstínech zelené, v textuře a struktuře jsou jemné, ač znatelné. Podobně jako kvetení, které zde tento efekt vytvořilo, budou krátkodobější vizuální změny ve výsadbě probíhat v době rašení listů a jejich podzimního zbarvování. Sestava rostlin se tedy bude vizuálně v průběhu vegetace proměňovat, což je velmi působivé a nenápadně krásné.
Na druhém snímku keře doplňují trvalkové záhony. Červenolistý dřišťál, který byl použit, je výrazně dekorativní a stejně intenzivně nápadný celou vegetační dobu (i tento keř krásně kvete, ale výraznost barvy jeho listů zůstává v zahradě dominantní i po odkvětu).
Oba způsoby lze doporučit, ovšem s vědomím, že u druhého je snazší sklouznout k chybné interpretaci, kdy bude výrazný dekorativní efekt keřů působit prvoplánově nebo lacině (například pravidelné střídání žlutolisté a červenolisté tavoly nebo žlutých a zelených jehličnanů v živém plotě).
Stejně jako ostatní prvky, z nichž zahradu tvoříme, je třeba i keře vybírat tak, aby zapadaly do konceptu zahrady. Vhodnost rostlin pro určitý typ zahrady vychází z tradice a místa, kde se zahrada nachází, nebo např. z jejího zaměření.
Venkovské zahradě budou tradičně slušet šeříky, růžové keře, bezy, klokoče, kdoulovce, pustoryly aj. Na snímcích jsou zachyceny mimořádně zdařilé příklady působivého umístění kvetoucích keřů na venkově.
Azalky a rododendrony jsou doma v lesní zahradě
Pokud toužíte po sbírce rododendronů a azalek, bude se dobře vyjímat v lesní zahradě, popř. v zahradě připomínající světlý les. Jejich pozitivní estetický účinek a přirozený dojem v tomto prostředí souvisí se specifickými světelnými a půdními podmínkami, které vyžadují.
S tématem keřů souvisí i téma živých plotů. Jejich varianty jsou obecně známé: tvarované, většinou jednodruhové ploty (klidně působící), volně rostoucí jednodruhové nebo smíšené ploty (často velmi dekorativní květem, plodem, listem). Obě možnosti mají svá opodstatněná využití.
Poněkud kontroverzně z tématu vyčnívá tak zvaný tújový plot (ve skutečnosti například ze zeravů). Stal se jistým klišé a často ho odborná veřejnost (zahradníci i projektanti) apriori odmítá. Faktem je, že najít dnes obec bez takového plotu je již téměř nemožné. Přitom existuje množství keřů, které v mimohřbitovním prostředí působí lépe.
V zahradě je pak dobré takový živý plot předsadit živějšími výsadbami (trvalkovými záhony, světlejšími keři, stromy se světlou borkou) tak, aby zeravy působily pouze jako klidné hladké pozadí okrasné výsadby. Je poněkud tísnivé být „uvězněn“ ve vlastní zahradě obkroužené jen tújovými ploty.
Kresba a foto autoři
O tom, že představa bezúdržbových zahrad je lichá, se všeobecně ví. Přesto její uskutečnění zákazníci požadují a některé firmy ji slibují.
Stávající móda, založení majitelů, finanční možnosti, umístění domu, rozloha zahrady, místní zvyklosti, to vše hraje roli při vytváření vzhledné a funkční zahrady.
Chatky a zahradní domky, tedy tvarově střídmé stavby jednoduché konstrukce obvykle využíváme k sezonní rekreaci a jako technické zázemí zahrádky. Jak si domek vybrat nebo postavit?
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.
