Stávající móda, založení majitelů, finanční možnosti, umístění domu, rozloha zahrady, místní zvyklosti, to vše hraje roli při vytváření vzhledné a funkční zahrady.
Podívejme se na příklady z praxe, kudy vede cesta hledání souladu mezi domem a zahradou s respektem k místu, době vzniku nemovitosti a jejímu okolí.
V případě starých vesnických stavení a chalup bude působit harmonicky, jestliže okolí domu zůstane vzhledem co nejvíce blízké původnímu řešení tak, jak se objevovalo a přetrvávalo až zhruba do 50. let 20. století.
V původních zahradách a předzahrádkách najdeme klasické venkovské keře (např. šeříky, bezy, klokoče, pustoryly), barevné pestré trvalkové, bylinkové i letničkové záhony. Ze stromů lze doporučit domácí druhy (např. lípy), vhodné je rovněž použití ovocných stromů všech druhů.
U starých budov stejně jako v jiných případech působí minimálně rozpačitě, snaží-li se okolí domu, bez ohledu na budovu, vytvářet vlastní „nezávislou” estetiku. Takové řešení je možné, ale značně náročné na provedení a hlavně na dosažení estetické ideje. Experimentování v této oblasti často vede k rozpačitému dojmu, který v nás například vyvolá „japonská” předzahrádka jihočeského statku. Naopak přidrží-li se majitel osvědčených forem a vytvoří zahradu ve venkovském duchu, je sklouznutí k nevhodnému řešení daleko méně pravděpodobné.
Sjednocování vzhledu domu a zahrady v duchu odpovídajícím době vzniku, či alespoň poslední esteticky kvalitní úpravy domu, není návrat k muzejnímu pojetí prostředí, ale právě naopak. Jako důkaz tohoto tvrzení lze uvést příklady ze zemí na západ od nás (Německo, Anglie…), kde úcta k historickým kvalitám vzhledu prostředí a jejich podpora je znakem kulturnosti a kontinuity s historií, aniž by to znamenalo zavírání se do skanzenu.
U domů moderních, nesoucích estetické kvality, nepodléhající zkáze během pár let, bude v harmonii zahrada volně utvářená, jednoduchá, která dá objektu vyniknout a sama ho svojí lehkostí podtrhne. Již od funkcionalistických zahrad 30. let (např. u vily Tugendhat v Brně) se osvědčuje zahrada nabízející pokračování jednoduchého prostředí domu jednoduchostí navazující zeleně. I při nepřebernosti možností preferujme co největší jednoduchost tvarovou i druhovou.
Není-li zahrada navržena architektem rovnou spolu s domem, což je nejlepší cesta, může naznačený způsob vést k dobrým výsledkům, ovšem za předpokladu zmíněných zásad a střízlivosti ve výběru.
Jako poslední příklad z mnoha možností jsme zvolili netypickou ukázku okolí chaty, umístěné v lesním prostředí. Je ideální, pokud jsou tyto objekty do svého okolí zasazeny citlivě, což v dobách vzniku prvních chat mezi válkami bývalo pravidlem. Bylo to dáno zejména použitím materiálů dostupných na místě, a dále stromy, které se nekácely a tvořily tak již hotový porost bezprostředního okolí.
Má-li majitel v takové situaci zájem dotvořit své okolí a nechce-li se spokojit se stávajícími lesními prvky, je možno například doplnit často chybějící keřové a bylinné patro a dosáhnout tak v tomto případě jisté harmonie nevycházející z tradice, ale přímo z prostředí použitím stínomilnějších, v lese přirozeně působících rostlin.
Je třeba poznamenat, že přístup k zahradě se snahou po harmonii s domem není úspěšně použitelný vždy. Například v zástavbě katalogových domků v satelitních „vesničkách” v okolí měst, snad ani není ku prospěchu snaha přizpůsobit se stylu domu. Ten se často pohybuje mezi krajnostmi typu texaský naftař ve Zdibech a sluha dvou pánů. Navíc při až komické rozmanitosti takové zástavby lze velmi často narazit na unifikovanost zahrádek těchto domů. Nalezneme zde velmi pravděpodobně v černé textilii a kůře všude obdobnou sestavu rostlin, připomínající přehnaně pestrou nabídku blízkého zahradního centra. V takových případech je cesta k harmonii velmi těžká. Pocit jistého vykořenění a zmaru, který je často umocněn i téměř nulovými veřejnými prostory, snad jednou překryje čas, patina a výsadba vyšších stromů.
Je nezbytné uvažovat nad zahradou jako nad celkem. Rozhodneme-li se budovat zahradu v naznačeném duchu harmonie, usnadní (zúží) nám to i výběr rostlin, materiálů a povrchů.
Může se zdát poněkud obtížné odolat nestřídmé, leckdy nesmyslné a módě poplatné nabídce trhu, a to jak v rostlinném sortimentu, tak ve vybavení zahrady. Po letech zkušeností se však ukazuje, že i v případě zahrad velmi často méně bývá více.
Vyvarujeme se také laciné touhy po exotice. Zahrada, snažící se vypadat, že patří na jiný kontinent, nemůže nikdy kvalitně souznít s objektem, na první pohled patřícím do Čech. Zakrslé koniferky krčící se v hromadě kamení nás pod Fudžijamu neposunou, navíc jednou sami nahlédneme jejich nesmyslnost v prostředí, do něhož nepatří.
Nezapomínejme, že zahrada je rostoucí a měnící se živá bytost, jejíž krásu nelze vytvořit pouze penězi a hromaděním všeho, co je k mání, ale často právě naopak. Její krása netkví ve vložených prostředcích a množství jejích prvků, ale ve vztahu k ní, který se projeví nekončící péčí.
Kresby a foto autoři a archiv autorů
Keře, velmi pestrá skupina dřevin, nabízejí rozmanité využití v různých zákoutích zahrady i poblíž domu.
Známe je spíše jako léčivé rostliny. Své uplatnění však nacházejí v letničkových či trvalkových výsadbách, v sousedství vřesovišť, okrasných keřů a jinde v zahradě.
Fuchsie pěstujeme nejčastěji na oknech a jako balkonové rostliny, ale vhodný kultivar můžeme vybrat i do závěsného květináče, jako zahradní solitér nebo mu dát tvar stromku.
Tuzemské vodní rostliny, ať už těch vzplývavých na hladině nebo ponořených, se nejlépe hodí k osazování zahradních jezírek v českém podnebí.
První polovina září je příznivým termínem pro výsevy bílé jarní cibulky, rukoly a dalších salátů pro postupné sklízení mladých lístků.
Toto, je – dle mého subjektivního názoru – vůbec nejlepší článek této skvělé autorské dvojice. Jsem moc rád, že redakce Zahrádkáře zařadila tento článek na veřejně dostupný web. A mám tip na přečtení dalšího podobně skvělého článku stejné autorské dvojice – Plánujeme krásnou zahradu: Přinese i zážitky z užitku.
Přeji hodně zdraví všem zahrádkářům a především redakci Zahrádkáře, která nás všechny spojuje! Mrazíky přejdou, snad se budeme těšit z velkých úrod meruněk příští rok.
Milan C.
Kdybyste jeli na Jih, ve Višňové u Kardašovy Řečice najdet jejich ukázkovou přírodní zahradu.