Nakvétá řada záhonových trvalek. Na zahradě si je můžeme umístit podle svých představ a prostoru a užívat si je podle libosti a také podle péče, kterou jim poskytneme.
Od začátku července bývají v plném květu denivky (Hemerocallis), zhruba od poloviny měsíce nakvétají plamenky (Phlox paniculata), zápleváky (Helenium), zavinutky (Monarda), třapatkovky (Echinacea).
Krásná kombinace letních květin: třapatkovek, plamenek a zápleváků
Rostlinám svědčí odstraňování odkvétajících květů. Neoslabují se pak tolik a často znovu nakvétají.
Obvykle dobře remontují odrůdy šalvěje hajní (Salvia nemorosa), časně kvetoucí zápleváky (Helenium) a rovněž plamenky (Phlox paniculata).
U plamenek je nutné odstranit odkvétající květenství co nejdříve, klidně s několika posledními kvítky, aby rostliny stihly znovu vykvést.
Květy odstraňujeme také odkvétajícím cibulovinám, v tomto období především liliím (Lilium).
Jde o rostliny poměrně náročné na živiny a tvorbou semeníku by se cibule zbytečně vysilovaly. I po odkvětu je dobré lilie přihnojit. Ne ovšem hnojivy s obsahem dusíku. Jde především o to, aby cibule dobře vyzrála, k čemuž napomůže především draslík.
Plamenky silně napadené padlím
Některé rostliny mohou trpět houbovými chorobami. Jde především o plamenky (Phlox), zavinutky (Monarda) a hvězdnice (Aster dumosus a Aster novi-belgii). Na listech těchto druhů se často vyskytuje padlí, popř. i listové skvrnitosti.
Při větších výsadbách, sbírkách, nebo když se kombinuje větší množství citlivých rostlin, se vyplatí ochrana dostupnými fungicidy.
Zvlášť citlivé bývají zejména fialově kvetoucí odrůdy zavinutek. U těch bývá někdy napadení tak silné, že rostliny mohou zcela ztratit listy. I z toho důvodu bývá lepší sázet zavinutky spíše do středu záhonů, aby listy byly zakryty jinými rostlinami.
Zmíněné rostliny jsou v době květu poměrně náročné na vodu. Svědčí jim stále mírně vlhká půda.
Foto autoři
Všechny trvalky, které se příliš rozrostly a na vyčerpané půdě přestávají kvést, můžeme dělením zmladit nebo rozmnožit.
Jsou to nenáročné trvalky a dobře rostou. Kvetou od konce května do začátku července. Na jednom místě vydrží šest až osm let i déle a hodí se i do kompozice na jeden záhon.
Známe je spíše jako léčivé rostliny. Své uplatnění však nacházejí v letničkových či trvalkových výsadbách, v sousedství vřesovišť, okrasných keřů a jinde v zahradě.
„Až poté, co vykvétají první cibuloviny, odstraníme loňské zbytky rostlin,“ popisuje Adam Baroš svou zkušenost s pěstováním vybraných trvalek v mulčovaném záhoně.
S řezem u růží začínáme v termínu, kdy začínají rašit, tedy v březnu nebo dubnu. Řezem ovlivníme velikost květů: Při hlubším řezu naroste sice méně, ale o to silnějších výhonů s menším počtem větších květů.
