
Čím osadit rašeliniště? Gruntem je rašeliník, pýchou masožravky
23. 8. 2022Rašeliniště vyvolává emoce jako dům. Musí se postavit, ale zabydlování jeho zelených obyvatelek už je pro pěstitele vzrušující odměnou.
Jsou to nenáročné trvalky a dobře rostou. Kvetou od konce května do začátku července. Na jednom místě vydrží šest až osm let i déle a hodí se i do kompozice na jeden záhon.
Řebříček tužebníkovitý (Achillea filipendulina) pochází z podhorských luk Kavkazu a dalších oblastí jihozápadní Asie. Je nápadný pevnými, vzpřímenými stonky zakončenými velkými, plochými květenstvími. Barva květů je jasně žlutá. Rozkvétá obvykle ve druhé polovině června a kvete většinou až do druhé poloviny července. V době květu dorůstá až 120 cm.
Příznivci květin s oblibou řebříček suší. Výborně se mu daří na slunném místě a vyhovuje mu běžná až sušší zahradní zem. Snáší i vlhčí půdy, ale na takových stanovištích má sklon k rozvalování, zejména po silnějším dešti. Snadno se množí dělením na jaře nebo po odkvětu.
Chrpa horská (Centaurea montana) je domovem na podhorských loukách jižní až střední Evropy. Trsnatě rostoucí bylina dorůstá 40–60 cm a v červnu až začátkem července nakvétá jasně modrými květenstvími. Některé odrůdy kvetou rovněž bíle či růžově.
Chrpě vyhovuje místo na plném slunci a spíše nevysychavá, běžná zahradní půda. Dobře snáší i občasné přísušky. Je to zcela bezproblémová, dlouhověká rostlina, která se snadno množí jarním dělením trsů.
Kakost kantabrijský (Geranium x cantabrigiense). je polostálezelená rostlina s poloplazivými, masitými oddenky a tmavě zelenými listy, které se na podzim barví do oranžovobronzových odstínů. Nejmladší listy zůstávají zelené i přes zimu.
V první polovině června tyto trvalky nakvétají bílými či růžovými květy a to podle toho, o jakou jde odrůdu. Výška rostlin v době květu je zhruba 20 cm. Jde o dlouhověký a zcela nenáročný druh, dobře použitelný na nejrůznější zahradní stanoviště. Bez problémů snáší sluce, polostín, sušší i vlhčí půdy a lze jej využít i jako náhradu trávníku. Snadno se množí dělením nebo řízkováním.
Podobné vlastnosti i způsob použití mají rodičovské druhy kakost oddenkatý (G. macrorrhizum) a kakost dalmatský (G. dalmaticum).
Denivka plavá (Hemerocallis fulva) je řadu desetiletí klasickou rostlinou venkovských zahrad a předzahrádek. Vděčí za to své nenáročnosti a přizpůsobivosti. Na přelomu června a července nakvétá jasně oranžovými květy a květní stonky mohou dorůstat 120–150 cm.
Rostlinám na zahradě vyhovuje opět plné slunce a nevysychavá, mírně vlhká půda (dobře zakořeněné rostliny ale dokážou tolerovat i značné přísušky). Množí se snadno dělením brzy zjara nebo po odkvětu.
Denivky patří mezi nejprošlechtěnější trvalky a nabídka současného sortimentu čítá na stovky či spíše tisíce odrůdy různých barev květů. Zajímavostí u denivek jsou jedlé květy, které se s oblibou přidávají do zeleninových či ovocných salátů.
Šanta hroznovitá (Nepeta racemosa) Pochází ze sušších horských luk Kavkazu a Malé Asie. Rostlina tvoří husté trsy a dorůstá výšky 40–60 cm (kultivary mohou být nižší či vyšší). Lodyhy jsou na přelomu května a června zakončeny květenstvími modrých, modrofialových či bílých kvítků. Rostliny dobře remontují a často kvetou během celého léta až do podzimu.
I přesto, že milují stanoviště na plném slunci, poměrně dobře rostou i v polostínu pod vyššími stromy a dokonce i pod ořešáky. Právě vysoká plasticita, přizpůsobivost, minimální nároky na stanoviště a dlouhá doba kvetení dělají z tohoto druhu a jeho odrůd, jednu z nejhodnotnějších trvalek v sortimentu zahradních květin vůbec. Velmi snadno se množí dělením trsů na jaře (nebo po odkvětu) nebo zakořeňováním rašících výhonů.
Mák východní (Papaver orientale) roste na řadě míst Male Asie. Jde o vytrvalou a velmi dlouhověkou bylinu s dužnatými kořeny a přízemní listovou růžicí, z níž vyrůstají na bázi olistěné květní stonky. Tyto trvalky nakvétají na přelomu května a června a barvy květů jsou nejčastěji v odstínech oranžové, ale také malinově červené, bílé či dokonce dvoubarevné (oranžovobílé) a modravě nachové. Výška rostlin v době květu je 40–80 cm.
Významnou vlastností je méně obvyklá doba vegetačního klidu, kterou rostliny prodělávají v létě (přelom července a srpna), kdy zcela ztratí listy. Není tedy příliš vhodné sázet větší souvislé plochy máků, ale spíše menší skupinky prostřídané v létě okrasnými druhy trvalek (Aster amellus, Aster sedifolius, okrasné trávy apod.). Rostliny dobře snášejí sušší půdy. Množí se ideálně kořenovými řízky v době vegetačního klidu.
Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) roste i v přírodě. Především na sušších loukách či stepích. Její výhodou je zejména nenáročnost, přizpůsobivost stanovištním podmínkám. Vyhovuje jí stanoviště na plném slunci (toleruje i mírný polostín) a dobře roste v téměř každé zahradní půdě. Dobře snáší i sušší stanoviště i nižší obsah živin. Naopak v půdách s vysokým obsahem živin a dobře zásobených vodou mohou mít některé odrůdy sklon k rozvalování v době květu.
Je vhodné sestříhávat odkvétající květenství (což prodlužuje kvetení) a po odkvětu rostliny zcela sestřihnout (většina odrůd může 2–3 x remontovat). Nízké a kompaktní odrůdy se velmi dobře hodí i pro pěstování v nádobách.
Množí se dělením trsů časně na jaře nebo lépe po odkvětu a řízkováním rašících výhonů brzy na jaře. Po výsadbě rostliny vydrží obvykle 5–7 let. Pak je doporučeno přemnožení.
Čistec vlnatý (Stachys byzantina, syn. S. lanata). Pokud by se nějaká zahradní květina měla označit jako „nezničitelná“, byl by tento čistec určitě favoritem. Je to druh neobyčejně přizpůsobivý a dlouhověký. Navíc je schopný se rychle rozrůstat a případně také přesévat.
Rostlina je nápadná zejména stříbřitě šedým olistěním. Stříbřité zbarvení je způsobeno hustým pokryvem listů (i stonků) chlupy. Na zahradě se velmi dobře hodí na slunná a suchá místa. Dobře snáší ale i vlhčí půdy a nevadí mu dokonce ani zimní vlhko. Hezký je rovněž v době květu, kdy vytváří až 50 cm dlouhé květní stonky a patrovitá květenství s růžově purpurovými, drobnějšími kvítky. Množí se snadno dělením či zakořeňováním oddenků.
Čistec velkokvětý (Stachys macrantha, syn. S. grandiflora). Jde o druh trvalky původem z horských luk a křovin Turecka a Kavkazu. V květnu nakvétá velkými, nápadnými květenstvími jasně růžově fialových květů. Jednotlivé květy jsou až 3,5 cm dlouhé. V srpnu pak může kvetení někdy opakovat. Výška v době květu je asi 40–60 cm. Listy jsou tmavě zelené a pokryv stříbřitými chlupy u tohoto druhu chybí.
Na zahradě se hodí na místa s mírně vlhkou půdou, na plné slunce i do polostínu. Je to druh velmi dlouhověký a nenáročný, bez problémů vydrží 10 i více let bez nutnosti přemnožení. Snadno se množí dělením trsů na jaře, popř. po odkvětu a také výsevem.
Rozrazil dlouholistý (Veronica longifolia). V přírodě roste na mírně vlhkých loukách Evropy a Ruska. Je to vytrvalá, trsnatá bylina vysoká obvykle 50–80 cm. Původní druh kvete světle modře, popřípadě světle fialově. Kultivary pak také čistě bíle, růžově, světle červeně, fialově, modře.
Květenství této trvalky jsou velmi nápadná, klasovitá, tvořená množstvím drobnějších kvítků. Většina odrůd je cenná i tím, že velmi ochotně opakuje kvetení. Podmínkou remontování je ale odstranění prvních odkvetlých květů. Květenství rozrazilu dlouholistého jsou obvykle velmi hojně navštěvována nejrůznějším hmyzem, včetně motýlů.
Rostlinám vyhovuje slunné stanoviště (popř. lehký polostín) a mírně vlhká, nevysychavá půda. Dokáže ale tolerovat i občasné přísušky.
Foto autor
S řezem u růží začínáme v termínu, kdy začínají rašit, tedy v březnu nebo dubnu. Řezem ovlivníme velikost květů: Při hlubším řezu naroste sice méně, ale o to silnějších výhonů s menším počtem větších květů.