Rod vytrvalých (i jednoletých) zahradních plamenek neboli floxů zahrnuje vedle vysokých vytrvalých druhů i málo vzrůstné druhy a kultivary plamenky.
Nízké druhy plamenek lze podle pěstitelských nároků a původu rozdělit na dvě skupiny. Tou první a podstatně známější jsou velmi nízké, kobercovitě rostoucí druhy pěstované zejména na skalkách na plném slunci. Patří sem především odrůdy plamenky šídlovité (Phlox subulata) a plamenky Douglasovy (Phlox douglasii), popř. také P. bifida.
Phlox bifida, kultivar Petticoat
Druhou skupinu pak tvoří druhy, které lze označit jako „lesní“ či „prérijní“ plamenky. Ty zatím příliš rozšířeny nejsou, byť jejich pěstování není nijak těžké. V přírodě rostou často ve světlých lesích a travnatých společenstvech, tedy na stanovištích, která ani přes léto zcela nevysychají a kde je větší podíl humusu.
Podobně pak i v kultuře lépe prospívají v podrostu vyšších dřevin na stanovišti dostatečně zásobeném vodou s větším podílem humusu v půdě.
Mezi typické zástupce patří Phlox divaricata, P. glaberrima, P. Chattahoochee. Blízko k této skupině má i P. stolonifera. Řada druhů toleruje rozdílné podmínky a poměrně dobře prospívá jak na plném slunci, tak snáší i lehký polostín. Zde je možno uvést např. P. adsurgens nebo P. amoena.
Phlox subulata se rozrůstá do rozsáhlých koberců vysokých zhruba 10 cm. V době kvetení (v dubnu a květnu) jsou rostliny zcela pokryty květy v odstínech růžové, červené, fialové i bílé. Listy čárkovité, špičaté ale jemnější než u plamenky Douglasovy. Dává přednost stanovišti na plném slunci, s dobrou drenáží. Jinak je na půdu nenáročná.
Pěstuje se mnoho kultivarů, např. Atropurpurea s tmavočervenými květy, Candy Stripe s růžovými květy bílým pruhem, Purple Beauty s fialovými květy či Benita s levandulovou barvou květů. Zajímavý je i kultivar Vivid s velmi kompaktním, bochánkovitým růstem.
Kultivar plamenky Douglasovy Zigeunerblut
Phlox douglasii je rovněž kobercovitě rostoucí, nízká plamenka. Lodyhy jsou bohatě větvené, stěsnané s jehlicovitými listy. Roste na štěrkovitých a kamenitých svazích severozápadu USA. Vyžaduje plné slunce a propustnou zem. Kvete v dubnu a květnu.
K pěstovaným odrůdám patří Crackerjack se svítivě červenými květy nebo česká Karkulka rovněž s výrazně červenou barvou květů. Mimořádně jasnými, tmavě červenými květy vyniká kultivar Zigeunerblut.
Phlox covillei
Plamenky v kombinaci s dračíky
Velmi atraktivním druhem je také Phlox covillei, a to zejména díky svému velmi stěsnanému růstu, jasně světle zeleným listům a čistě bílým květům. Z méně často pěstovaných drobnějších druhů plamenek lze dále uvést např. P. aculeata, P. brittonii, P. condensata, P. grayi, P. kelseyi či P. hoodii.
Tyto plamenky se velmi dobře kombinují např. s nízkými vytrvalými dračíky (např. Penstemon davidsonii), nízkými odrůdami trsnatých trav rodu kostřava (Festuca) a samozřejmě i jinými nízkými skalničkami.
Lze je rovněž dobře použít do suchých zídek a na plně osluněné svahy se sušší půdou.
Phlox amoena, kultivar Variegata
Slunné stanoviště s propustnou, ale nevysychavou, půdou svědčí i plamence půvabné (P. amoena), která roste spíše v rozvolněných trsech. Lodyhy jsou 10–20 cm dlouhé, chlupaté. Květy až 2cm v průměru v odstínech růžové, levandulové i bílé barvy. Kultivar Variegata má pestře panašované listy (bílo-žluto-růžové) a kvete růžově v květnu a červnu.
Kultivar floxy Wagoon-Wheel
P. adsurgens (p. vystoupavá) vytváří poměrně velké, ale volně rostoucí polštáře. Barva květů růžová až purpurová. Kvete v květnu až červenci. Preferuje mírně vlhké, humózní stanoviště na plném slunci či v lehkém polostínu. Jedním z nejlepších kultivarů je Wagon Wheel s velkými, čistě růžovými květy.
P. stolonifera (p. výběžkatá) tvoří přímé, téměř bezlisté, kvetoucí lodyhy, vysoké až 20 cm. Kvete v dubnu až červnu. Květy v odstínech růžové, fialové, levandulové i bílé barvy. Preferuje humózní, nevysychavé půdy v polostínu i na plném slunci.
Phlox divaricata (p. rozkladitá) je již představitelem druhé skupiny. Jde o ideální rostlinu pro polostinná zákoutí a velmi dobře se hodí pro kombinaci s nižšími rododendrony, bohyškami (Hosta), dlužichami (Heuchera). Velmi dobře prospívá v podrostu vyšších dřevin. Tvoří řídké koberce až 30–40 cm vysokých, vystoupavých lodyh. Kvete v květnu až červnu.
Roste ve východní polovině USA ve světlých lesích. Vyžaduje humózní, neutrální až kyselou půdu. Snáší i plně osluněné stanoviště, ale pouze pokud je zajištěno, že půda nebude vysychat. Barva květů od světle fialové po bílou. Odrůda May Breeze je čistě bílá.
Phlox Chattahoochee
Jde o mimořádně zdařilého přírodního křížence P. divaricata a P. pilosa. Někdy je však považován pouze za klon P. divaricata ssp. laphamii. Má vystoupavé, až 20 cm dlouhé lodyhy nesoucí výrazné, modrofialové květy s červeným ústím. Dává přednost polostinnému stanovišti a humózní, dostatečně vlhké půdě. Kvete v květnu a červnu. Podobné nároky má pak i růžově kvetoucí Phlox glaberrima.
V době kvetení se plamenky stávají neobyčejně atraktivními trvalkami, obvykle s nízkými nároky na stanoviště. Mnohé druhy a odrůdy disponují značnou odolností k suchu téměř bez potřeby zálivky.
Rozmnožují se v naprosté většině vegetativně – řízkováním ze stonkových či vrcholových řízků po celou dobu vegetace. Řízky koření při 15–20 °C během 2–4 týdnů. Chorobami ani škůdci nijak floxy výrazně netrpí.
Jednoletý Phlox drummondii
Zástupcem jednoletých floxů je plamenka Drummondova (Phlox drummondii). Lze ji pěstovat z předpěstované sadby ve skleníku či pařeništi z únorových a březnových výsevů, popřípadě vysévat přímo na stanoviště venku (v dubnu až květnu). Velmi bohatě pak kvete obvykle od konce června až do podzimu. Semenářské firmy nabízejí směs různě barevných odrůd v odstínech barev bílé, růžové, fialové až jasně červené.
Foto autor
Nově vyšlechtěné lilie každoročně zaplavují trh. Jak vybírat mezi tolika kráskami různých velikostí, tvarů a vybarvení?
Rostou především v oblasti Středozemí, Turecka, střední až východní Asie a několik druhů rovněž v Severní Americe.
Známe je spíše jako léčivé rostliny. Své uplatnění však nacházejí v letničkových či trvalkových výsadbách, v sousedství vřesovišť, okrasných keřů a jinde v zahradě.
Tuzemské vodní rostliny, ať už těch vzplývavých na hladině nebo ponořených, se nejlépe hodí k osazování zahradních jezírek v českém podnebí.
Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujeme na svých zahrádkách na včely s jarní pastvou, včelstva budou silnější a vaše zahrádka bude lépe plodit. K medonosným rostlinám patří kromě ovocných stromů např. rybíz.
Zase moc krásný článek od pana Hanzelky, děkujeme. Pšenáková