Rajčata od souseda Františka — 1. část

21. 5. 2018

Život na venkově se od žití ve městě liší v mnohém. Mimo jiné sociálním uspořádáním. Když se přestěhujete na vesnici, ocitnete se v roli nováčka, na kterého je upřena pozornost celé komunity – což vesnice bezpochyby je.


Je to podobné jako když nastoupíte do nové práce. Jste tam noví, neznáte kolegy u vedlejšího stolu, natož z jiného patra, netrefíte ke kopírce a nemáte tušení, kdo s kým kamarádí hodně, kdo s kým víc než hodně a kdo s kým, už navěky, vůbec. Uplyne pár týdnů a už jste se ocitli v kontaktu s většinou lidí, bravurně trefíte do kantýny a máte vychytaný čas, kdy ještě máte šanci zaparkovat. Stáváte se jedním z kolektivu a původně upřená pozornost výhradně směrem k vám se postupně rozptyluje k dalším důležitým tématům a při troše štěstí k dalším nováčkům, což vás posouvá do pozice služebně staršího.

Podobně je to tak s tzv. „naplavenými přistěhovalci“. Jen to celé trvá mnohem, mnohem déle. Než si vysloužíte status domorodce, uplyne řada let.

Stejný rébus řešíte, ať jste nováčkem kdekoliv. Mluvím o zařazení a identifikaci osob, příp.zvířat. V kanceláři je vám ku pomoci telefonní seznam, popisky na dveřích, organigram, ve městě se orientujete pomocí označení ulic, ale na vesnici se ocitnete mezi samými sousedy.

Takže když už se konečně dostanete do hovoru s domorodými obyvateli, šrotuje vám mozek o kom se to tak mohou bavit. Ve městě vám pomohou, že se jedná o paní Vomáčkovou z Jasanové ulice, na vsi ovšem dostanete informaci, že paní Vomáčková bydlí vedle Vavroušků, což mnohdy málo pomůže. Orientujete se tedy v několika stovkách sousedů díky pomocným identifikátorům. Bavíte-li se s člověkem, který má na vodítku psa, společně se doberete k místu určení probírané osoby jako: to je ten, co má tu ohromnou neposlušnou dogu, ten co chodí venčit v pět ráno, ti co jim běhají psi stále po vsi… Když mluvíte s maminkou od dětí, pomůžete si popisem a počtem dětí, typem kočárku nebo výsledky výchovných zaváhání, které v podobě rychle se šířících epizodek vešly do dějin. Ostatně, když jsme už u těch epizodek, rozhodnutím, že prožijete život na vsi se zároveň vzdáváte jakékoliv anonymity a musíte počítat s tím, že se o vás ví víc, než víte vy sami a to ještě dřív než se to stane. To je ovšem kapitola sama pro sebe a myslím, že si zaslouží brzy se k ní vrátit.

Jeden komentář: “Rajčata od souseda Františka — 1. část”

  1. M napsal:

    Roztomile napsáno 👍

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

28. 11. 2021

Stálezelené listnáče chráníme v zimě i před sluncem a větrem

U stálezelených pěnišníků, tisů, bobkovišní a cesmín vysázených na exponovaných stanovištích – osluněných a proti větru nechráněných místech – je dobré postavit stínicí konstrukci.

zobrazit další rady a tipy