Zaujmou na pohled i na talíři, ale potřebují řád. Někdy můžeme mít v zahradě rostliny, které lze tolerovat jen do určité míry. Nic si nesmíme nechat přerůst přes hlavu.
To je případ sedmikrásek a bršlice.
Zdobí přírodní travní společenství, růžice listové se rozkládají těsně u povrchu země, brání zahušťování travního porostu. A tak je můžeme vyrýpnout.
Když budete držet v ruce listovou růžičku, a máte zkušenosti, tedy pěstujete a jíte kozlíček, budou vám od země odrýpnuté sedmikrásky připomínat právě malé kozlíčky. Když lístky očistíte a vytřídíte jen ty pěkně zelené, máte před sebou salát podobný tomu kozlíčkovému.
Sedmikráska je od nepaměti ceněna i kvůli časnosti, s jakou přináší první vitaminy v sezoně
Lístky pampelišek mají chuť neutrální, možná zachytíte jemné specifické aroma. Díky tomu se hodí do směsí s neutrální chutí, kde má vyniknout třeba ostrost naklíčené řeřichy, nebo jemná vůně pískavice. Trochu oleje, soli, nějakého toho koření, zastříknout balsamikem (dá se použít barevný pepř), a máte perfektní salát.
Když do něj rozkrájíte vařené vajíčko, navrch nasypete pár květů sedmikrásky, co víc si může vaše tělo od jara ještě přát. Možná trochu slunce. A tak si udělejte radost a snězte si tu lahodu někde na sluníčku, ve městě třeba u otevřeného okna, na balkoně.
Listové růžičky sedmikrásek jsou také k jídlu
S druhým přistěhovalcem je to horší. Z více důvodů. Takže si ho nejdříve představíme. Jmenuje se bršlice kozí noha. Pozoruji ji více let. V zahradě jsem jí neměl. Ale soused ano. Bršlice to měla ke mně nakonec asi metr, ale také docela hlubokou podezdívku pod plotem. Překonala ji, podlezla (což není právě čestné) a začala se objevovat v travnaté cestičce.
Naštěstí vedle rostou kanadské borůvky. Kdyby k nim prolezla, snadno ji i s dlouhými stolony vytáhnu. Teď na jaře, když raší, patřila by do jarního salátu.
Ale stejně jako v zahradě, tak i v té zelené směsi se snaží být dominantní, svým aromatem navoní celou mísu. Takže se jí nesmí dát moc. A zálivka by měla být taková, aby vůni lístků bršlice nedala možnost se moc rozvinout. Ať se její chuť a vůně projeví až při jídle, na jazyku, na patře.
Hranice tolerance končí ve chvíli, kdy listy dosáhnou normální velikost. Pak jde vše stranou, a musíme se proti ní statečně postavit. Nenechat jí okupovat další prostor. Na to se hodí nůž, dloubák, lopatka a minimálně jedna ruka. Opatrně oddenky vyrýváme i s rostlinkami.
Bršlice potřebuje umírnit v rozpuku
Ukládáme je stranou. Nesmí přijít do kompostu. To by pro ně byl bonus, odměna. A množily by se dál, možná i více než aritmetickou řadou. Oddenky bršlice a třeba i pýru, pokud je nepošleme do bioodpadu, doma třeba polejeme horkou vodou a pak je teprve dáme do kompostu. Tak budou zdrojem živin, ne zaplevelení.
Osobně nedávám nic z bršlice ani do bioodpadu nebo do kompostu. Zhodnotím jí jinak. Dám jí králíkům. Ti tzv. mrkvici, bršlici, kozí nohu mají moc rádi.
Foto autor
Mladou nať jarních rostlin, jako je bršlice či kopřiva, sbíráme krátce po vyrašení. V kuchyni používáme jen mladé, křehké vrcholky.
Tomu, kdo vysazuje za okno jen květiny, může připadat zvláštní pěstovat tam plodiny. Ale příznivci zeleniny dobře vědí, co je radost z úrody v truhlíku.
Jste jarně unavení, bolí vás klouby? Jděte na březové listí. Bříza bělokorá (Betula pendula, syn. B. verrucosa) je běžně se vyskytující, nenáročný, řekli bychom nijak vzácný strom.
Luční porosty s barevnou směsicí rostlin a hemžící se nejrůznějším hmyzem a dalšími živočichy patří do české krajiny. Tak pestrou a života plnou lze mít i zahrádku.
Zejména jarní období, na které se všichni tolik těšíme, může být pro alergiky obdobím opačně vnímaným. Senná rýma se vyskytuje u citlivých osob od předjaří do časného podzimu. Příčinou je pyl poletující v ovzduší těchto dřevin (pravidelné pylové …
