Houževnatec jedlý (Lentinula edodes) známý jako shiitake patří ve světě k nejpěstovanějším druhům hub. Ve velkém se pěstuje v Japonsku, Koreji a Číně.
V jihovýchodní Asii roste v přírodě, lidé tady shiitake znají a sbírají už tisíce let.
Stejně jako hlíva patří lupenitá houba shiitake mezi dřevní houby.
Houževnatec vytváří plodnice s kloboukem světle až tmavě hnědé barvy o průměru 5–12 cm, pokožka klobouku je na povrchu šupinatá. Třeň dosahuje délky 3–5 cm a tloušťky 0,5–1,5 cm, na povrchu je šupinatý.
Shiitake se stala předmětem zájmu intenzivního výzkumu v 60. letech 20. století, neboť ze statistického šetření v Japonsku vyplynulo, že v oblastech, kde se houba více pěstovala a konzumovala, byl nižší výskyt nádorových onemocnění. Tyto protirakovinné účinky se připisují polysacharidu lentinanu (ß-D-glukanu). Plodnice, ale i mycelium obsahují celou řadu dalších prospěšných látek, mj. protivirově působící purinový alkaloid eritadenin.
Plodnice shiitake
Tradičním substrátem pro pěstování shiitake je dřevo listnáčů. Jeho primitivní očkování se provádělo již dávno roztíráním zralých plodnic na povrchu dřeva. Začátkem 20. století se začalo uplatňovat očkování „čistou“ sadbou. V produkčních pěstírnách se dnes již používají sypké substráty na bázi pilin z listnatých stromů s přídavky např. různých šrotů, otrub, vápence případně jiných složek. Pro občasné amatérské pěstování shiitake je však vhodnější a dostupnější pěstování na dřevě.
Pro pěstování shiitake jsou vhodné listnaté stromy ze zapojených porostů, které mají tvrdé dřevo, Jedná se především o duby, habry a buky. Kácení stromů by mělo proběhnout v době vegetačního klidu, kdy dřevo obsahuje málo jednoduchých cukrů, které by mohly znamenat zvýšené riziko kontaminace dřeva konkurenčními houbami. Vhodný průměr kmenů nebo silnějších větví je 10–15 cm, silnější nebo slabší kmeny jsou méně vhodné.
Nejčastěji se sadba shiitake dodává na pilinách nebo dřevěných kolíčcích. Pro výrobu sadby se piliny obohacují otrubami z obilovin v poměru 4:1.
Před očkováním dřeva sadbou shiitake vyvrtáme do špalků dřeva otvory v řadách od sebe vzdálených 5–8 cm, vzdálenost jednotlivých otvorů v řadách je 15–25 cm. Vhodný průměr otvorů při očkování kolíčky (ty mají v průměru 8,5 mm) je okolo 10 mm, při očkování sypkou sadbou na pilinách vyvrtáme otvory větší, až 12 mm.
Naočkované špalky uložíme k prorůstání buď ve venkovních podmínkách na teplé, vlhké a zastíněné stanoviště, anebo v krytých prostorách, kde udržujeme teplotu v rozmezí alespoň 20–22 °C (optimální je teplota 24–28 °C).
Špalky ukládáme do hranic, aby mezi nimi byly volné prostory, které umožní proudění vzduchu. Během prorůstání by si dřevo mělo udržet vlhkost minimálně 35 %. Jeho vysychání omezíme kropením a zakrytím špalků fóliemi.
Rychlost prorůstání mycelia je ovlivněna
Špalky prorostou myceliem obvykle asi za 6–12 měsíců. Zcela kolonizované špalky poznáme podle toho, že zpočátku obroste povrch špalků bílé mycelium, které se postupně změní na hnědou krustu, která pak sama chrání dřevo před vysycháním.
Špalky, které jsou dokonale obrostlé hnědou krustou, namočíme ve studené vodě. V letních měsících namáčíme 1 den ve vodě o teplotě 15–18 °C, v zimě pak 2–3 dny ve vodě o teplotě 10–15 °C. Během namáčení je vhodné několikrát vyměnit vodu, tím odstraníme inhibiční látky, které by bránily dalšímu rozvoji houby.
Jakmile ze dřeva přestanou unikat bublinky, které vznikají vytěsňováním vzduchu ze dřeva, jsou špalky dostatečně vlhké, proto je z vody vyjmeme a ukládáme vhodným způsobem pro fruktifikaci – vytváření plodnic. Například je rozložíme v jedné vrstvě na policích nebo šikmo v řadách
Plodnice na špalku
Pokud stavíme špalky volně v zahradě, vybereme vlhké místo ve stínu, musíme však narůstající plodnice chránit před slimáky vhodnými návnadami.
V pěstírně udržujeme teplotu 15–20 °C (vhodné teplotní rozmezí pro kmeny shiitake, se kterými se v tuzemsku setkáme nejčastěji) a rosením udržujeme dostatečnou vlhkost vzduchu okolo 80–90 %. Několik dnů poté se začnou objevovat zárodky plodnic, které během 1–2 týdnů dorostou ke sklizni.
V době zakládání a vývoje plodnic zajistíme osvětlení prorostlých špalků světlem o intenzitě 500–2000 luxů. V této době také snížíme vlhkost ovzduší pod 80 % RVV (relativní vzdušná vlhkost).
Schopnost regenerace a následné plodnosti si kultura shiitake na špalcích uchová po dobu 2–5 let (závisí na hustotě dřeva).
Po sklizni je vhodné ponechat kulturu shiitake zregenerovat. Během tohoto období, které trvá 30–40 dnů, houba získává rozkladem substrátu nové živiny pro tvorbu plodnic v další vlně, kterou navodíme opětovným namočením špalků ve studené vodě.
Zdroj: Autor se jako pedagog a výzkumník specializuje mj. na pěstování jedlých hub.
Foto autor
První pokusy s pěstováním hlívy se konaly v 60. letech minulého století v Maďarsku. Nejdříve byla hlíva pěstována na topolových špalcích a pařezech.
Některé z dřevokazných hub vynikají chuťovými vlastnostmi nebo léčivými účinky a také se dají pěstovat. Pokud jsou takto využívány, získávají i pěstitelský přívlastek: dřevní houby.
Pěstované houby jsou v Česku zatím nedoceněnou potravinou, přestože lidskému organismu prospívají.
V současnosti lze pěstovat v domácích podmínkách více druhů hub. Přibývají i varianty pěstebních substrátů, které se v srpnu očkují houbovým myceliem.
Zejména jarní období, na které se všichni tolik těšíme, může být pro alergiky obdobím opačně vnímaným. Senná rýma se vyskytuje u citlivých osob od předjaří do časného podzimu. Příčinou je pyl poletující v ovzduší těchto dřevin (pravidelné pylové …
