Která ředkvička je lepší? Bílá, nebo dvoubarevná? Kulatá, či dlouhá? Především jsou ředkvičky s velkou určitostí první zeleninou, kterou sklízíme z jarních výsevů.
Ředkvičky obsahují hojně vegetační vodu, pomáhají v prevenci některých druhů rakovinného bujení, podporují tvorbu žluči, lepší trávení. Pomáhají při léčení žlučníku, žaludku, průdušek. Obsahují vitamíny C a B. Člověk by jich za rok měl sníst nejméně jeden kilogram. Hmotnost jedné normální ředkvičky je mezi pěti a deseti gramy. Jedí se převážně syrové.
Pokud jich máme opravdu hodně a je nám líto je vyházet, můžeme si z nich upravit jídlo à la mozeček z květáku. Znám fajnšmekry, kteří nechávají několik rostlin vykvést a jedí mladé, ještě šťavnaté plody s měkkými semeny.
Vysévají se jak ven, tak pod sklo, celoročně. Pro zimní pěstování jsou vhodné odrůdy k rychlení, ven v březnu ty nejranější venkovní, od dubna je dobré začít vysévat tzv. celoroční. Potřebují půdu bez většího obsahu organické hmoty, sejí se druhý a třetí rok po hnojení hnojem.
V řádku jim stačí rozteč 2 cm, mezi řádky 15–20 cm. V jednom gramu osiva je 100 semen, stačí tedy na pečlivý výsev dvou metrů řádku. Dorostou ke sklizni za 30–35 dnů (podle odrůdy).
V hlubších půdách se bude dobře dařit jak kulatým, tak podlouhlým. V truhlíku, nebo na záhonech, v mělkých a těžších půdách, spíše jen těm kulatým. Srovnání, jaké odrůdy jsou nej, dávají směsi, ve kterých jsou barevné i tvarově odlišné odrůdy. Bohužel nej bude nejspíše ta nejranější, pokud nebudeme porost sklízet probírkou. Fajnšmekři určitě poznají i odlišnosti v chuti jednotlivých odrůd, objeví kouzlo třeba fialových, nebo bílých.
Ředkvičky volně na záhoně pěstované napadá květilka zelná, nám známý červ. I když ho bulvičky nedokážou ze sebe vypudit, alespoň mu znepříjemní stravu a byt. Začnou více pálit, někdy i hořknout.
Před škůdcem je můžeme ochránit netkanou textilií, kterou po výsevu přetáhneme přes záhon a ponecháme ji na porostu až do sklizně.
Když pálí i ty ředkvičky, které jsou bez červíků, obyčejně to znamená, že jsme je nezalévali dostatečně a pravidelně. Čím blíže k létu a zejména na vysychavých, slunečných stanovištích, tím jsou ředkvičky ostřejší.
Na jaře jsou někdy ředkvičky jakoby houbovité, s dutinkami. Říká se že jsou vyšeptané. To se nejčastěji stává při užití méně vhodných odrůd a při vyšší hladině dusíku v půdě. Není důvod takové ředkvičky vyhazovat, ale při skousnutí prostě nekřupnou.
Nepravidelná zálivka či delší deště mohou být příčinou praskání narostlých bulviček.
Ředkvička je zeleninou s velmi krátkou vegetační dobou. Proto je i zeleninou, která potěší rychlostí svého růstu. Zvlášť rodiče s malými dětmi ocení, že už za měsíc ochutnají pěkné křehké bulvičky. Na hrášek čekáme zhruba 3x déle, na špenát nebo salát také. Za tu dobu sklidíme ředkvičku při opakovaném výsevu možná i třikrát.
Foto autor
Existují různé způsoby stínění skleníku během vegetace – nátěry, zakrytí rákosovými rohožemi, maskovacími sítěmi nebo vnitřními závěsy. Výhodné je využití révy vinné. Pro menší skleníky postačí jedna sazenice (hlava) – rostoucí ve skleníku.