
Některé zeleniny mají tolik minerálních látek, že je lze využít k léčbě potíží zaviněných nedostatkem toho či onoho prvku a minerály doplnit.
Lidský organismus potřebuje přijímat minerály v různém množství. Například hořčík (Mg), fosfor (P), vápník (Ca), sodík (Na), draslík (K), chlor (Cl) a síru (S). Tyto prvky patří do skupiny minerálních látek označovaných odborným názvem makrobiogenní – s těmito minerály lidské tělo počítá ve stovkách miligramů. Které to jsou a která zelenina je obsahuje?
Patří mezi nejvýznamnější minerály v lidském těle. Více než polovina hořčíku je v těle uložena v kostech, odkud ho organismus může podle potřeby uvolňovat. Asi 40 % hořčíku je pak ve svalech, ledvinách, játrech, mozku a v krvi.
Hořčík se účastní metabolismu cukrů, tuků i bílkovin, je důležitý pro správnou funkci srdečního svalu, nervové soustavy a jater a omezuje negativní důsledky stresu, mj. aktivuje enzym, který odbourává cholesterol a podílí se tak na snížení cholesterolu v krvi.
Mezi druhy zeleniny s vyšším obsahem hořčíku patří listová zelenina, například mangold, petržel listová, špenát, ale rovněž kedlubna, hrášek, rajčata a další.
Po určitou dobu je tělo schopno krýt tento deficit hořčíku jeho uvolňováním z kostí. Dlouhodobější nedostatečný příjem tohoto prvku však může vést k vážnějším zdravotním problémům.
Zvýšenou potřebu hořčíku mají výkonnostní sportovci, těhotné ženy, lidé vystavení zvýšenému stresu, jeho potřeba roste s věkem.
Mezi zeleninu s vyváženým zastoupením fosforu a vápníku patří například květák, mrkev nebo zelí.
Je důležitým stavebním prvkem kostí, významnou roli má pro energetický metabolismus lidského organismu a v celé řadě dalších pochodů.
Metabolismus fosforu a vápníku úzce souvisí, proto by měl být poměr vápníku a fosforu v potravě vyvážený (1:1 až 1:2).
Většina potravin je na fosfor poměrně bohatá.
S fosforem a hořčíkem je vápník hlavní stavební složkou kostí a zubů. Asi 99 % vápníku v těle je uloženo právě v kostech a kromě stavební funkce má význam také jako zásoba vápníku, ze které organismus čerpá tento prvek v případě jeho nedostatku.
Větším obsahem vápníku se vyznačují např. petržel, kapusta kadeřavá, brokolice, špenát, celer naťový a řapíkatý, ale i mrkev, zelí hlávkové aj.
Vstřebatelnost vápníku ze zeleniny je větší než 50 %, pouze u zeleniny s obsahem kyseliny šťavelové (např. špenát a rebarbora) je vstřebatelnost nižší, neboť kyselina šťavelová vápník váže.
V potravě je sodík obsažen ve formě různých sodných solí, nejčastěji ve formě chloridu sodného (kuchyňské soli). Tento prvek se mj. podílí na vytváření vodní rovnováhy v tkáních, ovlivňuje vstřebávání glukózy a aminokyselin a aktivuje některé enzymy.
Udržuje v organismu osmotický tlak, má močopudné účinky (na rozdíl od sodíku, který vodu váže), příznivě působí na krevní oběh, svalovou činnost, je součástí trávicích šťáv a aktivuje některé enzymy, které se podílejí při syntéze tělesných bílkovin a získávání energie z cukrů.
V současné době konzumuje mnoho lidí příliš velké množství sodíku v uzeninách, sýrech, pečivu, solených brambůrkách aj. potravinách s větším obsahem tohoto prvku (ve formě kuchyňské soli, uhličitanu sodného, fosforečnanu sodného, citranu sodného nebo mléčnanu sodného).
Dostatečná konzumace zeleniny napomáhá dosažení vhodného poměru sodíku a draslíku v lidském organismu.
Zelenina naopak patří k potravinám s relativně nízkým obsahem sodíku (70–200 mg/kg) a vyšším obsahem draslíku (i přes 3000 mg/kg), např. brokolice, kapusta kadeřavá a růžičková, celer bulvový, černý kořen, křen, petržel kořenová, ředkev, česnek, pažitka, nať celeru, nať petržele (více než 7000 mg/kg), a celá řada dalších zeleninových druhů.
Pro lidský organismus je chlor nezbytný. Je součástí kyseliny chlorovodíkové, která má důležitou úlohu v žaludku, reguluje však i napětí tkání a podporuje funkci jater.
Podílí se na metabolismu bílkovin, tvorbě pojivových tkání, ale také na vylučování těžkých kovů z organismu.
Je více obsažena v silicích košťálové a cibulové zeleniny, ale také v silicích křenu, ředkve a ředkvičky a dává těmto zeleninám charakteristickou chuť a vůni.
Důležitým aspektem minerálních látek obsažených v zelenině je, že převažují prvky zásaditého charakteru – například sodík, draslík, vápník, hořčík (a také železo). Proto dostatečné množství zeleniny v jídelníčku může vhodně vyrovnávat převahu kyselinotvorných minerálních látek (například síry, fosforu, chloru) z masa, vajec, luštěnin a obilovin a napomáhat tak udržení acidobazické rovnováhy v organismu.
Dalšímu skupinami minerálních látek označovaných podle množství v lidském organismu jsou oligobiogenní (v miligramech) – železo (Fe), měď (Cu), zinek (Zn), mangan (Mn), křemík (Si), lithium (Li) a mikrobiogenní (zlomky miligramů) – např. kobalt (Co), molybden (Mo), jod (I), fluor (F), selen (Se), nikl (Ni), chrom (Cr), vanad (V).
Význam minerálních látek v lidském organismu je mnohostranný. Některé jsou důležité především jako stavební látky (Ca, P), jiné jsou významnou složkou enzymů (Fe, K, Mn).
Zdroj: Autor pracuje jako pedagog a výzkumník v oboru zelinářství.
Foto autor
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.