Zasadila jsem na zahradě vedle sebe dvě sazenice chryzantém rozdílné barvy. Velmi mě překvapily dva květy rozdílné barvy na jednom stonku.
Myslím si, že stonek jedné rostliny byl poškozen a v tomto místě došlo ke spojení se stonkem druhé rostliny a výsledkem byl jev, který jsem se pokusila zdokumentovat na fotografii. Prosím o potvrzení či vyvrácení mé domněnky a vysvětlení celého jevu.
Pozn. red.: Aktuální dotazy čtenářů, na které odpovídá Václav Větvička, najdete v každém vydání časopisu Zahrádkář. Do redakce časopisu také adresujte své případné otázky.
Kdyby tohle rostliny neuměly, bylo by na světě o mnoho kultivarů (odrůd) méně. Pro dvě barvy v úborech chryzantémy na jediné rostlině mohu nabídnout například výklad, založený na tzv. pupenové mutaci.
Chryzantéma s květy dvou barev na jednom stonku
Změny fenotypu (v tomto případě manifestované zbarvením květů) mohou mít příčinu právě v tomto jevu, v pupenové mutaci.
Dobře ji znají například růžaři, kteří říkávají takto vzniklým odchylkám „sport“.
Když stonek každé barvy své chryzantémy rozřízkujete, můžete získat rostliny, které všemi květy pokvetou žlutě – a ty druhé masově červeně.
Pokud ji na podzim jen seříznete, vrátí se patrně celá k původnímu vybarvení.
Impulsem k pupenové mutaci může být dokonce i vnější podnět, např. poranění.
Foto A. Purmová
Otázka: Na zahradě mám borovici a každoročně na ní hnědnou a opadávají jehlice. Může to být nebezpečná sypavka?
Všeobecně je známé, že bromélie a orchideje v oblastech přirozeného výskytu žijí na stromech. Parazitují na těchto stromech?
„Kmen jednoho stromu na mé zahradě je ovinut břečťanem a ten dorůstá do jeho koruny. Vypadá pěkně, ale nebere stromu živiny?”
Jan Nussbauer z jihočeských Radonic na své zahradě nepoužívá rašelinu ani lehce rozpustná minerální hnojiva a pesticidy. Tento způsob hospodaření bývá v přírodních zahradách pravidlem.
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.
