Stačí se na brambořík podívat z blízka, respektive na hlízu, ze které vyrůstá, a je jasno. Podobnost s bramborou se prostě nezapře.
Jména rostlin bývají odvozena zpravidla podle nějaké své vlastnosti. Nejčastěji to bývají květy. Například:
Jindy byly rostliny pojmenovány podle nějaké význačné osoby. Třeba trnovník bílý, též akát, má latinské jméno Robinia na počest Vespasiana Robina, který v Paříži vysadil první, trnovník či jeho semena dovezená z Ameriky.
Za své rodové jméno, latinské i české, vděčí tvaru hlízy. Respektive její nadzemní vyrůstající části. Cycl– či cyclo- znamená jak okrouhlý, tak kulovitý, kulatý. A taková je právě hlíza každého bramboříku z rodu Cyclamen. A když hlíza, navíc podzemní, je k takové bramboře už jen kousíček.
Víte, že jménu brambořík je teprve lehce přes 200 let? Je to slovo umělé, které vytvořili bratři Preslové a uveřejnili jej v díle Kwětena česká v roce 1819. Docela by mne zajímalo, k čemu by došli, kdyby jména navrhovali před dovezením brambor z Nového světa!
Nejen ve staré češtině, ale i v herbáři Jana Černého z roku 1517 i Mottioliho herbáři, z r. 1562 a 1596, znali pro rod Cyclamen jen jméno svinský ořech. Někdy také svinský chléb podle latinského panis porcinus. I to ale má svůj důvod.
V zahradě, jíž jsem 15 let šéfoval, rostlo v podrostu tamních lesíků nespočetně bramboříků. Těch planých, krásných, co jsou jich plné lesy v Podyjí. Třeba nedaleko Hardeggské vyhlídky. Kdysi se jim říkalo brambořík evropský (Cyclamen europaeus), dnes se ustálil brambořík nachový, (C. purpurascens).
Zatímco v Podyjí se bramboříkům daří, v zahradě o kterou jsem pečoval, už není žádný. Hlízy bramboříků totiž prošly zažívacím traktem místních divočáků, kteří je mají za oblíbenou pochoutku.
Důvodů, proč zrovínka v prosinci pomýšlím na krásné bramboříky, které v přírodě dokvétaly v prvních říjnových dnech, je vícero. Já mám ale na mysli jediný. Patřilo totiž k tradici dobrých zahradníků, že měli bramboříky, cyklámy či cyklámeny, narychlené a načasované na Vánoce a oslavy konce roku.
Vzpomínám například úžasného zahradníka, který prožil více než 40 let mezi subtropickými rostlinami v Botanické zahradě Univerzity Karlovy, na kolegu Karla Rubeše. Ten nejpozději v polovině prosince už měl na poličkách plno nakvétajících bramboříků. Jistěže ne těch evropských nebo nachových, ale těch, které patři do druhu brambořík perský (Cyclamen persicum).
Než se tento druh dostal do hledáčku zahradníků, rostly spontánně v Řecku, v zemích kolem Egejského moře a v jihozápadní Asii a tedy snad i v Persii, Íránu. Jsou to byliny vytrvalé, které mohou kvést od srpna až do dubna, a proto se pro ty vánoční a novoroční příležitosti zvlášť patřičně hodí.
Přeji, aby ten váš brambořík, umístěný pokud možno mezi okny, vydržel kvést, pokud možno, až do příchodu jara.
Foto Shutterstock
První polovina září je příznivým termínem pro výsevy bílé jarní cibulky, rukoly a dalších salátů pro postupné sklízení mladých lístků.