Které viry, bakterie, houby a kteří živočichové ohrožují kaktusy

4. 10. 2019

V našich zeměpisných šířkách a délkách nemají kaktusy úplně ideální podmínky k růstu. Především jim schází dostatek slunečního svitu během podzimních a zimních měsíců.

Paradoxně jim také nevyhovuje přehřáté prostředí špatně větraných skleníků během nejteplejších letních týdnů. Svou významnou roli hraje často nevhodně namíchaný substrát.

Nejen tyto, ale i další negativní vlivy prostředí mají výrazný vliv na neblahý rozvoj a působení bakteriálních a houbových chorob. Jedinci ve špatné kondici snáze podléhají útoku živočišných škůdců – zejména sviluškám a savým červcům.

Virózy kaktusů

Virózy nejsou naštěstí choroby, které by ve větším rozsahu napadaly kaktusy. Největší obavu z nich mají zahradníci zabývající se komerčním pěstováním některých atraktivních rodů rozmnožujících se především řízkováním. Takovým je např. vánoční (Schlumbergera) nebo velikonoční kaktus (Rhipsalidopsis). Ve sbírkách amatérských pěstitelů mohou být virózou napadeny především podnože vegetativně dlouhodobě přemnožované.

Projevy a působení viróz nejsou u kaktusů dostatečně prozkoumány, ale obecně se udává, že jde o postupné krnění rostlin s prožloutávajícími pletivy.

Bakteriózy kaktusů

Bakteriózy se u kaktusů vyskytují o poznání častěji a jejich průběh je neobyčejně rychlý. V dužnatém stonku kaktusu se tyto organismy velmi rychle množí, což se nejčastěji projevuje tzv. mokrou hnilobou. Bakterie se do stonku obvykle dostanou rankou po drobném poranění, ale mohou proniknout i průduchy, hniloba většinou postupuje od báze k vrcholu rostliny a dřív než ji pěstitel zaregistruje, bývá vnitřek stonku přeměněn v hnědou kašovitou hmotu. Naděje na záchranu takto napadené rostliny je velmi malá a ve většině případů končí útok bakterií Bacterium cactivorum a Erwinia cactitida kompletním shnitím kaktusu.

Ochrana kaktusů před bakteriózami je poměrně složitá a většinou se jedná o nepřímá opatření, jakými jsou např.

  • zajištění dostatečného větrání a snižování vzdušné vlhkosti,
  • správné pěstitelské postupy při pikýrování, přesazování či roubování kaktusů.

Houbové choroby – postrach nejen výsevů

Asi největším postrachem kaktusů resp. kaktusáře jsou houbové choroby řádící ve výsevech a u následně pikýrovaných semenáčků. Jelikož jsou výsevy kaktusů, ale i mladé pikýrované semenáče udržovány v mnohem vlhčí kultuře než vzrostlé kaktusy, je to zároveň mnohem příznivější prostředí pro rozvoj půdních hub, například z rodů Pythium či Rhizoctonia. Tyto houby způsobují tzv. padání klíčních rostlin, ale stejně mohou poškozovat i čerstvě pikýrované semenáče.

  • Poměrně spolehlivě se k eliminaci výskytu těchto hub osvědčila tepelná sterilizace substrátu (viz Pečlivé výsevy kaktusů), ale také pravidelná zálivka přípravky Previcur Energy nebo Proplant.

U sbírkových rostlin hrozí především napadení houbami poškozujícími svazky cévní. Jedná se především o houby rodu Fusarium, které vnikají do kaktusu kořenovým systémem, na němž se také objevují první příznaky, tj. hnědnutí kořenů. Houba se dále šíří cévními svazky, které také hnědnou, postupně se ucpávají, což vede k postupnému sesychání rostliny, až k úplnému uschnutí a mumifikaci stonku. Také proto se mezi kaktusáři často používá termín tzv. suchá hniloba.

  • Proti tomuto typu houbových onemocnění se u kaktusů chemicky bojuje velmi obtížně. Dočasně a v malém objemu pomáhá propaření substrátu, které provádíme minimálně hodinu při teplotách minimálně 90 °C. I zde platí, že rozhodující vliv, má dobře namíchaný substrát, střídmá zálivka, kterou během vegetace aplikujeme vždy po dokonalém proschnutí.

Na oslabených rostlinách nebo na rostlinách ve špatné kondici se někdy nepříznivě projevuje šedá hniloba (dříve plíseň šedá, Botrytis cinerea). U kaktusů se s ní většinou setkáváme na podzim a v zimě, kdy se rozvíjí za nižších teplot a zvýšené vzdušné vlhkosti.

Nejobávanější škůdci kaktusů

Živočichů, kteří na kaktusech škodí, je celá řada počínaje drobnými hlodavci. Kdo se domnívá, že kaktusy jsou díky svým trnům ochráněni třeba před slimáky, tak se krutě mýlí. Osobně jsem v pařeništní kultuře přišel o pěknou řádku vzácných semenáčků, které jsem přes veškerou snahu neubránil nočním nájezdům plzáků španělských.

Faktem však zůstává, že na kaktusech nejčastěji škodí saví roztoči – svilušky a saví červci. Ve výsevech jsou opravdovým postrachem larvy smutnic, které dokážou čerstvě vyklíčené semenáčky zlikvidovat během několika dní.

Svilušky

Svilušky, mezi kaktusáři nazývané červený pavouček, patří k obávaným a velmi úporným škůdcům. Jejich nebezpečí tkví v tom, že díky nepatrné velikosti (do 0,5 mm) a nenápadnému zbarvení unikají pozornosti pěstitele. Ovšem jakmile se projeví jejich řádění, je pro kaktusáře pozdě, jelikož na pokožce rostlin vznikají šedavé, postupně se dohněda zbarvující plochy, které odrůstají, při větším rozsahu poškození mnoho let. Někdy se rostlina z útoku svilušek nezregeneruje vůbec.

Příznaky přítomnosti savého roztočesvilušky

Sviluškou kompletně posátý stonek Turbinicarpus laui začíná v další sezoně prorůstat, ale jeho úplné zhojení je prakticky nemožné

  • Chemická ochrana proti sviluškám je účinná, pokud je prováděna preventivně alespoň dvakrát během sezony.
  • Někteří kaktusáři umístí do sbírky některý z druhů velmi citlivých na svilušku a záměrně jej neošetřují chemicky, jakmile se na něm sviluška objeví, byť v minimálním množství, provedou chemickou ochranu celé sbírky.
  • Vhodným přípravkem je Nissorun 10 WP a Vertimec 1.8 EC.

Červci

Dalšími obávanými škůdci jsou červci (nejčastěji červec citroníkový a č. paprsčitý) sající na stoncích kaktusů. Těm kaktusáři neřeknou jinak než vlnatka, protože mají svá těla obalena voskovými výpotky, které je chrání a opravdu vypadají jako by byla obalena jemnou bílou vlnou.

Příznaky poškození kaktusu vlnatými červci

Rostlina rodu Gladulicactus silně napadená vlnatými červci

Dalším nepříjemným červcem je červec kořenový, který saje na kořenech rostlin a kaktusáři mu říkají kořenovka. Oba typy červců se rozvíjejí především v době absolutního sucha během vegetačního klidu, což je také zároveň doba, kdy nemá kaktusář své rostliny denně pod kontrolou.

  • Vlastníme-li několik málo kaktusů, na kterých jsme objevili červce na stoncích, je možné každý kaktus individuálně ošetřit vatovými tyčinkami (používanými v osobní hygieně) namočenými ve slabém roztoku lihu.
  • V případě většího množství rostlin se bez chemické ochrany neobejdeme. K tomuto účelu používáme přípravky ze skupiny Careo (Careo tyčinky, Careo koncentrát a Careo granulát). Zcela shodná účinná látka (acetamiprid) je však i v přípravku Mospilan 20 SP, ale ten oficiálně proti červcům na okrasných rostlinách není registrován. Všechny tyto přípravky mají systémový účinek, takže se do rostlin a tím do škůdců dostávají i přes kořeny a buněčnou „šťávou“.
  • Na kořenech sající červce musíme zlikvidovat před koncem vegetační sezony. Jejich přemnožení během přezimování může vést k odumření mnoha rostlin, a to nejen semenáčů, ale i velkých rostlin značné sbírkové hodnoty. Doba na přelomu září a října je tou nejvhodnější pro aplikaci některého účinného insekticidu. Doporučit můžeme opět výše uvedené Careo a Mospilan.

Ochrana kaktusů je poměrně komplikovaná v případě, že se patogen již projeví. Výhodnější je tomuto stavu předcházet správnými pěstitelskými postupy a technikami. Víc o nich v seriálu o pěstování kaktusů.

Foto autor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aby vám nic neuteklo...

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit si časopis darovat předplatné

Kalendárium

15. 12. 2019

Studené pařeniště v prosinci: Zeminu vyměníme za suché listí

Koncem roku vybereme z pařeniště zeminu, kterou jsme používali během sezony pro pěstování rostlin. V zahradě ji můžeme použít k různým účelům. Část zeminy z lože pařeniště necháme promrznout.

zobrazit další rady a tipy