Bezesporu, volba substrátu pro kaktusy je jedním z nejdůležitějších faktorů, které významně ovlivňují úspěch nebo nezdar při jejich pěstování.
Ty zaručeně nejlepší recepty na přípravu toho nejkvalitnějšího substrátu pro kaktusy se vyskytují v mnoha desítkách variant. Co však naplat, i při naprosto přesném míchání jednotlivých surovin nedocílí jeden kaktusář stejného výsledku jako ten druhý, resp. v daných podmínkách se může i stejně namíchaný substrát chovat dosti odlišně – záleží totiž
Těch faktorů by se jistě našlo více, ale i tento skromný výčet musí postačit k tomu, aby bylo zřejmé, že to s těmi substráty a jejich použitím nebude zas tak jednoduché.
Asterias – moderní pěstitelské technologie ve velkých podnicích používají pro kaktusy jen rašelinový substrát nebo substrát na bázi drceného kokosového vlákna
V současné době je možné ve specializovaných obchodech zakoupit namíchaný substrát určený pro pěstování kaktusů a ostatních sukulentních rostlin. Většinou je tvořen určitým poměrem tzv. bílé (světlé) rašeliny, černé (tmavé) rašeliny, písku, jílovitých minerálů jako je bentonit nebo granulovaný jíl, popř. dalších složek, např. antuky, zeolitu, liaporu, agroperlitu atp.
Co je však důležité? Podmínka, aby výsledkem byl vzdušný, vysychavý substrát s mírně kyselým pH. Ne každý zakoupený substrát tyto požadavky splňuje a jak jsem se přesvědčil, vždy je do něj vhodné přimíchat před použitím asi 1/5 objemu agroperlitu. Obecně však lze říci, že pro pěstování méně náročných druhů pak většinou vyhovuje a rostliny v něm vcelku dobře prosperují.
Někteří kaktusáři pěstují své miláčky v čistě minerálních jednodruhových či vícedruhových substrátech. Někdo dává přednost čistému písku, nově se velmi často používá čistá pemza určité frakce, viděl jsem kaktusy pěstované také ve směsi antuky a agroperlitu.
Osobně jsem si vyzkoušel vlastní kombinaci pemzy a agroperlitu v objemovém poměru 1:1. Tuto směs používám v podmínkách pro pěstování choulostivých zástupců rodu Discocactus, ale vhodná je i pro mexické rody Ancistrocactus, Ariocarpus či velkokvěté mamilárie s dužnatými kořeny (Mammillaria haudeana, Mamillaria theresae, Mammillaria saboae, atp.). Takto pěstované kaktusy je třeba během sezony přihnojovat alespoň jedenkrát za měsíc komplexním typem vodorozpustného hnojiva.
Epithelantha bokei roste v domovině v úzkých spárách vápencových skal
Pěstované kaktusy sázíme do květináčů, kontejnerů nebo např. misek, které by neměly být svým objemem o mnoho větší, než je stonek samotného kaktusu. Nedošlo by totiž k dobrému prokořenění celého objemu pěstební nádoby a ve vlhkém prostředí by kořeny snadno zahnívaly.
To samé platí o spodní části nádoby, kterou se snažíme vysypat hrubší cihlovou drtí, drobným štěrkem, hrubou frakcí z prosetého písku atp. Umístění vrstvy drenáže vespodu především většího květináče či misky, může mít rozhodující vliv na zdravotní stav kořenů a tím potažmo vliv na zdraví celé rostliny.
Foto autor
Kaktusy se často spokojí s parapetem jižního okna. Mnozí pěstitelé své oblíbence letní, což řadě druhů kaktusů asi opravdu prospívá.
Každý začínající pěstitel kaktusů zjistí při pročítání první knihy o svých oblíbených rostlinách, že pocházejí z Nového světa. Tedy z oblastí Severní, Střední a Jižní Ameriky.
Lantana, zajímavá okrasná rostlina s pozoruhodným květem a insekticidními účinky, pochází z tropů. Lze ji pěstovat ve formě keře nebo na kmínku jako přenosnou rostlinu.
Které nejzajímavější a nejkrásnější rody by neměly uniknout žádnému zájemci o pěstování kaktusů? Následující hitparáda zve zájemce k nádhernému hobby – ke kaktusaření.
Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Tato nemoc se vyskytuje hlavně ve vyšších polohách s většími srážkami a v uzavřených vlhkých údolích. Více trpí stromy s přehoustlými korunami.
