Kaktusy se často spokojí s parapetem jižního okna. Mnozí pěstitelé své oblíbence letní, což řadě druhů kaktusů asi opravdu prospívá.
Připomeňme, že základním předpokladem pro úspěšné pěstování kaktusů je dostatek světla resp. slunce. Kaktusy jsou na něj přivyklé ze své domoviny. Správné umístění kaktusů během vegetace podporuje jejich růst a vývoj.
Skleník částečně zapuštěný pod zem je během jarních měsíců z jižní strany pokryt stínovkou, která zabraňuje popálení rostlin
Úplně nejjednodušším prostředím, ve kterém kaktusy pěstujeme, je parapet dobře osluněného, tedy na jih umístěného okna. Kaktusy umístíme co nejblíže ke sklu, aby onen světelný požitek byl pro rostliny co největší.
Kaktusům vyžadujícím chladné přezimování však nesvědčí vyšší teploty, při kterých se probouzejí k růstu. Při nedostatku světla se jim pak deformuje stonek.
Důležité však je, aby rostliny měly zaručen vegetační klid s teplotami okolo 10 °C, nebo pěstujeme ty kaktusy, které snášejí, resp. vyžadují, během zimního období pokojové teploty, jako jsou např. zástupci rodů Melocactus nebo Discocactus.
Začátečníci někdy podléhají představě, že pro kaktusy je nejlepším místem k životu horké klima skleníku. Tak to není. Velká většina kaktusů totiž pochází z prostředí, kde poměrně intenzivně fouká vítr a teploty díky tomu nedosahují závratných hodnot. Všem těmto kaktusům se proto nejlépe daří venku během vegetační sezony.
Obzvlášť dobře prospívají pod širým nebem zástupci jihoamerických vysokohorských druhů, jako jsou např. Acanthocalycium, Islaya, Lobivia, Oroya, Rebutia, Sulcorebutia, Tephrocactus a další. Mezi rody ze Severní a Střední Ameriky milující letnění patří např. Echinocereus, Echinofossulocactus nebo Ferocactus.
Rostliny vynášíme ven v době, kdy nehrozí již hluboké mrazy. Záleží jednak na průběhu počasí v každé sezoně, ale také na konkrétní lokalitě a především na její nadmořské výšce. Většinou to bývá v druhé polovině dubna.
Makrolonové přístřešky jsou pro mnohé kaktusy nejlepším pěstitelským prostředím
Rostliny umístíme na slunné stanoviště na rovnou plochu a v případě většího množství rostliny dáme do větší podmisky nebo plechové vany, do které zaléváme. Důležité při letnění je, aby rostliny byly chráněny jednoduchou stříškou např. z polykarbonátu, která zamezuje negativnímu působení dlouhotrvajících dešťů.
Možná se zdá, že pařeniště jsou již technologickým přežitkem, ovšem z pohledu vhodnosti prostředí pro pěstování kaktusů, se jedná o jedny z nejlepších zařízení, ve kterých se těmto rostlinám neobyčejně dobře daří.
Pařeniště se dají dobře větrat a rostliny jsou v nich výborně chráněny před nepříznivými klimatickými podmínkami. Většina kaktusů pak vytváří velmi kompaktní, divoce otrněné a tzv. tvrdě rostlé exempláře, které se často podobají jedincům z přírody.
Jedinou nevýhodou pařenišť je jejich horší obsluha v neustálém podřepu či hlubokém předklonu. Proto dnes kaktusáři používají jakási modifikovaná – vyvýšená pařeniště –, která svým tvarem připomínají původní pařeniště.
Zčásti zapuštěný makrolonový skleník s obloukovou konstrukcí, klasický skleník se stoly pro umístění kaktusů a jednoduché vyvýšené pařeniště je pro většinu menších druhů kaktusů vynikajícím pěstitelským prostředím
V současné době jsou lodžie panelových domů, ale i různé balkony často zasklívány profesionálními firmami, takže se z původně otevřeného prostoru stane uzavřený, větratelný „skleník“ vhodný pro pěstování kaktusů, obzvlášť pokud má správnou orientaci jižním, jihozápadním či jihovýchodním směrem.
Ti, kteří nemají byt s balkonem či lodžií, mohou uvažovat o vytvoření tzv. předokenního skleníčku, který umožňuje na omezeném prostoru pěstovat především drobnější kaktusy, jako jsou např. zástupci rodů Turbinicarpus, Frailea, Rebutia či Sulcorebutia. Vybudování tohoto typu zařízení však vyžaduje přeci jen určité kutilské nadání, protože se vždy jedná o výrobu originálu, který odráží konkrétní podmínky toho či onoho pěstitele.
Zapuštěný nevytápěný skleník slouží k přezimování mrazuvzdorných kaktusů
Skleník lze chápat jako nejvyšší metu kaktusářů, kteří se postupně dopracovali k samostatně stojící pěstírně. Dnes už se nemusí jednat o stavbu opláštěnou jednoduchým nebo vakuovaným sklem, ale mnohdy jde o lehké hliníkové konstrukce potažené komůrkovými deskami vyrobenými z tvrdých plastů, především pak z polykarbonátu. Tyto výrobky mají nejrůznější sílu a počet komůrek.
K zasklívání se používá čiré tabulové sklo o síle 4 mm. Propouští asi 90–92 % světla. Kdo chce skleník v zimě vytápět, potřebuje k tomu tepelné izolanty, jako je tzv. bublinková fólie nebo tepelná clona atp. Dvojité sklo má asi o 45 % lepší tepelně izolační vlastnosti a propustnost světla snižuje jen o 10 %. Je však dražší než ostatní dostupné materiály.
Plastové desky mají o něco horší světelnou propustnost než sklo, ale vynikající tepelně izolační vlastnosti, jsou lehké, nevyžadují tak robustní konstrukci a dobře se s nimi pracuje.
Současné pěstírny kaktusů jsou konstruovány z nejmodernějších materiálů
Důležité je použít polykarbonát určený pro konstrukci skleníků, který má na jedné straně UV stabilizaci.
K pěstování kaktusů se hodí jedno nebo dvojkomůrkový polykarbonát silný 16 mm. Izolační vlastnosti plastu posílíme na zimu bublinkovou fólií. Kaktusy nepotřebují během vegetačního klidu tak velký světelný požitek.
Tvar skleníku vychází z možností každého pěstitele a z druhu použitého materiálu. Zatímco u skleníků opláštěných tabulovým sklem využíváme klasickou konstrukci s čelním trojúhelníkovým štítem, u skleníků opláštěných polykarbonátem můžeme využít i obloukovitý tvar konstrukce. Z důvodů lepších tepelně izolačních vlastností, ale také kvůli lepšímu světelnému požitku můžeme skleník postavit částečně pod úrovní terénu.
Pamatujme na zásadní skleníkové pravidlo – v létě větráme! Dostatečné větrání, ať přirozenou výměnou vzduchu, nebo i nuceným oběhem ventilátorem, je důležité pro úspěšné pěstování.
Foto a kresby autor
Každý začínající pěstitel kaktusů zjistí při pročítání první knihy o svých oblíbených rostlinách, že pocházejí z Nového světa. Tedy z oblastí Severní, Střední a Jižní Ameriky.
Během vegetace potřebují všechny kaktusy teplo. Chladnomilnost a teplomilnost se týká nároků jednotlivých druhů a rodů na teploty během zimování.
Určit nejvhodnější dobu pro přesazování kaktusů, stejně jako vybrat ideální tvar nádoby nebo její přesné rozměry, to je poněkud složité.
S delším dnem a případně se zvyšující se teplotou v chladných prostorách, kde máme uloženy zimující rostliny, kontrolujeme, zda nic neruší jejich vegetační klid.
Poměrně velkému zimnímu nedostatku světla, které je důležitým růstovým a vývojovým faktorem pro řadu pokojových rostlin, přizpůsobíme především zálivku.
