Každý začínající pěstitel kaktusů zjistí při pročítání první knihy o svých oblíbených rostlinách, že pocházejí z Nového světa. Tedy z oblastí Severní, Střední a Jižní Ameriky.
Nikoliv třeba z Afriky, jak si někteří do té doby mysleli. Stejně tak se nově dozví, že kaktusy rostou mnohem více v jiných biotopech, než jsou nehostinné pouště bez jakékoliv jiné doprovodné vegetace.
Kaktusy rostou především v suchých oblastech, které nazýváme také oblasti aridní a podle průměrného úhrnu ročních srážek je rozdělujeme na pravé pouště a polopouště. Kaktusy sice rostou v obou těchto ekosystémech, ale v pravých pouštích je jejich výskyt přece jen o poznání menší!
Poušť
Pravé pouště a jejich prostředí jsou vskutku nehostinným ekosystémem, kde panují i pro život kaktusů velmi drsné podmínky. V pravých pouštích je vegetace velmi skromná a obvykle tu průměrný roční úhrn srážek nepřesáhne 200 mm. Tato hodnota se na první pohled nemusí zdát až tak malá (pro srovnání je to asi 3x méně než činí průměrný úhrn srážek v Česku). V pouštích však přicházejí deště velmi nepravidelně, přičemž většinou spadnou v několika prudkých lijácích během krátkého období a po zbytek roku panuje naprosté sucho. Dlužno dodat – sucho a horko!
Pro pravé pouště je také charakteristické výrazné kolísání teplot během dne a noci, kdy rozdíly mohou dosahovat 40 či 50 °C. Také počet slunečných dnů je v pouštních oblastech velmi vysoký. Pro příklad uvádíme pouštní oblasti Dolní Kalifornie, kde počet slunečních dnů dosahuje obvykle neuvěřitelného čísla 270 za rok!
V Severní a Střední Americe najdeme pravé pouště na poloostrově Baja California (Dolní Kalifornie), také se s nimi můžeme setkat v některých oblastech severozápadního Mexika a jihozápadních států USA. V Jižní Americe jsou nejsuššími místy bezesporu oblasti pouště Atacama u pobřeží Tichého oceánu v severním Chile a jižním Peru.
Těmto podmínkám musí také odpovídat pěstování kaktusů v našich sklenících nebo pařeništích, fóliovnících či za oknem. Kaktusy z těchto oblastí jsou poměrně špatně pěstovatelné a nejeden začátečník se nechal odradit prvním neúspěchem při jejich pěstování. Proto nemůžeme doporučit tyto kaktusy úplným laikům. Severní a Střední Amerika je v tomto směru reprezentována např. rody Echinomastus, Pediocactus, Sclerocactus či Toumeya. V Jižní Americe se v pravých pouštích vyskytují zástupci rodů Copiapoa, Eriosyce nebo Thelocephala.
Pro kaktusy z těchto oblastí je velmi charakteristické krátké období růstu, spojené většinou s nižšími teplotami a vydatnou zálivkou, což se nejlépe splňuje na jaře a před koncem vegetační sezony. Naopak, během nejteplejších měsíců upadají do tzv. letní stagnace, kdy je přestáváme zalévat. V opačném případě, většina z nich reaguje velmi rychle ztrátou kořenů nebo uhnitím celého stonku.
Thelocactus conothelos
Polopouště se od pravých pouští odlišují především vyšším ročním úhrnem srážek (přibližně 250–450 mm). V důsledku toho se v polopouštích vyskytuje mnohem hustší doprovodná vegetace. Zde nacházíme asi největší druhovou pestrost zástupců čeledi kaktusovitých (Cactaceae). V některých biotopech jsou kaktusy dokonce dominujícím prvkem, to však záleží na mnoha okolnostech, jako jsou nadmořská výška, složení půdy a bohužel, také na vlivu člověka, který se naučil polopouštní oblasti zemědělsky využívat.
Kromě kaktusů se v polopouštích vyskytuje i řada dalších rostlinných druhů, z nich převažují nízké dřeviny, trávy a ostatní sukulenty. Z nejčastěji zastoupených rodů ostatních sukulentů můžeme uvést např. Agave, Dysilirion, Fouquieria, Hechtia, Jatropha, Puya či Yucca, které jsou samy častým předmětem pěstitelského zájmu.
Polopouště zvolna a často nepozorovaně přecházejí do stepí, které jsou pro výskyt kaktusů také vcelku příznivé. Z těchto oblastí pocházejí i ty dobře pěstovatelné kaktusy, jejichž vyzkoušení můžeme směle doporučit i začínajícímu pěstiteli, protože jistě nebude zklamán! Mezi takové patří bezesporu rody ze Severní či Střední Ameriky, jako jsou např. Astrophytum, Coryphantha, Echinocereus, Ferocactus, Mammillaria, Opuntia či Thelocactus.
K jihoamerickým bezproblémově pěstovatelným rodům pak řadíme např. Acathocalycium, Aylostera, Echinopsis, Gymnocalycium, Lobivia, Notocactus, Parodia, Rebutia či Sulcorebutia.
Echinocactus polycephalus
S největší druhovou pestrostí kaktusů se setkáme v Mexiku. Některé jihoamerické státy mají také oblasti „napěchované“ kaktusovými rody a druhy. K těm druhově nejbohatším patří jistě Bolivie, Peru, Chile, Argentina či Brazílie.
Pěstování většiny kaktusů pocházejících z polopouští a stepí všech tří Amerik nečiní žádné zásadní problémy.
Foto autor
Kaktusy se často spokojí s parapetem jižního okna. Mnozí pěstitelé své oblíbence letní, což řadě druhů kaktusů asi opravdu prospívá.
Během vegetace potřebují všechny kaktusy teplo. Chladnomilnost a teplomilnost se týká nároků jednotlivých druhů a rodů na teploty během zimování.
Obvykle za tři až pět dní, někdy i za 24 hodin po výsevu začínají klíčit semena kaktusů. Každému, kdo váhá, zda kaktusy množit semeny, doporučujeme to vyzkoušet.
V našich zeměpisných šířkách a délkách nemají kaktusy úplně ideální podmínky k růstu. Především jim schází dostatek slunečního svitu během podzimních a zimních měsíců.
Do volné půdy vyséváme kořenovou, listovou i košťálovou zeleninu, kterou jsme ven v této sezoně zatím neseli. Vedle toho opakovaně vyséváme zahradní řeřichu, špenát, ředkvičky, saláty a další.
