Ještě koncem minulého století byl cykas japonský mimořádně cennou rostlinou, kterou si dovolili pěstovat jen znalci. Dnes si ho může obstarat každý pěstitel se zájmem o exotické rostliny.
Podobně jako kdysi vzácné orchideje rodu Phalaenopsis dokázali zahradníci napěstovat tento cykas v miliónových množstvích, a tak se z něj stala běžná pokojová květina okrasná listem a stonkem..
Druh Cycas revoluta – tak zní jeho latinské pojmenování, se česky jmenuje cykas japonský –, což naznačuje, odkud pochází. Konkrétně se jedná o oblast nejjižnějšího Japonska, z ostrova Kjúšú a z ostrovů známých pod označením Jižní japonské souostroví.
Cykas japonský využívají v subtropech k pohledným výsadbám
Dnes se však pěstuje jako okrasná rostlina ve všech tropických a teplejších subtropických oblastech světa. Setkat se s ním můžeme poměrně běžně i ve Středozemí, a to v oblastech, kde teploty neklesají dlouhodobě pod 7–10 °C.
O těchto rostlinách se dokonce tvrdí, že kdysi ovládaly svět spolu s dinosaury a spolu s nimi také málem vymřely. Proto mají oproti vývojově mladším rostlinám řadu odlišností, které z nich dělají onu zajímavou a svéráznou botanickou třídu Cycasopsida – cykasy. Ta obsahuje přibližně 300 druhů.
Cykasy svým vzhledem mohou připomínat na první pohled palmy, se kterými však nemají prakticky nic společného. V případě cykasů se totiž jedná o rostliny nahosemenné, které mají nejblíže k jehličnanům, se kterými vytvářejí také shodně šištice (u cykasů se z důvodu jistých odlišností používá pojem pseudošištice).
Samičí šištice cykasu japonského (Cycas revoluta)
Cykas japonský je dvoudomá rostlina, což v praxi znamená, že se na různých jedincích vytváří odděleně samčí a samičí květenství. Zjednodušeně řečeno – existují tedy cykasy samci a samice. Při nákupu mladé rostlinky nás však tato otázka příliš nezajímá, protože se květenství dočkáme až za několik desítek let.
Vyvíjející se semena cykasu japonského
Cykas japonský se do obchodů dostává v největším množství jako několikaletý semenáč lišící se velikostí v závislosti na době pěstování. V případě jeho nákupu musíme mít na paměti, že vyžaduje dostatek prostoru z důvodu růžicovitě rostoucích listů na vrcholu nepravého kmene.
Zakoupené rostliny je vhodné po první sezoně přesadit do speciálně připraveného substrátu, který musí být především velmi propustný a vzdušný. Chceme-li jej namíchat sami, je vhodné použít kvalitní rašelinový zahradnický substrát, který smícháme s pemzou, propraným říčním pískem a agroperlitem.
Možné je také použít speciální substrát pro kaktusy a sukulenty, ve kterém cykasy dobře rostou, protože dlouho nezadržuje vodu a dobře vysychá. Pro cykas japonský je totiž zničující přemokření v kombinaci s chladem, naopak krátkodobé sucho snáší zcela bez problémů.
Velmi důležitým faktorem při pěstování cykasu japonského je světlo, resp. správné umístění rostliny. V tuzemských podmínkách vyžaduje bezpodmínečně plné oslunění. Jen tehdy vytváří pevné a kompaktní listy. V opačném případě jsou nově narůstající listy (vždy na začátku vegetační sezóny) měkké, protáhlé a někdy dokonce zasychají.
Proto, aby rostlina vyrašila nové listy již v době, kdy má dostatek světla, je důležitá kombinace s teplem a zálivkou. Rostlinu udržujeme ve vegetačním klidu do konce března a teprve začátkem dubna ji probudíme zvýšením teploty a zálivkou. Prodlužující se den a větší intenzita slunečních paprsků pak přinutí rostlinu vyrašit nové listy, které jsou zpočátku měkké, ale po vyzrání ztvrdnou a tvoří onu zajímavou kompaktní růžici.
V případě, že máme rostlinu na parapetu, je vhodné s ní po několika dnech pootočit, aby byl nárůst listů rovnoměrný a rostlina se „nevytahovala“ za světlem. Jakmile se teploty venku zvýší, můžeme cykas japonský umístit na chráněné místo pod širé nebe. I tento druh, lze totiž s úspěchem pěstovat jako přenosnou rostlinu.
Během vegetace jej pravidelně zaléváme a přihnojujeme jen asi jednou za měsíc komplexním hnojivem pro pokojové rostliny. Jelikož cykas roste velmi pomalu, není na přihnojování tolik náročný, jako rychle rostoucí druhy okrasných rostlin. Nové listy se totiž objevují většinou jen jedenkrát, výjimečně dvakrát do roka. Zpočátku jsou měkké a zbytek vegetační doby vyzrávají, až se přemění v ony tmavě zelené, velmi tvrdé zpeřené listy.
Na konci vegetační sezony, na přelomu září a října, přeneseme rostliny na světlé a chladnější místo, kde cykas přezimuje. Nejpříznivější je pro něj umístění v zimní zahradě nebo topeném skleníku, kde se teploty pohybují mezi 10–15 °C. Krátkodobé poklesy až k bodu mrazu nejsou žádným problémem.
V literatuře se dokonce můžeme dočíst o mrazuodolnosti tohoto druhu, kdy rostliny spolehlivě přežívají teploty klesající k -10 °C. Experimenty tohoto druhu však nemohu v žádném případě doporučit s ohledem na pomalý růst, ale i pořizovací cenu větší rostliny.
Rozmnožování celé skupiny cykasů je činnost hodně specifická dle jednotlivých rodů, druhů. Doposud je většina nabízených cykasů japonských pěstována ze semen. Vysévají se asi 4–5 měsíců po sběru, kdy zárodky kompletně dozrají a energie klíčení bývá největší. Před samotným výsevem musíme odstranit oranžovočervené osemení, které obsahuje velké množství inhibitorů zabraňujících klíčení.
Očištěná semena vyséváme nejlépe do inertního materiálu, jako je např. agroperlit nebo vermikulit při zajištění vysoké vzdušné vlhkosti. Semena do substrátu vtlačíme asi jednou polovinou.
U cykasu japonského dochází k vyklíčení asi do půl roku, přičemž musíme počítat s tím, že právě klíčící semeno je vhodné ihned přenést do hlubokého květináče, aby nedošlo k potlačení růstu kořene.
Semenáče rostou poměrně pomalu, a proto je výsev semen běh na dlouhou trať. Zajišťuje však získání dostatečného počtu jedinců bez větších problémů.
I u tohoto cykasu existuje možnost zakořeňování odnoží. Jedná se však o poměrně složitou metodu, ke které dochází u tohoto druhu mimořádně, protože Cycas revoluta obvykle ve větším množství neodnožuje.
Cykas japonský je překrásná exotická rostlina, která v žádném případě nepatří k náročným druhům. Jediné, čím se musí pěstitel vybavit, je trpělivost. Jeho pomalý růst však může být výhodou, protože nás nevyžene z ložnice či zimní zahrady jako některé překotně rostoucí exotické druhy.
Foto autor
Jedna skupina sukulentů se zásadně liší od jiných pozoruhodným zásobníkem živin. Zásobníkům se říká kaudexy a sukulentům kaudiciformní.
Každý začínající pěstitel kaktusů zjistí při pročítání první knihy o svých oblíbených rostlinách, že pocházejí z Nového světa. Tedy z oblastí Severní, Střední a Jižní Ameriky.
Správné české jméno jihoamerické rostliny zní aka jedlá. Většina majitelů ji však nazývá fejchoa. Potěší i začínající pěstitele.
Do světa šlechticů vstoupily klívie v roce 1800. Tehdy byly prvně přivezeny do Anglie. Jejich obdivovatelkou a pěstitelkou se stala vévodkyně z Northumberlandu, lady Charlotte Florentia Clive.
Zejména jarní období, na které se všichni tolik těšíme, může být pro alergiky obdobím opačně vnímaným. Senná rýma se vyskytuje u citlivých osob od předjaří do časného podzimu. Příčinou je pyl poletující v ovzduší těchto dřevin (pravidelné pylové …
