Správné české jméno jihoamerické rostliny zní aka jedlá. Většina majitelů ji však nazývá fejchoa. Potěší i začínající pěstitele.
Tento velmi atraktivní druh užitkové a zároveň okrasné dřeviny pochází ze subtropických oblastí jižní Brazílie, Paraguaye a Uruguaye. V českých klimatických podmínkách se dá naprosto skvěle využít jako krásná přenosná rostlina, která může pěstitele navíc odměnit mimořádně chutnými plody.
Květy aky jedlé jsou velmi pěkné, proto se druh pěstuje také k okrasným účelům
Druh Acca sellowiana řadíme do čeledi myrtovité (Myrtaceae), což může trošku napovídat, že se jedná o stálezelený, rozložitý keř nebo nízký strom dorůstající maximální výšky 6 m. Má pěkné vstřícné, eliptické listy, 3–7 cm dlouhé, kožovité, tmavě zelené, na líci lesklé a na rubu hustě bíle plstnaté.
Jednotlivé květy vyrůstají v paždí listů a mají atraktivní masité korunní lístky na líci karmínové, na rubu bílé. Tyto lístky jsou jedlé a chutné, přičemž s nimi lze přizdobit například zmrzlinový pohár nebo nějaké sladké jídlo. Květ se vyznačuje velkým množstvím nápadně červených tyčinek.
Plodem je vejcovitá bobule s mírně zvrásněným povrchem a se zbytky kalichu na jeho vrcholu. Zprvu je plod celý zelený, v úplné zralosti začíná žloutnout. Po oloupání a rozříznutí narazíme na rosolovitou, krémově bílou dužninu, která svou chutí připomíná směs ananasu a kvajávy.
Plody jsou zpočátku zelené, později zežloutnou
Kromě základních vitaminů a vlákniny obsahují plody asi 10–12 % sacharidů, 1–3 % kyseliny jablečné, oproti ostatnímu ovoci také zvýšené množství kyseliny listové a jódu. Plody se obvykle konzumují v čerstvém stavu, ale v místech kde se běžně sklízejí, se z nich připravují také džemy, kompoty, různá želé a klevely nebo se z nich dokonce vyrábí velmi chutné ovocné víno.
Aka je naprosto ideálním přenosným druhem i pro začínající pěstitele subtropických a tropických rostlin. Sázíme ji do přiměřeně velké nádoby, ale důležité je, aby substrát obsahoval kvalitní rašelinový základ s příměsí agroperlitu, popř. praného říčního písku.
Při přesazení – nejlépe před zahájením vegetační sezony – aplikujeme do nově míchaného substrátu dlouhodobě působící hnojiva. I přesto, musíme fejchou během vegetace pravidelně přihnojovat a to aspoň jednou za 2–3 týdny.
Během vegetačního klidu postačí umístit rostlinu na alespoň částečně osvětlené místo, kde se teploty pohybují okolo 5–10 °C. Zkušenosti některých pěstitelů dokonce hovoří o tom, že pokud je rostlina vystavena nárazově teplotám pod bodem mrazu např. v nevytápěném skleníku, lépe kvete a plodí. Je tu ovšem riziko totálního mrazového poškození v případě hlubokých, dlouhotrvajících mrazů.
Některé typy rostlin mají listy velmi chlupaté, jiné téměř holé
Tento druh lze rozmnožovat výsevem semen, která po vyjmutí z plodu důkladně promyjeme vodou, abychom odstranili inhibitory klíčení. Semeno vyséváme na povrch substrátu.
Možné je i řízkování polodřevitými řízky. Jejich odběr provádíme nejčastěji na přelomu června a července. Tady je však úspěšnost nižší a musíme počítat s tím, že asi polovina odebraných vrcholových řízků neproraší a nezakoření.
V tuzemských podmínkách, kam se plody dovážejí, jíme fejchou nejčastěji ve směsi salátů připravených z nejrůznějších ovocných plodů. Důležité je, abychom plody aky po oloupání namočili do zředěné citronové šťávy, která zabrání jejich nepěknému zhnědnutí.
Foto autor
Klimatické změny přinášejí zájem o zkušenosti s tím, které rostliny lze nově v Česku pěstovat a jak. Pozornosti se v tom ohledu těší i kaki.
Málokterá rostlina má tak široké využití jako kokosová palma, botanicky správně kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera).
„Poskytujeť bílá dužnina plodní, jsouc proniknuta sladce nakyslou šťávou, velice chutné, v tropech značně oblíbené ovoce.“ Tak popsal láhevník v roce 1908 český botanik.
Ve světě se jí obvykle říká melounový strom nebo jednoduše papaja (papaya). V tropech a teplejších subtropech patří k nejpěstovanějšímu ovoci vůbec.
Ze skalky postupně odstraníme zimní kryt z chvojí a dalšího materiálu. Na podzim vysázené skalničky bývají mrazem povytažené a je třeba je přitlačit. Začínáme s pečlivějším čištěním a pletím skalky.
Mně se osvědčilo množit fejchou takto: Úplně dole, cca do 5-10 cm od země vyrostou nové větvičky. Dokud jsou cca 3-5 mm malé, zelené nedřevnaté, tak je opatrně odlomím a zasadím do misky s perlitem. Ten proliju vodou. Fungují obě varianty, s odtokem i bez. Bez odtoku by ale neměla fejchoa plavat ve vodě. Úspěšnost zakořenění je tak 80-90 % !!! Z 3cm řízků mám několik 10-40 cm stromků 🙂 Růst není nijak závratný, ale rozhodně lepší a rychlejší, než množení semeny. U semen se mi často růst zaseknul na 2-3 cm a pak většina semenáčků uschla.