Méně znamená více aneb chyby v péči o pokojové rostliny
28. 1. 2021Očividně chřadnoucí pokojovou rostlinu mívá často na svědomí poškození abiotického původu. Nezavinili ho ani choroby, ani škůdci. Způsobily je pěstební podmínky.
Do světa šlechticů vstoupily klívie v roce 1800. Tehdy byly prvně přivezeny do Anglie. Jejich obdivovatelkou a pěstitelkou se stala vévodkyně z Northumberlandu, lady Charlotte Florentia Clive.
Vévodkyně se jako první v Evropě mohla těšit ze zářivě oranžových květů exotické květiny s anglickým lidovým názvem bush lily. V roce 1826 byla rostlina na počest úspěšné pěstitelky pojmenována rodovým jménem Clivia.
Druhový název miniata je odvozen od latinského minium, česky suřík a upomíná na oranžovou barvu květů. České lidové jméno řemenatka se vžilo díky tuhým, tmavě zeleným listům, řemenovitého tvaru.
Rod Clivia je zařazen do čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae), mezi blízké příbuzné patří tedy např. hvězdník. Klívie nalezneme pouze ve čtyřech druzích (Clivia miniata, C. nobilis, C. gardenii a C. caulescens). Jejich domovinou je jižní Afrika, kde rostou v polostínu až stínu jako podrost keřů a stromů.
Klívie si díky své nenáročnosti postupně vydobyla jedno z předních míst mezi nejoblíbenějšími pokojovými rostlinami, pěstovanými v Evropě. Byla používána jako přenosná rostlina, zdobila zimní zahrady, chodby úřadů a škol i venkovské chalupy.
Jako je tomu u mnoha jiných květin, také v tomto případě přispěly k jejímu zapomnění příliš teplé interiéry našich obydlí a pracovišť, kde klívie neprospívá. Přesto se domnívám, že by stálo za úvahu oživit tradici jejího pěstování a najít pro tuto skromnou rostlinu nějaký vhodný koutek v našich domácnostech.
Clivia miniata je obecně známa s květy oranžové barvy, ale jistě není bez zajímavosti, že existuje také vzácná varieta citrina vykvétající světle žlutě. Díky šlechtitelům, zejména v Japonsku, vznikla řada kříženců s květy různých velikostí, odstínů oranžové i bílo-zeleno-žlutými. Raritou jsou kultivary s panašovanými listy.
Od jara do konce léta klívii pravidelně přihnojujeme.
Klívie prospívá v polostínu, ostré polední slunce může popálit listy, prospěšné je letnění. Přesazujeme ji teprve po řádném prokořenění květináče (starší rostliny po 3 letech) do výživné propustné zeminy.
Na podzim omezíme zálivku a umístíme klívii do světlého prostoru s teplotou 8 – 12 °C, kde absolvuje vegetační klid a zakládá květenství. V lednu nebo únoru zvýšíme teplotu na 16 – 18 °C, více zaléváme a přihnojujeme. Jaro pak již můžeme přivítat s kvetoucí řemenatkou na okně.
Jsou-li květy opyleny, téměř po roce dozrávají oranžové bobule, obsahující semena. Jelikož velmi brzy ztrácejí klíčivost, vyséváme je ihned po sklizni a nezasypáváme je zcela. Klíčí na světle.
Semenáče vykvétají až 3.–4. rokem od výsevu, dopěstování květu schopné rostliny je tedy poměrně časově náročné a od toho se také odvíjí vyšší prodejní cena, která může mnohé od koupě odradit.
Je však třeba mít na paměti, že při správném pěstování je klívie dlouhověká, vytváří dceřiné rostliny a bohaté trsy, které můžeme po zesílení rozdělit a tuto odolnou a nenáročnou květinu pěstovat mnoho let a radovat se z její krásy.
Foto autor
Rajčata, papriky, cukety a další zeleninové plody sklízíme průběžně tak, aby je nepoškodily první mrazíky.