Na první pohled se zdá, že všechny sněženky jsou stejné, ale není tomu tak. Sběratelé sněženek, galanthophilové, znají více jak 500 odrůd.
Jsou symbolem začínající zahradí sezony. Společně s talovíny, jarními šafrány a bledulemi patří k prvním květům nového roku. Botanikové řadí sněženky do čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae), ve které společně s bledulemi (Leucojum a Acis) vytvářejí samostatnou skupinu.
Květy sněženek si často razí cestu sněhem
V přírodě se vyskytují od Pyrenejí po Ural a pohoří Elborz v Íránu. Nejčastěji vyhledávají lužní lesy, najdeme je i v suťových lesích a na horských loukách. Na mnoha místech, například v Británii, zplaněla do volné přírody.
Jméno Galanthus vzniklo sloučením řeckých slov gala – mléko a anthos – květ, které poukazují na bílou barvu květu.
Sněženky jsou vytrvalé cibuloviny. Listy jsou jednoduché, čárkovité až kopinaté, přisedlé, s listovými pochvami, obvykle vyrůstají po dvou či třech. Barva listů se liší podle druhu od nasivělé po žlutozelenou.
Důležitým botanickým znakem je složení malých listů v pupenu. Pod květem jsou 2 listeny, které jsou zcela srostlé a tvoří toulec. Květy jsou oboupohlavné, vyrůstají jednotlivě na vrcholu stonku a skládají se ze dvou řad okvětních lístků. Vnější jsou delší, bílé a vnitřní jsou kratší, u většiny druhů na vrcholu vykrojené, bílé se zelenou skvrnou. Plodem je třípouzdrá tobolka. Semena jsou bílá a mají masitý výrůstek, který láká mravence.
Současně patří mezi jedovaté cibuloviny. Požití cibulí způsobuje zvracení, bolesti žaludku a průjem. Obsahují několik alkaloidů například tazettin, galantamin a lycorin. V malém množství mohou mít naopak léčivé účinky. Galantamin je inhibitorem mozkových acetylcholinesteráz, který má neuroprotektivní působení. V současnosti je jedním ze základních léčiv Alzheimerovy choroby. Pro lékařské účely se ale syntetizuje uměle.
Je nejběžnější sněženka v zahradách. Kvete v předjaří, vnitřní okvětní lístky mají zářez a obvykle jen jednu zelenou skvrnu na jejich vnějším okraji. Má tmavě zelené listy se sivým nádechem bez výrazného bílého středního pruhu. Jsou na průřezu v pupenu složené do kruhu a nepřekrývají se. Rozšířená je od Pyrenejí po Ural, nevyskytuje se pouze ve Středozemí.
Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)
Je taktéž hojně rozšířená. Kvete v předjaří, vnitřní okvětní lístky mají zářez a zelená skvrna je na celé ploše lístku nebo se rozpadá ve dvě skvrny. Listy se v pupenu překrývají, jsou tmavě zelené se sivým nádechem a jsou širší o 2–3 cm než u sněženky podsněžníku. Roste v severovýchodní části Balkánského poloostrova a v západní Malé Asii. U nás místy zplaňuje ze zahrad, například v Praze na Petříně.
Kvete v předjaří, vnitřní okvětní lístky mají zářez a jen jednu zelenou skvrnu na jejich vnějším okraji. Květ je drobnější. Listy se v pupenu překrývají, jsou svěže zelené, jazykovité, 2–3 cm široké. Roste na Kavkaze.
Kromě uvedených druhů se můžeme u skalničkářů a specializovaných sběratelů setkat i s dalšími zástupci rodu:
Sněženky se v zahradách pěstovaly nejspíše již za renezance. Dodnes nejčastěji pěstovaná plnokvětá odrůda Galanthus nivalis Flore Pleno je poprvé zmiňována v Anglii roku 1703. Od té doby se rozšířila po celé Evropě. Někde se vyskytuje v kultuře dokonce častěji než původní sněženka podsněžník.
V polovině 19. století se stávají sněženky oblíbeným motivem viktoriánského umění. Během Krymské války (1853-1856) je do západní Evropy dovezená G. plicatus. V roce 1879 se v Británii pěstuje již 3 druhy 9 odrůd sněženek. V roce 1918 zmiňuje E. A. Bowles 25 odrůd, v roce 1956 je popsáno již 137 odrůd. Dnes se pěstuje více než 500 odrůd sněženek, z nichž některé vznikly selekcí odchylek z přírody a jiné křížením botanických druhů.
Galanthus nivali, nazývaná též sněženka podsněžník, má tvarově shodné vnitřní a vnější lístky. Svým vzhledem spíše připomínají bledule. Vnitřní lístky můžou být stejně velké jako lístky vnější, ale většinou jsou o něco menší, neskvrnité. Tato odchylka je stálá, změněné květy mívají všechny rostliny v trsu. Z odrůd můžeme jmenovat českou Poculi Perfect.
Další odchylkou, kterou lze najít v přírodě a některé z výraznějších rostlin byly pojmenované jako zahradní odrůdy, jsou jedinci se zelenou skvrnou nebo zelenými žilkami na vnějších okvětních lístcích (Viridapice, Sharlockii).
Vzácnější jsou odchylky se změněnou četností květů. Čtyřčetné či pětičetné květy se vytváří většinou jen u silnějších cibulí, takže trs může působit nevyrovnaně.
Mezi méně nápadné odchylky můžeme jmenovat sněženky se žlutou skvrnou na vnitřních okvětních lístcích nebo se žlutým semeníkem (Sandersii, Lutescens, Flavescens).
Existuje celá řada plnokvětých odrůd, z nichž některé jsou monstrózní a mají pouze sbírkový význam, jiné jsou úhledné a určitě by si zasloužily větší rozšíření. Například Boyd´s Double má přes deset úzkých, zelených okvětních lístků.
Podobné odchylky jako u sněženky podsněžníků existují i u jiných druhů sněženek, jen jsou v kultuře vzácnější.
Na vzniku hybridních odrůd se podílely především G. nivalis, G. plicatus, G. gracilis a G. elwesii. Hybridní sněženky jsou robustnější, životné, dobře se množí a rostou. Bývají také lépe mrazuvzdorné. Robin Hood patří k nejstarším odrůdám. Z běžněji pěstovaných můžeme jmenovat plnokvěté odrůdy Hyppolita a Desdemona.
Hybridní sněženka Robin Hood
Sněženky nejlépe množíme koncem jara, v době kdy začínají zatahovat. Vyjmeme celý trs a rozdělíme ho na jednotlivé rostliny. Pokud je to možné, tak je hned vysadíme. Cibule mají jen tenkou slupku a snadno vysychají, proto je skladujeme v pilinách či sušší rašelině. Nesmíme je nechat zatahovat v teple na přímém slunci.
Cibule je třeba chránit před vyschnutím
Pokud sněženky nakupujeme, zkontrolujeme, zda jsou cibule řádně skladované. Semena dozrávají až po zatažení listů a je třeba je vysévat čerstvá, přes zimu vyžadují stratifikaci. Vyklíčí následující jaro.
Vysazujeme je do polostínu na vlhčí místo, lépe do jílovité nebo hlinité půdy. Pokud mají dostatek vláhy, snášejí i plné slunce. Dobře rostou v záhonech i v trávníku. Pokud je máme vysazené v trávě, měli bychom ji sekat až v době, kdy zatahují listy. V brzkém jaře je můžeme pohnojit nejlépe plným tekutým hnojivem.
Středozemním druhům a širokolistým kavkazským druhům namrzají listy a někdy za holomrazů můžou zmrznout i cibule. Proto je lepší je pro jistotu pěstovat v spalničkovém skleníku. Využít můžeme také spadané listí, které na záhonu pomáhá proti promrzá a cibule choulostivých druhů jsou tak méně ohroženy.
Nejvážnější chorobou sněženek je botrytida (Botrytis galantina), která dokáže relativně rychle zničit i rozsáhlejší porosty. Červenými podlouhlými skvrnami se projevuje červená spála hvězdníku (Stagonospora curtisii syn. Phoma amaryllidis). S oběma se obtížně bojuje, naštěstí se objevují jen ojediněle.
Sněženky napadené háďátky (Ditylenchus ipsaci) poznáme podle zakrnělých, kroucených a nažloutlých listů. Problém představují též slimáci a samozřejmě myšovití hlodavci.
Sněženky jsou u nás ve volné přírodě chráněné. Jsou na seznamu CITES B (II), proto jejich sběr či nákup a dovoz ze zahraničí možný pouze s vývozním a dovozním povolením. Komerční obchod se řídí kvótami. Například z Turecka se smí ročně vyvést 7 milionů cibulí Galanthus elwesii a z Gruzie 15 milionů cibulí G. worononowii.
Foto autor a Shutterstock
Září využijeme vedle jiného také k výsadbě květin. Cibuloviny dobře zakoření a některé dvouletky ještě na podzim vykvetou.
Vysazujeme většinu cibulovin a hlíznatých rostlin: narcisy, tulipány, hyacinty, cibulové kosatce, také drobné cibuloviny, jako jsou modřence nebo ladoňky.
Minulý týden jsem chodil po Praze a na štěrkových záhonech, například na Žižkově, na Olšanském náměstí kvetou krokusy.
Podzim a září zvlášť se hodí pro výsadbu cibulových květin. Za několik měsíců nás první jarní květy potěší tím víc, čím lepší podmínky rostlinám vytvoříme.
Setí a ani sázení sazečky cibule kuchyňské dříve než v polovině května může ohrozit nálet květilky cibulové. Její larvy působí na cibuli velké škody. Poškozuje i pórek a některé okrasné cibuloviny. …
