Rostliny pro zahradní jezírka: mokřadní přesličky

13. 2. 2022

Přesličky zatím patří v našich zahradách ke zřídka pěstovaným rostlinám, přestože působí velmi dekorativně a jejich pěstování není složité.

Přesličky pamatují vývoj nejstarších suchozemských rostlin na Zemi. Společně s plavuněmi ovládaly Zemi v období mladších prvohor, tedy v době zhruba před třemi stovkami milionů let. Tehdy dorůstaly stromových rozměrů a dnes nám po těchto velikánech z karbonských močálů zbylo černé uhlí.

Současné druhy jsou mnohem menší – jsou to byliny, které dosahují v našich zeměpisných šířkách zpravidla do výšky jednoho metru.

Přeslička lesní

Přeslička lesní

Pradávné půvaby a vlastnosti přesličky

Přesličky řadíme mezi výtrusné rostliny, což znamená, že nevytvářejí květy, plody ani semena, ale rozmnožují se mikroskopickými výtrusy, které vznikají ve výtrusnicích.

Často se však rozmnožují a šíří podzemními horizontálními bohatě větvenými oddenky. S obtížným plevelem, kterým je přeslička rolní, se na zahrádce setkal asi každý. Lodyhy jsou článkované, podélně rýhované a uvnitř najdeme množství charakteristicky uspořádaných dutin.

U některých druhů v uzlinách vyrůstají v přeslenech boční větve. Listy mají všechny přesličky redukované. Tvarem lodyh přesličky připomínají koňské žíně – odtud jejich vědecký název Equisetum z lat. equus = kůň, séta, saeta = žíně.

Některé přesličky vytvářejí dvojí typ lodyh – na jaře nezelenou, která nese výtrusné klasy, v létě zelenou fotosyntetizující. Jiné tvoří výtrusné klasy na zelených lodyhách.

Pokožkové buňky přesliček jsou silně inkrustované oxidem křemičitým – na povrchu lodyh tak můžeme často vidět drobné křemičité hrbolky. V minulosti se proto přesličky využívaly k leštění předmětů. Zde můžeme hledat původ českého názvu cídivky.

Některé mokřadní přesličky jsou dosti jedovaté – například přeslička bahenní, jiné se používají jako léčivky – například přeslička rolní a přeslička zimní.

Přeslička zimní

Přeslička zimní

Také přesličky lze vybírat podle odrůd

Současné přesličky se rozdělují asi do 25 druhů. Přímo ve vodě jich však dokáže růst jen velmi málo. Většina obývá vlhká stanoviště při březích.

Přeslička japonská

Ze stálezelených druhů můžeme pěstovat přesličku zimní (Equisetum hyemale), která je doma v mírných a chladných oblastech celé severní polokoule. Prodávána bývá často pod obchodním názvem přeslička japonská (Equisetum japonicum).

Její vždyzelené, nevětvené, tuhé a drsné lodyhy o průměru kolem 6 mm jsou 50–80 cm vysoké. V přírodě roste na březích vodních toků i ve vlhčích partiích lesů a příkopech.

V České republice je přeslička zákonem chráněná. Pěstovat ji můžeme na okraji jezírek. Vyhovuje jí propustný písčitý nebo hlinitý, neutrální až mírně bazický substrát. Dobře roste na vlhkých i vysýchavých stanovištích v polostínu i na přímém slunci, nesnáší však dlouhodobé přeplavení vodou. Z kultivarů zmiňme například Bandit s žlutými proužky na lodyze nebo vyšší a mohutnější kultivar Robustum.

Přesličky zimní

Přeslička zimní

Přeslička různobarvá a skřípinovitá

Drobnějším stálezeleným druhem je asi 20cm přeslička různobarvá (Equisetum variegatum). Její pěstování je náročnější, vyžaduje vápnité, písčitohlinité, živinami chudé, stále vlhké půdy. Vhodná je na slunná stanoviště při okrajích nádrží. V naší přírodě je velmi vzácná a zákonem chráněná.

Podobným druhem je přeslička skřípinovitá (E. scorpioides) pocházející z chladnějších oblastí severní polokoule, která preferuje vlhké kyselé půdy a může vytvářet stálezelený pokryv zahradních rašelinišť. Pěstuje se také v pokrouceném kultivaru Contorta.

Přeslička poříční a bahenní

Z druhů, jejichž nadzemní lodyhy na zimu odumírají, je vhodná do zahradních jezírek přeslička poříční (Equisetum fluviatile). Na rozdíl od ostatních druhů nesnáší ani krátkodobé vyschnutí substrátu. Nejlépe roste na slunných stanovištích ve vodě hluboké 30–50 cm na kyselých organogenních substrátech.

Přeslička poříční

Přeslička poříční

V přírodě preferuje klidné mělké vody polozazemněných okrajů rybníků a aluviální tůně chladnějších oblastí. Její lodyhy jsou až 150 cm vysoké, nevětvené, nebo v horní polovině přeslenitě větvené, zelené, oblé s málo vyniklými žebry.

Na stále vlhkých stanovištích lze pěstovat i podobnou ale drobnější (do 50 cm vysokou) přesličku bahenní (E. palustre). V přírodě ji najdeme na rozdíl od předešlého druhu spíše v teplejších oblastech na vlhkých loukách a v olšinách. V zahradě se jí bude nejlépe dařit v polostínu na břehu jezírek s kyselým substrátem, snese i mírné zaplavení vodou.

Přesličky poříční

Přeslička poříční

Lesní, luční, největší

Ve vlhkých partiích zahrad v polostínu můžeme pěstovat pradávně vyhlížející dekorativní druhy s dvojím typem lodyh. Jde o přesličky:

  • Lesní (Equisetum sylvaticum) má bohatě větvené letní lodyhy a preferuje kyselá stinná stanoviště.
  • Luční (E. pratense) je drobná a vyžaduje humózní bazické substráty.
  • Největší (E. telmateia) je naopak statná bylina vytvářející až 2 m vysoké lodyhy a dobře prospívá v neutrálních až vápnitých jílovitých půdách.

Pěstování většiny našich mokřadních přesliček je jednoduché. Při dodržení stanovištních podmínek je spíše časem nutné přesličky omezovat, jelikož se svými oddenky velmi rychle rozrůstají. Řešením je pěstování v nádobách nebo v zapuštěných květináčích. Rozmnožují se snadno vegetativně dělením trsů nebo oddenků.

Zdroj: Sbírka vodních a mokřadních rostlin,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Třeboň

Foto autorka

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

28. 9. 2022

Paznehtník a další květiny pro sušení a sběr semínek

Mnohé z trvalek a letniček se dají použít k sušení a také k podzimnímu sběru zralých semen pro jarní dosev květinových ostrůvků.

zobrazit další rady a tipy
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x
()
x