
Čím osadit rašeliniště? Gruntem je rašeliník, pýchou masožravky
23. 8. 2022Rašeliniště vyvolává emoce jako dům. Musí se postavit, ale zabydlování jeho zelených obyvatelek už je pro pěstitele vzrušující odměnou.
Vhodné byliny dokážou dát zahradnímu zákoutí punc půvabného přírodního společenstva. Jde to i ve slunné zahradě v místě s nadbytkem vody v půdě.
V minulosti sloužila místa s velkou zásobou půdní vláhy jako dobrý zdroj píce a sena pro koně a dobytek. Za staletí obhospodařování těchto pozemků se zde vyvinula rozmanitá rostlinná společenstva s množstvím krásně kvetoucích bylin. Ačkoliv tyto cenné biotopy často zlikvidovaly meliorace nebo je pohltila zástavba, stále v mnoha zahradách přežívají.
Množství vody v půdě v průběhu vegetace poznáme mnoha způsoby. Tím nejjednodušším je druhové složení. Pokud se v louce vyskytují druhy jako pryskyřník, kakost luční, krvavec toten nebo třeba sítina, je zřejmé, že je zde vody dostatek.
Vlhčí půdu na louce poznáme také podle toho, že jsou zde byliny vyšší, porost většinou hustší a v létě je tráva déle zelená či se zde po dešti déle drží voda. Každá lokalita je trochu jiná a i množství vody se v průběhu sezony může výrazně lišit. Na zvýšené množství vody rostliny většinou reagují mohutnějším růstem. Oproti suchým stanovištím bývají však vlhčí půdy druhově chudší.
Když budeme chtít takové místo osázet, je třeba spolu se správným výběrem rostlin uzpůsobit spon výsadeb, tj. dávat méně kusů na metr čtvereční. Na vlhkých půdách se většině běžných rostlin daří dobře.
Na důležitosti však získává konkurenční síla jednotlivých rostlin. Vedle pěstovaných tu velmi dobře prosperují i plevele, jako třeba bršlice, kopřiva dvoudomá či šťovík tupolistý.
Byliny z vlhčích luk lze většinou bez problémů použít v podobných místech na zahradách. Mnoho z nich je v zahradnické kultuře dlouho a existuje více okrasných kultivarů. Patří mezi ně třeba rozrazil, kakost, bezkolenec, jarmanka, z vlhčích stanovišť kyprej vrbice, kosatec (žlutý i sibiřský), upolín nejvyšší a mnohé další. Trvalky z vlhkých luk lze sázet do záhonů a tvořit z nich komponované kombinace, nebo je lze vysévat jako luční porost.
Tipy na luční druhy: rozrazil dlouholistý, bezkolenec modrý, bezkolenec rákosovitý, kakost luční a lesní, krvavec toten, tužebník jilmový, řebříček bertrám, kohoutek luční, máta dlouholistá a vodní, kozlík lékařský, upolín nejvyšší, prvosenka vyšší, rdesno hadí kořen, pryšec bahenní, žluťucha lesklá a žlutá, vrbovka úzkolistá, jarmanka větší, ocún jesenní, oman vrbolistý, metlice trsnatá, mečík bahenní a střechovitý, děhel lesní.
Okraje vody mají v zahradách tradiční okrasné uplatnění. Ať již se jedná o přechod mezi trávníkem a vodní plochou, či o výsadby rašelinišť. Některé z vitálně rostoucích druhů jsou také důležitými rostlinami, které chrání břehy. Používá se jich v kombinaci s dalšími technickými prvky, jako jsou kokosové rohože či válce.
V posledních letech získávají významné uplatnění v čisticích zónách přírodních koupacích jezírek. V takovýchto případech lze velmi dobře kombinovat funkční vlastnosti rostlin s okrasnými. Dá se předpokládat, že využívání těchto vodních ploch nadále poroste a s ním i škála vyzkoušených rostlin.
Samostatnou kapitolou je využití těchto rostlin v kořenových čistírnách odpadních vod. Pokud chceme nechat vodu zasakovat, lze využít promyšlený systém příkopů a vsakovacích ploch. Zde, na místech, která jsou nepravidelně periodicky zaplavována a voda se zde zdržuje i více dní, se dá také využít velmi úspěšně domácích rostlin, které se přirozeně na okrajích vody vyskytují.
Vrbina penízková je běžná atraktivní pokryvná bylina vyhledávající vlhčí místa na slunci i v polostínu
Druhy vhodné pro břehy: pryšec bahenní, kosatec sibiřský a žlutý, kyprej vrbice, tužebník jilmový, kostival lékařský, vrbina penízkovitá, blatouch bahenní, vrbina obecná, chrastice rákosovitá, orobinec, rákos obecný.
Druhy pro bahenní prostředí: vachta trojlistá, vrbina kytkokvětá, rosnatka okrouhlolistá, suchopýr, bezkolenec modrý, sítina, bledule letní.
Na většině pobřežních míst jsou rostliny přirozeně velmi vitální a občas až příliš agresivní. Většina se jich rozrůstá podzemními odnožemi. Mezi nejagresivnější patří například puškvorec obecný, rákos obecný, orobinec širolistý, máta dlouholistá či ostřice. Tyto druhy lze použít pouze pro rozsáhlejší plochy nebo třeba do kořenových čistíren.
Foto autor
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.