Rašeliniště vyvolává emoce jako dům. Musí se postavit, ale zabydlování jeho zelených obyvatelek už je pro pěstitele vzrušující odměnou.
Základní součástí každého rašeliniště, tedy i rašeliniště vybudovaného na zahradě, musí být rašeliník (různé druhy rodu Sphagnum).
Právě mechy rašeliníky se postarají o stabilitu celého kousku přírody. Působí jako hlídač a indikátor čistoty (a kyselosti) substrátu. Dokážou svými sacími (odpařovacími) schopnostmi vytáhnout z hloubky rašeliniště spoustu vody. Nejen pro svou potřebu, ale i ke kořenům jiných mělce kořenících rostlin.
Expanzivní rašeliník udržíme na uzdě jeho výsadbou do připravených sníženin
Rašeliník je dobré pěstovat v plošnějších trsech, kterým v rašelině dopředu připravíme určité plošky – jen mírně zahloubené, zhruba 10–15 cm.
Základním rodem masožravých rostlin, bez něhož by domácí rašeliniště nikdy nemohlo nabýt puncu výjimečnosti, je rod Sarracenia (špirlice), konkrétně pak zejména jeho nejotužilejší druh Sarracenia purpurea. Tato špirlice nachová sice pochází z mírných oblastí severoamerických mokřadů, vzhledově však vypadá navýsost exoticky – jako by k nám přicestovala přímo z rovníkové džungle!
Na plném slunci špirlice nachová nezapře důvod svého pojmenování
Všemi ostatními, v některých případech určitě i efektnějšími špirlicemi (ať už jde o druhy, variety či křížence) osazujeme rašeliniště raději jen sezonně. Jejich přirozená stanoviště leží na rozdíl od špirlice nachové v USA mnohem jižněji a i když rostliny snesou mírný mráz, naše zima s mimořádnými teplotními výkyvy jim nesvědčí. Proto tyto druhy před příchodem prvních silnějších mrazů z rašeliniště vyryjeme a umístíme na velmi světlé místo s teplotou pohybující se celou zimu mezi 0–7 °C.
Předchozí řádky se týkají zejména těchto velmi efektních druhů špirlic:
Pokusy s vzácnějšími druhy (jako S. psittacina či S. minor) doporučuji jen zkušeným, tyhle rostliny jsou také citlivější k podmínkám zimování.
Pozor, všechny tři druhy jmenovaných rosnatek jsou v Česku chráněné, a tak je nesmíme sbírat v přírodě!
Z dalších masožravek lze nezkušeným pěstitelům doporučit zejména rosnatky (Drosera). Celoročně venku budou výborně prosperovat evropské druhy: např. stará známá rosnatka okrouhlolistá nebo vzácnější Drosera anglica či D. intermedia.
Další vhodné a efektní druhy rosnatek už raději účinkům mrazu nevystavujeme a před zimou je z rašeliniště uklidíme podobně jako choulostivější špirlice. Týká se to například velmi záhy zjara rašící severoamerické Drosera filiformis, australské D. binata či africké D. capensis.
Především evropské rosnatky vysazujeme nejlépe hromadně na volné plochy rašeliny, ony se nám na oplátku odmění tím, že se prostřednictvím svých droboučkých semen brzy rozšíří na všechna vhodná volná místa rašeliniště.
Doporučit lze například keříky brusnic (např. běžnou brusinku – Vaccinium vitis-idaea), rojovník bahenní (Ledum palustre), velmi zdobnou a vhodnou kyhanku sivolistou (Andromeda polifolia), plazivé drobné vrby (Salix) a různé druhy vřesů a vřesovců (rody Calluna a Erica).
Drobné keříky, vlevo kyhanka sivolistá
Vyzkoušet lze i drobné rododendrony a azalky. Pokud by někdo budoval rašeliniště opravdu větších rozměrů, lze mu nabídnout i výsadbu borovice blatky (Pinus mugo ssp. uncinata), která v přírodě obsazuje právě rašeliniště a vrchoviště.
Také mezi bylinnými trvalkami najdeme spoustu vhodných druhů. Upozorním zejména na dva velmi krásné druhy, které jsou oba shodou okolností tzv. orchideokvěté (tzn. jejich květní orgány připomínají květy či květenství evropských orchidejí).
První z nich čínská prvosenka (Primula vialii) je v Česku už poměrně známá, zahradníky byla zatím doporučována spíše na vlhká místa zahrad či na okraje bahenních zón jezírek. Vyzkoušel jsem ji i v rašeliništi. Ačkoliv rostliny nedorůstají svých maximálních rozměrů, jejich trsy kvetou a koncem jara zdobí biotop nepřehlédnutelnými svítivě purpurovými květenstvími.
Druhá z orchideokvětých krasavic je méně známá: Jde o druh Helonias bullata pocházející z mokřin východního pobřeží USA. Tato rostlina je nadmíru zajímavá i zdobná i mimo období květu. Tvoří velmi výrazné, husté růžice svěže zelených listů, které se poněkud podobají broméliím a dokážou přezimovat v zeleném stavu. Koncem dubna rostliny nakvetou krásným růžovým květenstvím, které je nejprve nízké, postupně se však s otevíráním dalších a dalších kvítků protahuje až do výšky 80 cm.
Na rašelině se daří i horské tučnici Pinquicula alpina
Z dalších trvalek lze doporučit například bělokvětou toliji bahenní (Parnassia palustris), další prvosenky (Primula), miniaturní orobince (např. Typha graminifolia), některé bahenní violky (Viola), masožravou tučnici alpskou (Pinquicula alpina) a řadu dalších druhů. Výběr záleží i na vkusu či míře experimentátorství každého z budovatelů rašeliniště.
A na závěr ještě několik osobních postřehů a informací o zahradním rašeliništi, které jsem postavil:
Mucholapka podivná přezimuje i venku, lépe jí však bude v bezmrazém světlém zimovišti
Při výsadbě jsem si dlouho lámal hlavu, kde legálně sehnat chráněnou rosnatku okrouhlolistou. Tento problém za mne nakonec vyřešila matka příroda sama. Už v létě prvního roku po založení biotopu se v něm objevily játrovky, mechy a vřesy, které jsem nevysazoval. A také několik drobných semenáčků rosnatek! Jestli lžu, ať se propadnu do botanických pekel, rostliny opravdu vyklíčily ze semen uložených v běloruské rašelině!
Druhou sezonu rosnatek přibylo a první také rozkvetly a zaplodily. Díky tomu už třetí sezonu droserky doslova zaplavily každý volný kout rašeliniště! V té době jim začaly konkurovat stovky semenáčků špirlic nachových a druhu Helonias bullata. Vše se už druhou sezonu dokonale spojilo a prochází stálým, oku lahodícím pomalým vývojem.
Roční semenáčky špirlice nachové dokládají, že rašeliniště dlouhodobě funguje, jak má
Příjemným překvapením však ještě nebyl konec! Zapálenému botanikovi a milovníkovi evropských druhů orchidejí přichystalo rašeliniště odměnu. Po třech letech se na okrajích rašeliníkových ploch objevilo několik skupin neznámých semenáčků. Silně připomínaly mladé rostliny jednoho z rodů evropských orchidejí – prstnatců (Dactylorrhiza)!
Foto autor
Pobřežní rostliny až na výjimky potřebují dost vláhy. Snesou dočasné zaplavení. Ale hlubší voda zahradního jezírka jim obvykle neprospívá.
Kořeninové a léčivé bylinky lákají k pěstování. Liší se však svými požadavky na závlahu a oslunění. Tyto rozdílné podmínky poskytne bylinkám právě spirála.
Vlastní minulost šíleného pěstitele masožravých rostlin mě přivedla k nápadu využít relativně velký objem bývalého jezírka pro rašeliniště.
Voda zpříjemní každou zahradu. A především prospívá životu v nejbližším okolí. Zvlhčuje vzduch, zpestřuje skladbu rostlin a výskyt živočichů.
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.
