
Tuzemské vodní rostliny, ať už těch vzplývavých na hladině nebo ponořených, se nejlépe hodí k osazování zahradních jezírek v českém podnebí.
Většinu vodních rostlin, které koření v substrátu dna, lze s úspěchem pěstovat ve směsi zahradního substrátu, písku a jílu v poměru 1:1:1, ale postačí i směs zahradního substrátu, písku a zeminy v poměru 1:1:1.
Celodenní plné ozáření vyhovuje především řasám, kdežto většina mokřadních rostlin si od plného sluníčka na chvíli ráda odpočine.
Leknín (Nymphaea) patří bezesporu k nejžádanějším vodním rostlinám. Ve středoevropských zeměpisných šířkách se přirozeně vyskytují dva bělokvěté druhy, statnější leknín bílý (Nymphaea alba) a drobnější leknín bělostný (N. candida). Domácí druhy mají oproti kultivarům velkou výhodu – dobře snášejí zdejší klimatické podmínky, pro přezimování jim stačí nezámrzná hloubka jezírka. Pro bohatší kvetení je pravidelně na začátku sezony přihnojíme speciálním hnojivem pro lekníny.
K často pěstovaným vodním rostlinám patří také žlutě kvetoucí stulík žlutý (Nuphar lutea) s listy podobnými leknínům. Lekníny i stulíky se za příznivých podmínek rychle rozrůstají – do menších jezírek je umísťujeme ve vhodných nádobách (vždy širších než vyšších, upřednostňujeme plastový kontejner před košíkem z proutí, ze kterého se živiny uvolňují do jezírka, což vede k nežádoucímu růstu řas).
Dalším zajímavým druhem se vzplývavými listy, který je vhodný i do menších jezírek, je plavín štítnatý (Nympheoides peltata). Tato rostlina tvoří typické ledvinité listy, které připomínají leknín, ale jsou výrazně menší. Plavín vytváří koberce zlatožlutých trojčetných jemně brvitých květů. Kvete celé léto od června do srpna.
Rdest vzplývavý (Potamogeton natans) patří k druhům s ozdobnými vzplývavými listy a nenápadnými květy. Často se s ním potkáváme ve volné přírodě. Je samozřejmě vhodný i do zahradního jezírka, které však dokáže za příznivých podmínek v krátké době zarůst. Doporučujeme tedy pravidelně kontrolovat a vytrhávat přebytečné rostliny.
Voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) je volně plovoucí vodní rostlina, která na rozdíl od předchozích druhů nekoření v substrátu dna a čerpá živiny přímo z vody. Tvoří menší ledvinité listy, které vyrůstají v listových růžicích a šíří se po vodní hladině šlahouny. Vyznačuje se malými bílými trojčetnými květy, které se objevují v hojné míře od května do srpna.
Půvabným druhem příbuzným s pryskyřníky je lakušník vodní (Batrachium aquatile) je Dobře snáší kolísání vodní hladiny, může růst jak v hloubce (do 1 metru), tak na okraji vodní nádrže. Od května do srpna vytváří velké množství drobných bílých květů, které jsou na bázi žluté a svými nektárii lákají hmyz.
Dalším zajímavým druhem je řezan pilolistý (Stratiotes aloides). Tato kořenující vodní rostlina tvoří růžice pilovitých, ostře zubatých listů a na první pohled připomíná aloi nebo kaktus. Rostlina má zajímavou životní formu – růžice listů jsou částečně ponořené pod vodní hladinou, ale špičky listů vyčnívají nad hladinu. Kvůli pilovitým listům nedoporučujeme sázet řezan do koupacích jezírek. Rostlina snáší 10–150 cm vodního sloupce.
Pro naše okrasná jezírka jsou vhodné i dva druhy původem tropických rostlin. Vodní hyacint (neboli tokozelka nadmutá, Eichhornia crassipes) je volně plovoucí rostlina s velkými modrofialovými květy původem z Brazílie. Kvete po celé léto, pro kvetení potřebuje především dostatek světla, tepla a živin. Vytváří růžice listů s výrazně nafouklými řapíky, které jí umožňují vzplývat na hladině. Množí se velmi rychle vegetativně oddělováním dceřiných růžic. Pro přezimování je nutné ji uchovávat ve světlých bezmrazých prostorech, teplota by neměla klesnout pod 10 °C.
Mezi rostliny plovoucí na hladině patří též babelka řezanovitá (Pistia stratiotes) s hustou růžicí sametově světlezelených listů. V Česku prakticky nekvete, množí se vegetativně vytvářením dceřiných růžic. Podobně jako vodní hyacint vyžaduje přezimování ve světlých bezmrazých prostorech.
Při osazování jezírek bychom neměli opomíjet ani ponořené druhy. Rostliny, které rostou pod vodní hladinou, nejsou příliš nápadné, ale obecně jsou velmi důležité pro udržování biologické rovnováhy v jezírku. Jejich jemné lístečky odebírají z vody živiny a konkurují tak řasám, díky fotosyntéze přispívají k okysličování vody.
Mezi dekorativní a nenáročné druhy patří zejména volně plovoucí růžkatec ostnitý (Ceratophyllum demersum) nebo v substrátu dna kořenící stolístky (stolístek střídavokvětý – Myriophyllum alterniflorum a stolístek klasnatý – M. spicatum). Z asi 20 druhů rdestů (v České republice jde o původní tuzemské vodní rostliny) jsou vhodné ponořený rdest světlý (Potamogeton lucens) nebo rdest prorostlý (P. perfoliatus).
Foto autoři
Zdroj Zahrádkář 3/2013
Poslední měsíc roku, necelých 50 hodin průměrného slunečního svitu čili asi 2 % celoročního úhrnu, teplota půdy směřuje pod nulu. Ale také slunovrat, Vánoce, někdy i na sněhu.