Vytrvalé rostliny, trvalky neboli pereny. To je zahradnické označení rozsáhlé skupiny rostlin, které žijí několik sezon, během své existence několikrát kvetou a vytvářejí semena.
Mezi trvalkami jsou rostliny relativně krátkověké, třeba pouhých několik let kvetoucí vlčí bob, ale také například pivoňky, které překvapí krásnými plnými květy třeba i v zahradě opuštěné před desítkami let.
Míru dlouhověkosti peren ovlivňuje jak samotné genetické předurčení rostliny, tak podmínky, ve kterých ji pěstujeme. Významně lišit se může nejen mezi druhy, ale také v rámci jednotlivých kultivarů. Tomu je pak třeba trvalkovou výsadbu přizpůsobit.
Mezi krátkověké trvalky, které vydrží na záhonu zhruba tři až pět let a pak nenápadně z vegetace vymizí, patří kokardy (Gaillardia aristata), kohoutek (Lychnis chalcedonica), dlužichy (Heuchera) nebo třeba kopretina řimbaba (Tanacetum coccineum).
Pokud upřednostníte dlouhověké rostliny, které kvetou na stejném stanovišti i desítky roků, pořiďte si kromě zmíněných pivoněk (Paeonia) například bohyšky (Hosta), juky (Yucca) nebo denivky (Hemerocallis).
Pereny tvoří členitou skupinu rostlin pocházejících z nejrůznějších prostředí: od suchých stepí po vlhká, stinná stanoviště.
Často se mezi trvalky zařazují také cibuloviny a rostliny hlíznaté, trávy, kapradiny a rostliny vodní a bahenní.
Řadit do skupin je můžeme také podle vzhledu či výšky na nízké, střední a vyšší, nebo na trvalky ozdobné listem nebo květem.
Na rozdíl od letniček, které ve většině případů kvetou po dobu několika měsíců, doba květu trvalek nepřesáhne obvykle čtyři týdny, je tedy dobré obě skupiny rostlin pro prodloužení doby kvetení různě kombinovat.
Pokud trvalky rostou na místě, které jim vyhovuje, péče o ně je snadná: Spočívá v občasném zmlazení či přihnojení kompostem.
Výhodou peren je fakt, že se jednotlivé rostliny v průběhu času zapojí do souvislého porostu a nepustí mezi sebe nežádoucí plevel. Pokud tedy navíc zvolíte rostliny, které se nemusejí často přesazovat, získáte záhon ideální pro zahradu, kterou nemáte příliš času pravidelně udržovat.
Vzhledem k obrovské různorodosti trvalek nelze předložit univerzální návod na pěstování. Obecné principy však existují:
Některé rostliny působí v zahradě dojmem rostliny vytrvalých, třebaže ve skutečnosti pravými trvalkami nejsou. Nejčastěji jde o dvouletky, které se průběžné přesévají a vytvářejí trvalé porosty, ačkoliv jednotlivé rostliny nevydrží déle než zmíněné dva roky. Do této skupiny patří například divizny (Verbascum) nebo slézové růže (Alcea rosea).
Stačí je tedy jednou vysadit nebo vysít, a pokud je pěstujete v příhodných podmínkách, zajistíte si jejich přítomnost na záhoně hned během několika sezon.
Jiné rostliny mohou zase být letničkami, které se samovýsevem každý rok jako porost obnovují, například měsíček lékařský (Calendula oficinalis), černucha damašská (Nigella damascena) nebo laskavec ocasatý (Amaranthus caudatus).
Naopak některé ve své domovině vytrvalé rostliny, třeba oblíbené hledíky (Antirrhinum), se u nás pěstují jako letničky, protože naše vlhké a studené zimy nepřežijí.
Adam Baroš, odborník na okrasné zahradnictví doporučuje:
„Na slunné stanoviště patří například denivka plavá (Hemerocallis fulva), třapatka zářivá (Rudbeckia fulgida), vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata), pivoňka čínská (Paeonia lactiflora), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), krásnoočko přeslenité (Coreopsis verticillata), šanta (Nepeta faassenii, Nepeta racemosa) a mnohé další.
V polostínu se dobře uplatní kakost oddenkatý (Geranium macrorrhizum), udatna lesní (Aruncus vulgaris), srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis), bergénie (Bergenia), škornice (Epimedium×rubrum) a další.“
Foto autorka
Poměrně velkému zimnímu nedostatku světla, které je důležitým růstovým a vývojovým faktorem pro řadu pokojových rostlin, přizpůsobíme především zálivku.