Čím dál častěji jsou kopretiny opět v kurzu. V nabídce jsou díky šlechtitelům desítky zajímavých kultivarů vhodných na záhon či do nádoby.
Mnohé zahrádky na vesnicích už bohužel nejsou takové ty malebné babičkovské. Často jsou naopak vidět vysoké betonové ploty, zelené zástěny z umělých látek apod, což je velká škoda.
Naopak klasikou, bez které si snad nelze venkovskou zahrádku ani představit, jsou kopretiny. Tyto dříve běžné trvalky se svou skromností a nevyzývavou krásou řadí ke skutečným evergreenům.
Babičky pěstovávaly kopretiny především vysoké, mohutné s poměrně velkými úbory se žlutými středy a plochými, celokrajnými jazykovitými květy barvy čerstvě napadlého sněhu. Dnes se kopretiny vracejí do okrasných zahrad v desítkách kultivarů nejenom ve žlutobílé kombinaci úborů, ale některé mají nažloutlé nebo i žluté rovněž jazykovité květy.
Jiné sice mají jazykovité květy bílé, ale jakoby je šlechtitelé naondulovali či lžícovitě zprohýbali. Zkrátka i takováto obyčejná trvalka doznala úžasných změn. Navíc to nejsou už jen ty vysoké kopretiny, ale některé mají třeba jen 40 cm a slušelo by jim to i v nádobě, jiné necelý metr a další jej pohodlně přerostou.
K prvním českým šlechtitelům kopretin patřil ve dvacátých letech minulého století Antonín Vejtasa, který vyšlechtil dodnes pěstovanou odrůdu Česká Píseň. Ta je vysoká jen asi 50 cm.
Zahradník Václav Bláha vyšlechtil odrůdy Sněhová Koule, Lesní Tůň a Sněhurka. Zachovala se však jen Sněhurka s poloplnými, čistě bílými úbory se žlutým středem.
Ze zahraničních současných uveďme odrůdy:
Kopretiny patří spíše ke krátkověkým trvalkám. Na jednom stanovišti nám sice bez problémů vydrží několik let, ale po čtyřech pěti letech je vhodné trs vyjmout, rozdělit a část opět vysadit do kvalitní půdy. Rozhodně nepochybíme, pokud je na zimu je přikryjeme chvojím.
Foto Shutterstock
Setí a ani sázení sazečky cibule kuchyňské dříve než v polovině května může ohrozit nálet květilky cibulové. Její larvy působí na cibuli velké škody. Poškozuje i pórek a některé okrasné cibuloviny. …