Obecně platí, že dlouhověkost nebo krátkověkost trvalek ovlivňuje jak genetika, tak půdní a klimatické podmínky a rovněž vhodná péče.
Silné seříznutí by mělo následovat hned po odkvětu krátkověké trvalky.
Trvalky ze skupiny krátkověkých mohou žít déle s přispěním dobrého zazimování. Součástí správné přípravy na zimu je včasné seříznutí odkvetlých rostlin. Podpoříme tím násadu poupat v příštím roce.
Mezi krátkověké trvalky, které vydrží na záhonu zhruba tři až pět let a pak nenápadně z vegetace vymizí, patří kokarda osinatá (Gaillardia aristata), kohoutek (Lychnis chalcedonica), dlužichy (Heuchera) nebo třeba kopretina řimbaba (Tanacetum coccineum).
Pocházejí z oblastí severní až střední Ameriky. Obvykle je pokládáme za krátkověké trvalky, případně za letničky – například kokardu sličnou (Gaillardia pulchella). Nejkrásnější bývají v prvním roce výsadby. Dobré kondici se zpravidla těší tři roky.
Kokardám vyhovuje plné slunce a živná propustná půda, snášejí sušší období, ovšem nejlépe kvetou v půdě s vláhou a živinami.
Dorůstají 20 až 50 cm. Množí se výsevem (některé i vegetativně) a vysazují se z předpěstované sadby.
Foto P. Hanzelka
S blížící se zimou kontrolujeme, zda jsme choulostivé keře dobře zajistili před zimou a mrazy. Je třeba, aby vrstva mulče byla dostatečně vysoká a kompaktní.
Nově zasazené a choulostivé rostliny bráníme před promrzáním mulčem z listí. Aby listí zůstalo funkční ochranou, zakryjeme ho chvojím.
Jakmile přijdou silnější mrazy, přikryjeme chvojím ty stálezelené rostliny a dvouletky, které ještě nemáme chráněny.
Se správným zazimováním choulostivých rostlin pomůže i přikrývka z listí, především z bukového. Bukové listí se velmi pomalu rozkládá.
Rajčata, papriky, cukety a další zeleninové plody sklízíme průběžně tak, aby je nepoškodily první mrazíky.
