Sena je rod tropických stromů a keřů. Některé druhy se hodí pro pěstování v našich podmínkách proto, že jsou menší velikosti a tedy přenosné.
Senna septemtrionalis pěstovaná v nádobě
Sena je téměř k nerozeznání od jiné tropické rostliny, kterou je kasie. Tyto dvě rostliny jsou si dokonce natolik blízké, že někteří botanici považují oba rody za shodné. Pravdou ale zůstává, že jsou nepatrně odlišné, a to v květu a v trochu jiné stavbě plodu, což rozpoznají pouze a jen zdatní odborníci.
Sena (Senna) zahrnuje řadu druhů. V rámci rodu, který čítá přibližně 260 taxonů, se vyskytují velké stromovité druhy i keřovitě rostoucí zástupci vhodní pro pěstování jako přenosné rostliny. Pro všechny zástupce je typické:
Jde o další keřovitě rostoucí druh. V Čechách se snad dostane do povědomí pod jménem sena hladká, protože má také naději na zahradnické využití coby přenosná nebo pokojová rostlina. Oproti předchozímu druhu vytváří řidší hroznovité květenství s menšími květy.
V angličtině je tento druh poněkud hanlivě pojmenován Arsenic Bush, byť u něj toxicita nebyla prokázána.
Patří mezi nejčastěji nabízené druhy. Zahradníci se chopili jejího potenciálu vykvétat velmi brzy, protože se jedná o malý keř vysoký asi 2–3 m. V nádobě samozřejmě nebude tak velký, proto se hodí jako větší pokojová rostlina nebo jako rostlina přenosná.
Na konci jednotlivých výhonů zakládá vzpřímené hrozny dlouhé obvykle 15–35 cm. Výrazně hnědé kališní lístky jsou patrné u nerozvitých poupat na vrcholu květenství. Korunní lístky jsou sytě žluté. Plodem je asi 10 cm dlouhý, plochý lusk s výraznými přepážkami.
Senna didymobotrya
Patří mezi největší představované zástupce. U nás ji nejdeme pod názvem sena stromovitá. Pocházející ze Střední a Jižní Ameriky a dorůstá výšky až 20 m. Vysazuje se jako okrasný strom v městské zeleni tropických a subtropických oblastí. Dá se však poměrně dobře zkrotit řezem, ale květní násadu tím výrazně oddálíme.
U tohoto druhu však oceníme i estetickou hodnotu, kterou reprezentují až 50 cm dlouhé sudozpeřené listy.
Senna spectabilis
U všech výše představených druhů je pěstování poměrně jednoduché. Nejlépe se množí výsevem semen, která vesměs dobře klíčí. U keřovitých sen se můžeme dočkat květů dokonce ještě v téže sezoně, ale spíše vykvétají po prvním zimování, tedy na přelomu jara a léta po roce od výsevu. Rostliny poměrně dobře snášejí řez.
Komplexním hnojivem dodáváme rostlině jiné důležité živiny jako např. draslík, fosfor, vápník, hořčík aj.
Důležité je, abychom keře občas přihnojili, ačkoliv i u nich funguje symbióza s hlízkovými bakteriemi zajišťujícími biologickou fixaci dusíku.
Všechny seny snášejí bez problémů zimování při teplotách okolo 15 °C, ale musíme jim zajistit světlo i během vegetačního klidu, protože v našich podmínkách si částečně ponechávají listy i během zimy.
Pokud listy opadnou úplně, jedná se o přirozený jev, jelikož seny patří mezi opadavé dřeviny. V tomto případě jim nevadí zimovat při výrazně horšených světelných podmínkách.
Foto autor a Shutterstock
Pro své dlouhé převislé hrozny žlutých květů, kterých rozkvétají na stromě stovky naráz, je kasie lidově nazývána asijský zlatý déšť.
Plody kigélie daly jednoznačně vzniknout jejímu lidovému pojmenování jak v české, tak v anglofonní či frankofonní literatuře.
Seznamte se, prosím. Spatodea zvonkovitá, lidově nazývána tulipánový strom, může kvést v příznivých podmínkách tropů až celoročně.
V máji jsme našli zalíbení především díky přírodě, která je najednou pestrá a plná květů. Také listy mají mnoho příjemných odstínů.
