Zkušení pěstitelé často radí vyčkat s výsadbou teplomilné zeleniny na venkovní záhon až do začátku června – až se zvýší teplota půdy.
Z plodových zelenin jsou citlivější tykvovité a okurky, odolnější jsou rajčata, ale záleží na odrůdě a jejích vlastnostech.
V červnu již nejsou tak velké rozdíly mezi denními a nočními teplotami a navíc je půda dobře prohřátá, což uvítají hlavně choulostivé kořeny teplomilných zelenin.
Časové zpoždění výsadby rostliny většinou doženou snadněji, než kdyby se kvůli chladnému květnovému počasí zastavil jejich růst. Sadba by se z teplotního šoku vzpamatovávala jen obtížně.
Populární Hokkaido
Do volné půdy vysazujeme otuženou sadbu těchto druhů teplomilné zeleniny: rajčata tyčková i keříčková, okurky salátové i nakládačky (salátové hadovky jsou vhodnější k pěstování ve sklenících i fólnících), papriku zeleninovou i kořeninovou, tykve, melouny a cukety, lilek – baklažán, celer bulvový a předpěstované artyčoky.
Rajče po výsadbě na zahradní záhon; foto Shutterstock
Novozélandský špenát – čtyřboč – je též řazen mezi teplomilnou zeleninu. Vyséváme ho také ve druhé polovině května. Dobře se hodí k doplnění výsadby dalších druhů zeleniny.
Ve skleníku v květnu sklízíme první jarní zeleninu: ředkvičky, špenát, salát a kedlubny. Vysazujeme, pokud jsme tak již neučinili, předpěstované sazenice okurek, rajčat a papriky.
Nastal čas pro rozmnožování rostlin měkkými – bylinnými – řízky. Můžeme tak množit například i okrasné listnaté keře pro živé ploty.
Co potřebuje trávník, aby vytvořil hustý, temně zelený, odolný a bezplevelný porost? Výživu s dostatkem dusíku, ale i stopové prvky, hlavně železo.
Přírodní srážky a spodní voda nestačí pro zásobování vodou náročných zahradních rostlin. Nedostatek vody vede u rostlin k jejich vadnutí a tím omezení růstu, kvetení i výnosu. Spotřeba roční dodatečné závlahy při normálním průběhu vegetace se odhaduje na 300 až 500 l vody na m².
