
Rajčata, okurky, lilky v červenci: Hnojíme, zaléváme a už i sklízíme
7. 7. 2023Intenzivně pečujeme o papriky, rajčata, lilky a další plodovou zeleninu pěstovanou ve skleníku a těšíme se na první sklizeň.
Červenec, období prázdnin a volna pro děti, pro zahrádkáře právě naopak. Je to měsíc žní a současně čas na další výsevy pro podzimní sklizeň.
Nyní je ideální období na výsevy zeleniny jako jsou japonské ředkve, pekingské a čínské zelí i ostatní asijská listová zelenina pro podzimní sklizně.
Mnohá zelenina se vyznačuje tzv. remontantním, tedy opakovaným nasazováním, pokud plody sklízíme v mladém stadiu. Do této kategorie patří okurky nakládačky, cukety a patisony, ale částečně i keříčkové fazole. Když necháme na cuketě dorůst a dozrávat 3–4 plody do plné velikosti, rostlina omezí nasazování dalších a snaží se vyživit semena tvořící se v těchto plodech.
Když budeme mladé plody pravidelně sklízet, bude cuketa dále plodit, pokud rostlinu nezlikviduje padlí nebo virózy. Některé odrůdy jemných zeleninových fazolů jsou také schopny opakovaného kvetení, pokud sklidíme mladé, ještě nezralé lusky.
Výsevy a pěstování do zkracujících se podzimních dnů jsou pro pekingské zelí optimální. Některé odrůdy můžeme pěstovat i z jarních výsevů. Vždy je zde ale určité riziko vybíhání do květu. Dlouhý den a nízká teplota jsou pro pekingské zelí tzv. jarovizačními stimuly, které iniciují přechod ke kvetení.
Semena vyséváme počátkem července raději do truhlíku a předpěstujeme si sadbu pro výsadbu koncem července až začátkem srpna. Přímé výsevy pekingského zelí jsou na zahrádce rizikové z hlediska škůdců. Dřepčíci, případně plzáci jsou schopni klíčící rostlinky na záhonu úplně zlikvidovat. Větší vysazené sazenice lépe odolají.
Odrůda Scarvita F1 je novým, červeným pekingským zelím, které je vhodné na letní výsevy. Listové řapíky jsou bílé, čepele listů červenofialové v odstínu, který známe u červeného hlávkového zelí. Listy jsou jemné, křehké a chutné. Hlávka je soudkovitá a středně pevná.
Častým problémem rajčat a paprik, hlavně těch pěstovaných v krytých prostorech, je
. Nejedná se o nemoc, ale o poškození způsobené nedostatkem přijatelného vápníku. Oficiální název poškození je Ca–deficientní nekróza vrcholů plodů.
Vyskytuje se v plném létě za vysokých teplot, při přehnojení dusíkem a draslíkem a je podpořeno nižší vlhkostí půdy. Může se vyskytnout i tehdy, kdy je vápníku v půdě dostatek, ale rostlina jej pro vysoké teploty není schopna kořeny přijímat.
Základní preventivní ochranou proti příznakům nedostatku vápníku je pravidelná a dostatečná závlaha a vyrovnaná výživa všemi důležitými živinami. Nemělo by docházet hlavně k přehnojování dusíkem a draslíkem.
Nejúčinnějším opatřením je aplikace vápenatých hnojiv v nižších koncentracích postřikem na list. Rostliny ošetříme, když jsou plody malé a postřik raději 2–3 krát v 7–10denních intervalech zopakujte.
Vždy je ale nutná prevence. Plody, které jsou již jednou poškozené, už nevyléčíme A raději je otrháme. Rostlina se tím méně vyčerpává a má možnost soustředit sílu na výživu zdravých plodů.
Papriky jsou z hlediska houbových nemocí méně problematické než rajčata. Hlavním rizikem pro rozvoj chorob je u nich sběr a průnik infekce do ran po odlomených plodech. V době sklizní se proto snažíme vyloučit vysokou vzdušnou vlhkost ve fóliovníku. Po sběru intenzivně větráme až do doby, kdy dojde k zacelení posklizňových ran.
Po sběru pravidelně odstraňujeme rostlinné zbytky, které mohou být příčinou šíření chorob. Plody sklízíme jednou nebo dvakrát týdně, průběžnému sběru se právě kvůli ranám po sběru vyhneme.
Záhonky vyprázdněné po rané zelenině, hrášku nebo raných bramborách využijeme pro následné kultury s kratší vegetační dobou. Můžeme vysévat saláty, japonskou listovou zeleninu, ředkvičky a ředkve, tuřín, vodnici, kopr, koriandr.
Záhon potřebuje i pro následnou kulturu náležitou péči. Pečlivě odstraníme zbytky po předchozí zelenině. Dbáme na to, abychom nepěstovali stejné druhy po sobě, ředkvičky po ředkvičkách, brokolici po kedlubnech nebo raném zelí. Počítáme s tím, že každá plodina odebere z půdy určité množství živin. Podle situace dané živiny doplňujeme.
Některá zelenina, např. hrášky nebo rané fazolky zanechají půdu na dusík bohatší, než byla na začátku pěstování. Dusík je ovšem vázán na kořenových hlízkách a určitou dobu potrvá, než se tyto rozpadnou a uvolní jej do půdy pro využití dalšími plodinami.
Půdu připravíme podle klimatických a vlhkostních podmínek konkrétní zahrady. Přílišné prokypřování v suchém létě není vždy nezbytně nutné.
Foto autor
Doba zakořeňování přezimovaných hlíz begonií je přibližně 3 až 4 týdny. Výhodné je předklíčení na sucho při teplkotě 15-20 °C a ve tmě. Zhruba po týdnu se objeví na plošší straně malé puky. Hlízky opatrně očistíme od starých zbytků kořenů a vysadíme.