Mnohé z trvalek a letniček se na podzim dají využít k sušení. Můžeme si tak doma vytvořit inspirativní zásobu materiálu pro tvoření suchých vazeb.
Pro suché kytice a aranžmá jsou nejvděčnějšími rostlinami v zahradě: žlutě kvetoucí řebříček (Achillea filipendulina), máčka alpská (Eryngium alpinum), bělotrn (Echinops), štětka (Disipace), plesnivka perlová (Anaphalis margaritacea), šáter (Gypsophila), paznehtník (Acanthus), okrasné česneky (Allium), makovice (Papaver), měsíčnice roční (Lunaria annua), mochyně zahradní (Physalis alkekengi) a všechny traviny.
Paznehtník (Acanthus cf. hungaricus), foto P. Hanzelka
Pro bohatší záhony v příštím roce si nyní můžeme připravit dosevní materiál: Semínka posbíráme z vybraných trvalek, cibulovin i letniček. V každém ohledu se to vyplatí, neboť zejména u letniček se přesevem mnohdy vypěstují rostliny, které umějí překvapit.
Semeno paznehtníku měkkého (Acanthus mollis); foto Shutterstock
Semínka sbíráme, až když jsou dozrálá, většinou černá, připravená k přirozenému vysemenění ze zasychajících květenství či jiných částí zdravé rostliny, ve kterých se vyvíjela. Snadno je setřeseme do papírového kornoutu.
Semena vyčistíme od nečistot a příměsí, dosušíme ve vzdušném prostoru a skladujeme v suchu a při stálé, raději nižší teplotě. Například v obálkách.
Květiny k sušení sklízíme v termínu, který se nejlépe hodí pro uchování pěkného vzhledu, barvy i kvality květů. K sušení použijeme dobře větraný, tmavý prostor.
Svazčitost (fasciace) vzniká srůstem několika letorostů v plošné až vějířovité, bizarní útvary. Vytváří je i vrba sachalinská Sekka
Asi metr vysoká s jednoduchými nebo i plnými květy velkými v průměru 4 až 5 cm. Většinou v jemných růžových odstínech.
Září je hlavním obdobím pro podzimní výsadbu a přesazování trvalek a bylinek. Rostliny stihnou do zimy dobře zakořenit. Současně můžeme rostliny množit – dělením trsů.
První polovina září je příznivým termínem pro výsevy bílé jarní cibulky, rukoly a dalších salátů pro postupné sklízení mladých lístků.
