Na zubní kaz bylinky sice nepomohou, ale přesto je řada možností, kdy je při problémech se zuby a v ústech můžeme úspěšně použít.
Při zubní hygieně a na zpevnění dásní nám krásně poslouží rostliny s dezinfekčními, protizánětlivými a stahujícími účinky.
Z bylinek si můžeme připravit také zubní pastu
Připravíme 1 polévkovou lžíci listů nebo suché natě a přelijeme je 150 ml vroucí vody. Po 15 minutách louhování scedíme. Vlažným nálevem vyplachujeme ústa nejlépe každou hodinu.
Krvácející dásně velmi dobře ošetří tříslovinové drogy, uložené v kořenech a listech některých bylinek. Obsahují je zejména:
Třísloviny ničí mikroby, působí proti zubnímu plaku a současně stažením a zpevněním dásní brání jejich pronikání do tkání. Vytvářejí v ústní dutině lehký, ale účinný ochranný film. Bohužel zjevnou daní jsou zažloutlé zuby.
Čaj z kořene lékořice
Současně můžeme masírovat dásně kouskem citrusu s dužninou, např. grepem nebo citronem. Samozřejmě za předpokladu, že jsou citrusy z ekologického, chemicky neošetřeného plodu. Máme také možnost použít čerstvou vymačkanou šťávu na tamponku. Vitamin C posiluje dásně, stimuluje imunitu a léčí infekce v ústní dutině. Roztok citronové šťávy poslouží jako ústní voda. Pokud máme citlivou sklovinu, pak jej nepoužíváme příliš často.
Rychlou pomoc při zánětech a aftách poskytne také čerstvě vylisovaná mrkvová šťáva, kterou si vyplachujeme ústa.
Opravdu skvělé výsledky při hojení dásní a ran v ústní dutině dosáhnete pomocí aloe (Aloe vera). Používá se:
Léčivý rosol aloe vera
Na afty a bolavé dásně se dá nanášet přímo. Po náročnějším chirurgickém zásahu, kde nechceme, aby došlo k narušení rány, nanášíme aloe zvenčí a to na příslušnou část tváře. Aloe má totiž schopnost prostupovat tkáněmi. Její vynikající dezinfekční i hojící vlastnosti jsou už dlouhá léta ověřené. Velmi účinně ničí mikroby a kromě léčby odstraňuje i zápach z úst.
Stejně pomůže také aloe stromovitá (Aloe aborescens). Postižené místo potíráme šťávou nebo rozřezaným listem 3x denně, dásně můžeme také lehce masírovat.
Dalšími bylinkami, které se používají, jsou třapatka (Echinacea purpurescens), tymián (Thymus vulgaris), kořen lopuchu plstnatého (Arctium tomentosum), rozmarýna (Rosmarinus officinalis), a měsíček (Calendula officinalis). Nálevy z uvedených bylinek také nahradí ústní vodu.
Smícháme po stejném dílu (50 g) dubové kůry a kořene mochny nátržníku, zalijeme 2 lžíce této směsi 200 ml vody a necháme aspoň krátce louhovat. Poté zahřejeme a převaříme 3–5 minut. Po 15 minutách scedíme.
Čajem průběžně vyplachujeme ústa. Poslouží nám při hojení většiny zánětů a pomáhá také při otlacích od rovnátek a protézy.
Smícháme po stejném dílu šalvěje, dubové kůry, truskavce (rdesno ptačí) a květů měsíčku lékařského. Zalijeme 2 polévkové lžíce směsi 0,5 l vody a necháme louhovat 6–12 hodin. Přivedeme k varu a opět necháme 15–20 minut louhovat. Přecedíme a používáme k výplachům.
Sklenici do 1/3 naplníme čerstvými listy šalvěje a přidáme také mátu. Zalijeme zastudena lisovaným olejem. Volně uzavřeme nebo převážeme a necháme na teple louhovat 3 týdny. Po klesnutí můžeme ještě doplnit čerstvé byliny. Pravidelně protřepáváme. Poté opatrně lehce zahřejeme ve vodní lázni do 50 °C a přecedíme přes kávový filtr. Uchováváme v temnu a chladu. Používáme k masážím dásní nebo si olejem čistíme zuby. Následně už ústa nevyplachujeme vodou!
Foto Shutterstock
Již od nepaměti pomáhají léčivé byliny při nejrůznějších poraněních, kdy kůže zůstává neporaněná, ale vzniká otok nebo podlitina.
Jak známo, když to jen trochu jde, je dobré sdílet radost ze zahradních bylinek, květů či plodů s dětmi. Nabízíme tipy do domácí bylinkové lékárny.
Tuzemské zahrady zdobí mnohé rostliny původem ze Středozemí. Zejména ty léčivé a užitkové se v našich zeměpisných šířkách objevovaly již ve středověku.
Aloe je známá svými léčebnými a hojivými účinky. Královny ve starém Egyptě ji používaly při ošetření pleti a nazývaly ji rostlinou nesmrtelnosti. Z listů aloe se používá vnitřní gelová tekutina.
Klíčící rostliny potřebují optimální podmínky, aby se zdárně vyvíjely. Připomeňme, že jde hlavně o substrát bez patogenů, dostatek světla, odpovídající teplotu a po vzejití rovněž o vzdušnost prostředí.
