
Časopis Zahrádkář pomáhá se zahradou celý rok
3. 11. 2022Časopis Zahrádkář přináší každý měsíc spoustu užitečných, aktuálních rad a informací o zahradě.
Kopr někdo miluje, a jiný nesnáší. V každém případě je nejvyšší čas na výsev kopru. Nejlépe do řádků, což usnadní likvidaci plevele. Při výsevu na široko plevel využije šanci a přeroste kopr.
Také tuto drobnou radu nabízí březnové vydání časopisu Zahrádkář. Konkrétně rubrika kalendária pro zeleninové záhony. A stejně tak si můžete udělat představu o tom, jak je možné na relativně malé ploše pěstovat po celou sezonu různé druhy zeleniny pro zvlášť pestrý jídelníček.
Kdo upřednostňuje v domácím jídelníčku co nejpestřejší zastoupení zeleniny, dělá dobře. Ale jak toho dosáhnout, když pozemek není širým lánem? Můžeme pěstovat zeleninu na smíšených záhonech. Vysejeme nebo vysadíme vedle sebe například salát, kopr, ředkvičky, kedlubny.
Optimální je, když druhy průběžně doplňujeme tak, abychom čerstvou zeleninu sklízeli postupně: Na uvolněná místa vysazujeme rostlinky další. Každý den pak jednotlivé sklízíme. K pěstování by nám mohl postačit záhon o velikosti 1×2 m. Takové minipolíčko pohodlně obsloužíme.
Pochází z francouzských lázní Vichy a jmenuje se Vichyssoise [višisoas]. Podává se zastudena (v parném létě i na ledové tříšti), ale klidně si ji můžeme ohřát.
Potřebujeme 3 lžíce másla, 1 střední cibuli nakrájenou najemno, 350 g pórku (jenom bílá část) nakrájeného na plátky + pár koleček pórku nebo pažitky na ozdobu, 1,5 l kuřecího vývaru, přibližně 1 kg brambor oloupaných a nakrájených na kostky, 250 ml sladké smetany, sůl a bílý pepř.
Ve větším hrnci rozehřejeme máslo a do měkka (ne do hněda) na něm osmažíme cibuli a pórek. Jakmile jsou cibule i pórek dostatečně měkké, zalijeme je vývarem. Přivedeme k varu, přidáme kostičky brambor a vaříme, dokud nezměknou (asi čtvrt hodiny). Odstavíme, a až polévka trochu vychladne, rozmixujeme ji. Poté ji dáme tak na dvě hodiny do ledničky.
Některé druhy zeleniny mají velice úzké příbuzenské vztahy. Například košťáloviny – zelí, kedlubny, květák či brokolice jsou pouze tvarově odlišné formy jedné rostliny. Tato nejužší příbuznost platí i pro řepy (Beta vulgaris). Řepa salátová, krmná řepa a cukrovka patří do jednoho klanu společně s bratrancem – mangoldem.
Řepu známe hlavně červenou. Jsou však i velmi chutné řepy žluté, bílé nebo dvoubarevné. Boldor F1 má oranžovo červenou slupku a jasně žlutou dužninu. Ta je kompaktní, jednotně vybarvená, sladká a velmi chutná. Bulva je kulovitá, středně velká s hladkým povrchem. Listy jsou vzpřímené a zelenožluté, mladé se dají použít na saláty nebo na špenát podobně jako mangold.
Když už nám padnou v březnovém Zahrádkáři do oka tolik aktuální zeleninové tipy, nelze v sortimentu námětů přehlédnout tradiční přílohu Zahrádkářku. V ní najdete mj. návod a praktické rady k připravě domácí vitaminové bomby – kvašené zeleniny. Kvašení zachová cenné výživové hodnoty zelenin.
Samozřejmě i okrasná a ovocná tematika patří k časopisu Zahrádkář: Tak například Skutečným šperkem probouzející se zahrady je kultivar lísky obecné (Corylus avellana) Contorta s pokroucenými větvemi. Kvete velmi časně zjara a její žluté svazečky jehněd jsou nepřehlédnutelné.
Bizarní tvar větví vnáší do zahrady neobvyklý tajemný prvek. Nepravidelné průhledy její korunou zase dávají pohledům nový rámec. Dorůstá výšky 2 až 4 m. Na podzim se vybarví do odstínů žlutohnědé. Vysazujeme ji jako solitéru na stanoviště, kde bude dobře viditelná. Své místo má i v japonských zahradách.
Hodí se také do znečištěného městského ovzduší. Často ji nalezneme v předzahrádkách, kde je oceňován její menší vzrůst. Na kvalitu půdy není náročná, prospívá na slunci i v polostínu. Netrpí ani okusem zvěří.
„Pokroucené větve lísky Contorty si oblíbili aranžéři a floristé. Koncem léta na keři dozrávají drobné oříšky, které jsou jedlé, ale pro kuchyňské využití příliš malé. I tak si tento keř zaslouží místo na zahradě,“ doporučuje jaroměřský zahradník Josef Černý.
Jiným tipem březnového Zahrádkáře od Josefa Černého jsou sasanky: Sasanka apeninská je 12 až 20 cm vysoká, má drobnější květy a je plně zimuvzdorná. Kultivary kvetou bíle i lilačerveně. Nejrozšířenější sasanka vábná, vysoká je pouze 10 až 15 cm a pyšní se velkým květem. Hlízky jsou černohnědé a vypadají jako malý škvarek. Před příchodem mrazů jí dopřejeme dobrou přikrývku.
Květy trojice sasanek: odrůda Alba s. apeninské a dvě odrůdy s. vábných Blue Shades a Purpleviolet; foto J. Černý
Jaro ovšem hlásí i méně tradiční ovocná dřevina – dřín obecný. Drobné, sírově žluté kvítky se objevují ve shlucích ještě před olistěním a jsou skutečnou ozdobou zahrady.
I když dřín je znám spíše jako okrasná, až pět metrů vysoká dřevina vysazovaná v parcích, odrůdy Devín a Titus, původem ze Slovenska, plodí karmínově červené peckovice. Množí se řízkováním.
Základem úspěšného pěstování révy vinné je příprava půdy před výsadbou. Je třeba vytvořit podmínky, které umožní dobré zakořenění a vývoj mohutného kořenového systému, který je schopen čerpat živiny z hloubky několika metrů. Zhutněná půda bez vhodné struktury a pórovitosti však kořenům takový průnik do hloubky nedovolí a brzdí rozvoj kořenového systému. Rostlina pak trpí stresem, což se projeví velmi slabým růstem nadzemní části.
Ani v březnovém vydání časopisu Zahrádkář nechybí odpovědi na anketní otázku z loňského roku, která čtenáře velmi zaujala. Jindřich Pošvář mj. napsal:
V okrasné části zahrady máme i malé jezírko obydlené šesti rybkami (karásky), jimž láskyplně říkáme čelisti. Letní podvečery trávíme raději u jezírka než u televizního zpravodajství. Pozitivním účinkem naší zahrady tedy je i to, že nevíme, co je nového! Jako nástroj péče o naše duševní zdraví to má cenu nedozírnou. Pozorování rybek, ptáků a rostlin velmi uklidňuje.
Odborník by v naší zahradě jistě nalezl nejednu vadu či nedokonalost; my však i takto svou zahradu máme rádi, jsme myšlenkově v ní a ona zase v nás.
Předplatitelé časopisu dostávají s březnovým vydáním roku 2021 pravidelnou jarní monotematickou přílohu, tentokrát věnovanou chilli paprikám.
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.