Nejen krásné květem, ale i se zajímavým vegetačním cyklem, nenáročností na stanoviště a prudce jedovaté. To vše v sobě skrývají ocúny.
V přírodě České republiky se lze relativně hojně setkat s ocúnem jesenním (Colchicum autumnale), který roste nejčastěji na vlhčích, často podhorských loukách. Lze jej ale vidět i v nižších polohách. Pokud pomineme několik výjimek, které kvetou na jaře, např. turecký druh (Colchicum szovitsii), patří naprostá většina zahradních ocúnů k vytrvalým, hlíznatým zahradním květinám nakvétajícím na přelomu léta a podzimu.
Jejich vegetační cyklus je poměrně neobvyklý. Rostliny totiž nakvétají o mnoho měsíců dříve, v jiném kalendářním roce, než dochází k tvorbě semeníků a zrání semen. Tedy rostliny, které vykvetou letos na podzim, vytvoří zralá semena až v příštím roce na počátku léta. Po odkvětu a opylení květy odumřou a listové růžice začnou vyrůstat až v pozdním podzimu, resp. velmi časně zjara. Ve středu listových růžic se pak objevují tobolky se zrajícími semeny.
Poté, co semena uzrají, nadzemní listové růžice postupně zežloutnou a zcela seschnou. K tomu obvykle dochází během měsíce června. V červenci a až zhruba do poloviny srpna je místo jejich výsadby opticky zcela prázdné. Ve druhé polovině srpna či počátkem září se začínají objevovat rašící poupata nových květů.
Díky tomuto cyklu je z hlediska výsadby výhodnější sázet ocúny po menších skupinkách a prostřídat je s jinými, na jaře a především v pozdním létě atraktivními rostlinami, mezi které patří:
Popřípadě rostlinami půdopokryvnými jako jsou:
Zahradní ocúny patří mezi poměrně přizpůsobivé rostliny. Lze je pěstovat na plném slunci, ale také na místech s rozptýleným světlem nebo v polostínu, např. pod vzrostlými stromy. Na stinných místech ale méně ochotně kvetou.
Vhodným termínem pro výsadbu, popřípadě také přesazení starších rostlin, je právě období vegetačního klidu. To spadá zhruba na počátek července až polovina srpna. V tuto dobu se obvykle nabízejí hlízy k prodeji, a to již často s rašícími květními poupaty.
Díky obsahu vody a zásobních látek v hlíze a rovněž díky tomu, že obvykle nejsušší období roku, tedy léto, přečkávají ve vegetačním klidu, hodí se ocúny i na místa relativně sušší. Tedy taková, kde se příliš nepočítá se závlahou.
Zejména velkokvěté zahradní formy a kultivary ocúnů jsou poměrně náročné na výživu. Ideálním stanoviště je místo se živnou, hlinitou, propustnou půdou, obohacenou při výsadbě dobře vyzrálým kompostem. Hlízy jsou často poměrně velké, proto tomu musí odpovídat i hloubka jejich výsadby, která by měla být zhruba 2,5–3násobek výšky hlízy. V praxi to může být klidně i 15–20 cm.
Byť je v naší přírodě domácím druhem ocún jesenní, na zahradách se s ním setkáváme spíše vzácně. Občas bývá k vidění jeho bělokvětý kultivar Alba, popř. i jeho plnokvětá forma Pleniflorum.
Ocúny jsou schopny vydržet po výsadbě na jednom stanovišti poměrně dlouho. Pokud vidíme, že trsy slábnou, nakvétají menším množstvím květů, pak je dobré je v období klidu z půdy vyjmout. Hlízy rozdělíme a znovu vysadíme s opětným doplněním vyzrálého kompostu. Obvykle to není dříve než po 4–5 i více letech.
Pokud odstraníme listy dříve, hlízy nestihnout doplnit zásobní látky, rychleji slábnou a málo následně nakvétají.
Jejich listy za jejich vegetace neodstraňujeme. Tedy dokud jsou zelené. Což je obecné pravidlo pro všechny hlíznaté či cibulnaté rostliny. Dobře uděláme, když je necháme přirozeně zežloutnout a zatáhnout.
Ocúny jsou velmi atraktivní, pozdně letní až podzimní květiny a rozhodně stojí za to si je na zahradu vysadit. Je ale potřeba pamatovat na to, že celá rostlina je velmi prudce jedovatá. Což je dáno obsahem alkaloidu kolchicinu a dalších látek. Některé obsahové látky se sice využívají v lékařství, ale domácí použití je naprosto nevhodné a vysoce rizikové.
Pozor bychom si měli dát zejména v jarních měsících. Byly totiž popsány případy otravy díky záměně listů ocúnu za listy česneku medvědího.
Zdroj: Autor je kurátorem trvalek a okrasných trav v Botanické zahradě v Praze Troji
Foto autor a Shutterstock
V máji jsme našli zalíbení především díky přírodě, která je najednou pestrá a plná květů. Také listy mají mnoho příjemných odstínů.