Evropské a asijské ocúny kvetou také na jaře

15. 4. 2019

Vedle známých na podzim kvetoucích ocúnů se můžeme na zahradách nebo v přírodě některých zemí setkat s méně rozšířenými jarními druhy.

Nejznámější jarní ocún Colchicum vernum či bulbocodium, častěji označovaný jako Bulbocodium vernum, má české jméno ocúnovec.

Hlízky ocúnovce sázíme na podzim do propustné, mírně vlhké půdy 8 cm hluboko. Miluje slunce, zjara vlhko a přihnojení, v létě sucho. Ocúnovce množíme dělením hlízek v létě a podzimní výsadbou, podzimním výsevem semen. Po 3 letech bychom ocúnovci měli dopřát nové stanoviště, resp. přesazení. Vynikne ve skalce i trávníku.

Colchicum bifolium

Colchicum bifolium

K utajeným poslům jara patří Colchicum trigynum, někdy nazývaná Merendera trigyna. Vykvétá časně zjara až třemi lila růžovými květy z jedné hlízy, vzácně bílými, které se protlačí i slabší únorovou sněhovou pokrývkou.

V Česku je merendera mrazuvzdorná, pomaleji se však rozmnožuje. Hlízky sázíme na podzim na slunná místa skalek do propustné, písčité půdy s dobrou drenáží asi 7 cm hluboko. V létě rostlině prospívá sucho, na zimu sněhová pokrývka. Množit můžeme i podzimním výsevem semen. Na vhodném stanovišti vydrží řadu let.

Snáze pěstovatelné je též Colchicum kesselringii původem z Afganistánu a Tadžikistánu. Z jedné hlízy vykvétá několik květů 8–10 cm vysokých, nejčastěji bílých s červenopurpurovými pruhy různé intenzity. Lze se setkat s řadou hezkých variet kvetoucích od března do dubna. V českých podmínkách je plně mrazuvzdorné, vyžaduje ale plné slunce, propustnou písčitou zem, dobrou drenáž a v létě sucho. V zimě rostlině prospěje sněhová pokrývka. Dobře se množí postranními hlízkami, které sázíme na podzim 6–7 cm hluboko, ale i semeny. Přesazujeme až po několika letech.

Colchicum szowitsii

Colchicum szowitsii

Nevelké nároky má i Colchicum szowitsii, které jako první sbíral v Arménii Anton Johann Szovits. Vykvétá v březnu 7 cm vysokými, kulatými, lila zbarvenými květy. Setkáme se i s květy bílými či s kavkazskou nebo odolnější tureckou formou.

Colchicum szowitsii Tivi

Colchicum szowitsii Tivi

Nověji se nabízí řada krásných velkokvětých kultivarů jako bílý Vardaovit, Tivi či četné růžové formy, všechny jsou plně mrazuvzdorné. Dobře roste na slunci v propustné, hlinitopísčité půdě, preferuje jarní vlhko a snese i občasné vlhko letní. Rozmnožuje se jak postranními hlízkami, které vysazujeme koncem září 7 cm hluboko, tak i semeny. Vhodné do skalek a na slunná stanoviště, kde může zůstat řadu let.

Velmi žádaným, ale obtížněji dostupným je žlutě kvetoucí Colchicum luteum, rostoucí v Indii a Afganistánu. Vykvétá svítivě žlutými 15 cm vysokými květy v březnu až dubnu. Vzácnější jsou kultivary Golden Baby, Golden Elf, Minion, ale asi nejhezčí je velkokvětá forma Vahsh pana Bondarenka.

 

Výjimečně se lze setkat i s plnokvětou formou a s jeho zdařilými kříženci s Colchicum kesselringii pod označením Janis a Jeannine. Pěstování: propustná písčitá půda s perfektní drenáží, plné slunce, v létě absolutní sucho, doporučuji říjnovou výsadbu a ochranu před zimním vlhkem, výhodou je trvalejší sněhová pokrývka. Rozmnožuje se nejčastěji semeny, ale občas přisadí nějakou hlízu, zejména forma Vahsh a uvedení kříženci.

 Colchicum luteum x kesselringii Janis

Colchicum luteum x kesselringii Janis

Nám nejbližším volně rostoucím druhem jarního ocúnu je Colchicum hungaricum. Roste v Maďarsku a v celé oblasti Balkánu. Vykvétá v březnu 10–15 cm vysokými purpurově růžovými květy. Krásná je jeho bílá forma (C. hungaricum album či albiflorum), ale i růžový klon Valentine. Ze sběrů v Chorvatsku pochází nádherná forma Velebit Star.

Colchicum hungaricum a jeho formy milují propustnou zem s dobrou drenáží, v létě slunce a sucho, je zcela mrazuvzdorné. Množí se postranními hlízkami, výsadba koncem září, i semeny vysetými co nejdříve.

Colchicum munzurense bylo popsáno teprve v roce 1999. Kvete malými, světle fialovými květy s tmavě purpurovými prašníky. Dobře roste a množí se charakteristickými, vertikálně orientovanými oddenky. Je mrazuvzdorné se stejnými nároky jako předešlý ocún.

Colchicum triphyllum se vyskytuje od Španělska po Turecko, je třílisté s 1–6 purpurově růžovými až bílými pohárkovitými květy, mrazuvzdorné, preferuje propustnou půdu s dobrou drenáží a slunečnou polohu, množí se postranními hlízkami i semeny, ty vysejeme hned po sběru.

Colchicum libanoticum

Colchicum libanoticum

Colchicum libanoticum vykvétá velkými bílými květy v dubnu a patří též mezi mrazuvzdorné a méně náročné na pěstování jakož i velice pěkné Colchicum robustum.

Několik dalších druhů je spíše doménou specialistů. Blízkým je rod Merendera, podobný krokusu ale drobnější s 3–6 nesrostlými okvětními lístky. Obvykle se pěstuje Merendera sobolifera, vykvétající v březnu až dubnu lila zbarvenými květy, vzácně se vyskytuje i její bíla forma. Vysazujeme brzy na podzim 5 cm hluboko, aby nedošlo k přeschnutí, jelikož je pro ni charakteristická protáhlá hlízka, spíše připomínající oddenek či kořínek.

Merendera raddeana

Merendera raddeana

Ze vzácnějších lze uvést Merenderu hissaricu a raddeanu, za nejhezčí je považována Merendera kurdica, rostoucí ve vyšších polohách jihozápadních hor Turecka a Iráku. Má velký, až tmavě purpurový květ a vyžaduje sucho nejen v létě ale i v zimě, což bývá problémem pro její pěstitele.

Foto autor

Zdroj Zahrádkář 4/2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *