Botanik radí pěstitelům, jak na náročné skalničky

5. 12. 2021

Do širokého sortimentu rostlin vhodných na skalky lze počítat také nejrůznější drobné i větší skalničky, které vyžadují relativně více péče než jiné.

Mnoho lidí nadchne úspěch z pěstování běžně dostupných skalniček. A tak je přirozené, že si posléze chtějí vyzkoušet náročnější druhy. Samotný pojem náročnější druh je ovšem relativní. V mnoha případech je míra náročnosti pěstování dána více pěstebními podmínkami a možnostmi je ovlivnit než samotným druhem rostliny.

Mochna lesklá (Potentilla nitida)

Mochna lesklá (Potentilla nitida) roste na skalkách relativně snadno. Tak bohaté kvetení jako v přírodě je však v kultuře k vidění zřídka.

  • Vyšší nároky na pěstování mají obvykle skalničky, které se v přírodě vyskytují na specifických lokalitách, ale v pěstební kultuře nejsou schopny tolerovat příliš velké odlišnosti od podmínek ve své domovině.

Co tedy dělá některé rostliny náročnějšími?

Vodní režim v půdě aneb přemokření a drenáž

Skalničky jsou ve valné většině náročné na vodní režim v půdě, resp. na to, aby měly vždy nějakou vodu k dispozici, ale aby vody nikdy nebylo příliš. Není tedy divu, že se téměř v každém doporučení, jak skalničky úspěšně pěstovat, zmiňuje slovo drenáž.

Štěrk, zapuštěné nádoby a alpínkový skleník, to vše jsou opatření k tomu, aby skalničky měly podmínky jako ve své domovině

Povrchová drenáž z drobného štěrku a zapuštění choulostivějších druhů rostlin v alpínkovém skleníku

Drenáž má zajistit především spolehlivý odtok přebytečné vody z prostoru kořenového balu, aby nedocházelo k uhnívání kořenů. Velmi dobrou drenáž vyžadují zejména skalničky rostoucí přirozeně na sušších stanovištích, kde dochází velmi zřídka ke kumulaci vody. Týká se to například stepních či polopouštních lokalit či kamenitých svahů například ve Středozemí.

K pěstitelsky náročnějším patří i rostliny z vysokých nadmořských výšek, přežívající obvykle období mimo vegetaci pod tlustou vrstvou sněhu a tedy v relativním suchu. Takové rostliny pak v nížinách často trpí přemokřením právě v zimním období.

V pěstebním substrátu obvykle zajistíme funkční drenáž vyšším podílem štěrku a kamínků různé velikosti a naopak nízkým (nebo i žádným) podílem organické složky – kompostu nebo rašeliny. Často bývá vhodným pěstebním substrátem čistá kamenná suť, např. frakce 0–32 mm.

Opravdu náročné druhy je pak spolehlivější pěstovat ve skalničkovém skleníku, kde se dá vlhkost substrátu regulovat dle potřeby. S vodním režimem a složením substrátu úzce souvisí i riziko tvorby půdního škraloupu. K tomu nejčastěji dochází u těžších půd s vyšším podílem jílovitých částic.

  • Tento jev většina skalniček snáší velmi špatně a rozhodně se vyplatí zasypat povrch skalky a spáry mezi kameny drobnějším štěrkem, který zajistí tzv. povrchovou drenáž a minimalizuje riziko vzniku škraloupu.

Teplota a proudění vzduchu

Pro mnohé, především opravdu vysokohorské druhy je problematická zejména příliš vysoká teplota v letních měsících. To je velmi často hlavním důvodem, proč se například v nížinách jižní Moravy obtížně pěstují rostliny z nadmořských výšek 3000–4000 m z oblasti Himálaje. V těchto místech jsou totiž i v létě málokdy teploty vyšší než třeba 20 °C. V českých zahradách však nejsou výjimkou teploty 30 či 35 °C (či výjimečně dokonce i více).

  • Naopak teplejší a sušší lokality našich nížin lépe vyhovují druhům z nižších poloh a z míst, kde bývá větší deficit srážek. Například nižší pohoří z oblasti Středozemí či Malé až střední Asie nebo sušších míst amerického Středozápadu.

Zajistit proudění vzduchu je velmi důležité zejména při pěstování rostlin ve skalničkovém skleníku. Mnohé vysokohorské druhy jsou zvyklé na neustálé proudění vzduchu (například rod Dionysia), a pokud k němu nedochází, tak jsou rychle napadány houbovými chorobami.

Travertinová stěna v noblesním skleníku pro skalničky

Skalničkový skleník s mohutnou travertinovou stěnou je snem mnoha skalničkářů. Jeho vybudování je však náročné a nákladné.

Světlo a ultrafialové záření

Vysokohorské rostliny si užívají často velice intenzivního slunečního svitu často ve spojení i s vyšší intenzitou tzv. ultrafialového záření. Toto záření do značné míry ovlivňuje růst rostlin a má velký podíl na kompaktnosti mnohých vysokohorských druhů či na pokrytí jejich listů ochrannými chlupy (trichomy). Rostliny přenesené do nižších poloh pak často tuto svou kompaktnost do určité míry ztrácejí.

Krátkověké a monokarpické skalničky

Příkladem spíše krátkověkých rostlin jsou třeba některé horské trýzele (Erysimum), penízky (Thlaspi), máky (Papaver), lnice (Linaria), orlíčky (Aquilegia), severoamerické townsendie (Townsendia) aj.

K monokarpickým (kvetou a plodí jedenkrát za život) druhům patří některé townsendie nebo zástupci rodu Hymenoxys (např. H. grandiflora). Rostou několik let pouze v podobě listové růžice a již po prvním kvetení a následném uzrání semen odumírají. U takových rostlin je potřeba počítat s jejich pravidelným množením, a to buď výsevem semen, nebo zakořeňováním řízků (u monokarpických druhů pouze výsevem semen).

Pak je samozřejmě již potřeba mít k dispozici alespoň:

  • jednoduché množitelské zázemí, například menší skleník či pařeniště,
  • substráty pro výsevy a řízkování,
  • ruční postřikovač pro občasné mlžení,
  • květináče či zahradnické kontejnery pro přepichování semenáčů či sázení zakořenělých řízků.

Koneckonců k myšlence vyzkoušet si nějaké skalničky namnožit svépomocí dospěje většina pěstitelů. Nikdy totiž není na škodu mít několik namnožených rostlin v rezervě. Buď nahradí jedince, kteří na skalce uhynou, nebo poslouží k výměně za jiné.

Kde si méně obvyklé skalničky pořídit

Výše zmíněné informace jsou sice relativně obecné, nicméně bez bližšího povědomí o tom, co řada náročnějších druhů skalniček potřebuje, je jejich úspěšné pěstování na zahradě značně obtížné. Ani samotná dostupnost náročnějších a často tedy méně pěstovaných druhů není tak jednoduchá jako u skalniček, které jsou nabízeny ve většině zahradních center.

Pro méně obvyklé druhy je lepší se vypravit na nějakou ze skalničkářských výstav, oslovit přímo pěstitele či členy skalničkářských klubů nebo najít zdroj semen na internetu. Zajímavá je například nabídka americké společnosti, která prodává osiva amerických skalniček legálně sbíraných v přírodě.

Autor je kurátorem trvalek a okrasných trav v Botanická zahradě v Praze Troji

Foto autor

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

13. 8. 2022

Živé ploty z jehličnanů během srpna sestřihneme a prořežeme

V srpnu sestřihneme živé ploty z jehličnatých dřevin. Stěny plotu udržujeme skloněné. Svislé stěny by se snadno odspodu vyholovaly. Ideální tvar je dole širší, směrem vzhůru se mírně zužující.

zobrazit další rady a tipy
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x
()
x