Nápadný je žabník hlavně svými vynořenými listy s kopinatými čepelemi se síťnatou žilnatinou. Ale pozor, vzhled listů nás může pořádně zmást!
Jedná se o vytrvalé obojživelné rostliny typické pro mělké okraje stojatých vod, které patří do stejnojmenné čeledi jednoděložných rostlin – tedy mezi žabníkovité.
Tvar listů žabníku se liší podle výšky vosy, ve které rostou
První listy, které rostlina zpravidla vytvoří, jsou celé ponořené pod hladinou, jsou páskovité a nerozlišené na řapík a čepel. Když je rostlina silnější, začne vytvářet listy s dlouhými řapíky a drobnými čepelemi vzplývajícími na hladině. Nad hladinu vyrůstají charakteristické řapíkaté listy žabníku až v době květu. Pokud rostlina roste na vlhkém substrátu bez vody, vytváří řapíkaté listy rovnou.
Bílé nebo narůžovělé květy žabníků jsou sice malé, ale velmi početné. Po odkvětu na lodyhách dozrává z každého kvítku velké množství drobných plodů, nažek.
Celé květenství je možné před dozráním plodů uříznout, nechat zavěšené uschnout a používat jako zajímavý doplněk při aranžování suchých květin.
Rozkvetlý žabník jitrocelový ozdobí vodné jezírko krásnými drobnými květy
Jedná se o nenáročnou, plně mrazuvzdornou rostlinu, která na vhodném stanovišti přetrvává dlouhodobě. Vyhovuje jí živinami bohatá mělká voda s písčitým nebo i bahnitým substrátem a slunné stanoviště. Nadzemní část na zimu odumírá a rostlina přečkává v podzemní hlíze.
Rychlému šíření žabníku zabráníme ustřižením květenství před dozráním semen, nebo také držením stabilní hladiny vody, protože semena pod hladinou neklíčí.
Množí se dělením hlíz na jaře nebo semeny. Těm stačí, když na podzim vypadnou na obnažený vlhký substrát, kde z jara hromadně klíčí a rychle rostou. Takto se nám žabník může stát dokonce i obtížným plevelem.
V horkém létě jsou občas mladá květenství žabníků napadána mšicemi. Zjara se na listech mohou tvořit hnědočerné, žlutě lemované skvrny houbového původu. Nejedná se ale o závažné onemocnění a většinou samo vymizí.
Je u nás nejběžněji prodávaným žabníkem pro zahradní jezírka. Široce rozšířený je také v Eurasii a Africe. Zavlečen byl na všechny kontinenty. V naší přírodě se s ním setkáme poměrně často od nížin do podhůří.
Ponořené listy jsou páskovité, mimo vodní prostředí široce kopinaté a řapíkaté. Květenství je tvořeno mohutnou, až 1 metr vysokou latou. Bílé kvítky se otvírají v odpoledních hodinách. Daří se mu v mělké vodě do hloubky 30 cm.
Pochází z mírného a teplého pásu Evropy. U nás je více rozšířený v nížinách. Od předešlého žabníku jitrocelového se mimo jiné liší tvarem suchozemních listů, které jsou úzce kopinaté a na bázi klínovité. Květy, které rozkvétají dopoledne, jsou narůžovělé. Tento druh roste většinou v mělčí vodě.
Žabník jitrocelový a kopinatý jsou druhy vhodné spíše pro středně velké a větší nádrže. Zajímavě působí při březích v kombinaci se žlutě kvetoucími kejklířkami nebo pryskyřníky, ale také s vodními rostlinami, jako jsou lekníny nebo stulíky.
Řadí se mezi nejmenší druh v ČR. Vzácně se vyskytuje v mokřadech mírného pásu severní polokoule. Může růst až do hloubky 1 metru, kde tvoří pouze ponořené páskovité listy. Na mělčinách tvoří i listy řapíkaté s eliptickou na bázi klínovitě zúženou drobnou čepelí. Květenství je také chudší, s bílými květy. Vyžaduje středně živinami zásobené dostatečně průhledné vody. Nejlépe prosperuje na písčitých substrátech. Výborně se hodí i pro malá jezírka a do nádob s vodou.
Severoamerický druh žabníku, častěji prodávaný pod názvem A. parviflorum. Je atraktivní tmavozelenými, okrouhlými, vynořenými listy tužší konzistence. Květenství je bohaté, až 1 m vysoké a podobné žabníku jitrocelovému. Působí jako exoticky vyhlížející solitéra při břehu zahradního jezírka nebo ve velké nádobě s vodou.
Zajímavou, žabníkům podobnou rostlinou nabízenou pro zahradní jezírka, je kopinatka pryskyřníkovitá (Baldelia ranunculoides). Pochází ze západní Evropy.
Na první pohled vypadá jako drobný žabník. Pod vodou tvoří páskovité listy, nad vodou listy řapíkaté úzce kopinaté. Květy jsou podobné žabníkům, ale v poměru k rostlině jsou velké. Rostlina je většinou kolem 10 cm vysoká, maximálně doroste 30 cm. Je vhodná do menších nádob s bahnitým, nebo písčitým substrátem. Může růst i na březích zahradních jezírek nebo v mělké vodě do 5 cm hloubky. Nejlépe roste na slunci. Ve stínu sice přežije, ale nekvete.
Rostlina je stálezelená v oblastech, kde nemrzne. U nás na zimu listy shazuje a přečkává v hlízách pod zemí. Při silnějších mrazech vymrzá, proto je lepší zálohovat si ji ve formě semen, kterých tvoří dostatek. Na zimu ji můžeme přenést na dostatečně světlé místo na verandě nebo zimní zahradě, kde se teplota pohybuje kolem 10 °C.
Foto autorka a Shutterstock
Kejklířky na první pohled zaujmou krásnými velkými květy. Jejich vybarvení u některých druhů dokonce připomíná nalíčenou tvář herce.
Lakušníky pěstuje málokdo. Bez květů zřejmě připadají mnohým majitelům jezírek málo atraktivní. Kdo však tuší, jak dokážou kvést, neváhá.
Pryskyřníky jsou nápadné, přirozeně se v mokřadech vyskytující rostliny, které vynikají zejména svými květy.
Tuzemské vodní rostliny, ať už těch vzplývavých na hladině nebo ponořených, se nejlépe hodí k osazování zahradních jezírek v českém podnebí.
Setí a ani sázení sazečky cibule kuchyňské dříve než v polovině května může ohrozit nálet květilky cibulové. Její larvy působí na cibuli velké škody. Poškozuje i pórek a některé okrasné cibuloviny. …
