Nepravá dužnatá cibule s nasládlou lékořicovou příchutí, to je fenykl, pozoruhodná zelenina, kterou můžete pěstovat na zahradě až do podzimu.
Kdo se rozhodne pro vysoký neprůhledný živý plot ze zeravů neboli tújí, a kupuje si proto velké drahé sazenice, může být nepříjemně překvapen.
Ve skleníku v květnu sklízíme první jarní zeleninu: ředkvičky, špenát, salát a kedlubny. Vysazujeme, pokud jsme tak již neučinili, předpěstované sazenice okurek, rajčat a papriky.
Při pěstování broskvoní v chladnější oblasti je vedle výběru odrůdy stejně důležité dobře zvolit místo výsadby.
V předjaří se probouzejí begonie, jejichž hlízy máme od loňska pečlivě uskladněné nebo jsme si je v únoru či březnu nakoupili. Aby krásně kvetly, potřebují ošetřit a vysadit.
V předjaří nás už od února zahrada volá, že potřebuje péči. Tak ji vyslyšme a vzpomeňme si například, že můžeme vhodným řezem prospět rybízu.
V únoru, jakmile pominou největší mrazy, připravíme si ve skleníku půdu, abychom mohli vysévat ranou zeleninu: ředkvičky, případně i salát a špenát.
Oblíbený rakytník se dá s úspěchem pěstovat na úrodných půdách, ale i v extrémních pěstebních podmínkách.
V tuzemských klimatických podmínkách lze pěstovat opadavé magnolie neboli šácholany. Většinou jde o velké keře až menší stromy s atraktivními květy.
Z podzimní výsadby vzejdou topinambury na jaře dřív, lépe využijí zimní vláhu, vegetační doba je delší a výnosy zpravidla jistější.
Působí-li škvor viditelné škody na květech či ovoci, je možné tohoto nočního a vlhkomilného tvora chytat do pastí – do zavěšených hliněných květináčků, vyplněných senem nebo dřevitou vlnou. Pasti se škvory pak přemístíme k okrasným rostlinám, na kterých se vyskytují mšice.
