U ovocných stromů a keřů, které mrazy poničily ve velkém, zatím s více radikálními kroky počkejme. Nyní je nejlepší dopřát jim čas a dostatek hnojiva na plod i kořen či přípravků pro zlepšení jejich vitality. Příliv teplého počasí k jejich zotavení také přispěje. Uspíší se opadání toho, co opadnout má a naopak podpoří u stromů jejich hojení.

Nejvíce jsou mrazy poničené mandloně a meruňky. U červených peckovin nebo jabloní mohly zůstat nějaké plůdky, ze kterých by se přeci jen mohlo něco urodit. Naopak z plůdků, které mají tmavozelenou nebo černou barvu, letos už nic nebude.

Réva může ještě obrazit

Je to hrůza vidět ty spálené nové výhony. Nicméně révu to naštěstí nezničí. Výhony, které zmrzly, mají ještě zálohu v tzv. podočkách. Z nich vyrostou výhony nové. Kdo má štěstí a vysadil odrůdy, které kvetou i z podoček, ten se nějaké úrody přeci jen dočkat může.

Mladé výhony révy spálené mrazem

Když jsem se o tom bavil s vinařem, říkal, že v tomto ohledu je spolehnutí na odrůdu Solaris. I z podoček zaplodí a dozraje.

A až půjdete v létě k někomu, kdo pěstuje stolní odrůdy, vezměte si zápisník. Napište si, jaké odrůdy nasadily na hrozny i po mrazu, který zničil první výhony. Takové se vyplatí sázet.

Mrazy poničily úrodu ořešáků a kiwi

U ořešáků a kiwi je špatnou zprávou to, že když první listy s květy zmrznou, na keřích a ani stromech úroda nebude.

Zčernalé listy ořešáku od mrazu

Ořešák se nakonec s mrazy vyrovná vcelku solidně. Prostě vyrazí ze zásobních oček pod tím hlavním a poroste dál.

Kiwi je na tom hůř. Na něm vyrazí jen ta očka, která zapomněla do té doby vyrašit. Úroda nebude a rostliny budeme muset za nějaký čas ořezat. To ale až ve chvíli, kdy uvidíme kde popínavé větve prorostou do nových výhonů.

Brambory omrzly, ale znovu obrazí

Brambor má na hlíze množství oček, ze kterých vyrůstají nové stonky. Když sázíme hlízy s dlouhými vybělenými klíčky, které se lámou, raději je vylomíme celé. Potom hlízy vysadíme a počkáme na to, až z očka vyrostou v zemi nové. Sklizeň se sice zpozdí, zato bude nať  pěkná  dobře narostlá.

Když máme brambory v řádku a čekáme mrazík, snažíme se je okopat a přihrnout, co to půjde. V zemi jsou částečně chráněné. Pokud ještě přidáme nad hrůbky netkanou textilii, brambory mrazík chytit vůbec nemusí.

Brambory po jarních mrazech zvládnout znovu obrazit

Pokud ovšem přijde mrazík na nechráněné rostliny, omrznou. Jak je zmíněno výše, za nějakou dobu ale opět obrazí. Buď porostou výhony, které mrazík šlehl shora, nebo narostou z oček pod zemí nové. Brambory sice budou později, ale prostě budou!

Co na mrazy jahodník?

V keříku se objevují postupně květenství v různém stádiu vývoje. V prvním jsou otevřené květy, druhé se krčí s poupaty u země, další postupně opouštějí srdíčko.

Netkaná textilie při mrazících ochrání otevřené květy a při větších mrazech i květenství ve stádiu poupat a vylézání ze srdíčka.

Pokud jde o výnos, mrazík, který sežehne první květy, může přinést i něco dobrého. Plodů z dalších květenství bude méně, za to budou větší, než kdyby narostly ke sklizni. Přísun živin se rozprostře do více květů, květenství, které budou následně rozkvétat. To je u zahrádkářů.

Mrazem poničené květy jahod

U velkých pěstitelů je to horší. Ti počítají každý plod, který se mohl vyvinout a nenarostl. Obyčejně totiž věnují jahodám mnohem větší péči. Hnojí a zalévají, aby měli plody celou sklizeň velké. Takové plody se samozřejmě lépe prodávají.

U zahrádkářů tedy první škody sice zabolí, ale když nás jahody neživí… Nejlepší je se připravit a mít netkanou textilii vždy po ruce. Pro větší mrazíky i dvojitou, trojitou.

Mrazy poničily i sazenice rajčat, paprik, okurek

Někteří z nás přišli i o sazenice rajčat, paprik a okurek pěstovaných ve skleníku.

• Stále je ale možnost rané odrůdy rajčat ještě dosít. Současné délka dne pomůže k rychlejšímu vypěstování jejich sazenic.
• Pokud nyní vysejeme okurky ve skleníku, zvládneme si dopěstovat velmi solidní sadbu.
• Podobné je to i s tykvovitými rostlinami.
• U paprik je již pozdě a nezbývá, než si sazenice opatřit z jiných zdrojů.

Foto autor a Shutterstock

• Srpen je dobou, kdy končí letní řez zejména u raných peckovin, ze kterých už jsme vše sklidili.
• V poslední dekádě začíná u jabloní a hrušní čas pozdně letního řezu odrůd podzimních, raně zimních i těch určených na delší uskladnění. Obyčejně se pozná objektivní sadař od opatrného zahrádkáře. Tam, kde jsou pod stromy po práci jen větvičky s listy, pracoval nejspíše ten druhý. Tam, kde řezal člověk, který chce mít ovoce vyzrálé a pěkně vybarvené, občas odstřihne větvičky i s plody.
• Z keřů rybízu, angreštu a kanadských borůvek vyřezáváme 4–5leté výhony, keře okopeme a přihnojíme.
• Pokud máme kontejnerovanou nebo v kelímcích zakořeněnou sadbu jahodníku, můžeme ji vysadit na trvalé stanoviště. U prostokořenných sazenic ale nespěcháme. Necháme je ještě v zemi a vysadíme je až koncem měsíce. Získáme tak čas na přípravu záhonu po předchozí kultuře, například po hnojených bramborách či košťálovinách, a na ulehnutí půdy po zarýpání kompostu.

Z maliníku odstraníme odplozené výhony

• U jednou plodících malin už můžeme odstranit vyplozené výhony, u ostružin krátké zahušťující nové výhony. Pokud už máme ovoce dost, odstřihneme i doplozující výhony.
• Opakovanou zálivkou můžeme probudit podnože, které váhají s druhou mízou. Pokud to nevyjde, můžeme očkovat jinak než do T tvaru naříznuté kůry, jak se u nás říká podle Forkerta. U peckovin, třešní a zvláště višní lze roubovat i za kůru či kopulací, kdy se používají vyzrálé odlistěné rouby. Úplně stejně lze roubovat a očkovat i angrešty a rybízy na meruzalku, jen musíme dbát na to, aby rouby či očka byly raději mořeny proti šedé hnilobě.

Množení drobného ovoce: roubování, řízkování…

Plodící keř pod kapkovou závlahou – vypletý, hnojený, udržovaný řezem

Velká část dostupných odrůd se množí výhradně roubováním na meruzalku, protože z řízků, zejména dřevitých zimních, se chytají jen v zanedbatelném procentu. Je to patrné i v nabídce na trhu. Prakticky jen tři či čtyři odrůdy jsou dostupné v keři. A tak si můžeme pomoct sami jiným způsobem množení.

Za použití stimulátorů pro polodřevité či bylinné řízky se nám může podařit zakořenit i jiné odrůdy. Řízky odebíráme vždy jen z vitálních rostlin.

Obdobně můžeme zkusit zakořenit bílé a červené rybízy. Odrůdy vyšlechtěné z Heinemannova pozdního nekoření nijak ochotně, i když o něco lépe, než tato odrůda.

Úspěchu napomůže moření proti šedé hnilobě a umístění řízků do přistíněného pařeniště. Teplota půdy v něm by neměla nikdy přesáhnout 20 °C. Zakořeněné řízky i ty, které mají jen kalus na řezu, uchováme přes zimu v místnosti při teplotách 5–10 °C. Na jaře je vysadíme, a pokud vyraší a porostou, budeme mít snazší práci s jejich dalším množením. Další sazenice můžeme zakořenit potápěním nebo hřížením jednoletých výhonů.

• Je dobré vědět, že prakticky všechny odrůdy mají při pěstování v keři menší plody, než měly naroubované na meruzalku.

Jahodník můžeme množit také dělením trsů

Víme, že jahodníky množíme buď zakořeňováním sazenic ze šlahounů, nebo semeny u druhů a odrůd nevytvářejících semena.

Další možností je dělení trsů těchto jahod. Takzvané měsíční jahody tvoří více kmínků, na kterých vyrůstají listy a květy. Opatrným roztržením trsu tak, aby každý díl měl trochu kořenů, si namnožíme tu jednu jedinečnou rostlinu. Po rozdělení trsu sazeničky namočíme řezem do stimulátoru a vysadíme do rašelinného substrátu, písku nebo do perlitu.

Jahodník množíme zakořeňováním šlahounů

Podle zkušeností můžeme vytvářet z těchto základních prvků směs rašeliny a písku, písku a perlitu, nebo všech tří tak, aby dobře držela vlhkost, po zalití se povrch nesléval a směs neuléhala. Jednotlivé sazeničky vysadíme po zakořenění ven na záhon a za zimu je zakryjeme chvojím, aby je mráz nevytáhl.

Foto autor a Shutterstock

Trpí bohužel daleko větším rozsahem chorob a škůdců, než bychom chtěli. Mezi nejčastější a také nejzávažnější choroby patří hniloba červená a fytoftorová krčková.

Porost jahodníku silně poškozený fytoftorovou krčkovou hnilobou

Červená hniloba kořenů jahodníku

Červená hniloba kořenů se rozšiřuje především při chladném a vlhčím počasí.

Jedná se o mikroskopickou houbu Phytophthora fragariae, která způsobuje zbarvení starších listů do červenohnědé nebo nachové barvy a postupné odumírání rostlin. Rostliny prakticky neplodí. To vše je zapříčiněno hnilobou kořenů, která se projevuje hnědnutím jejich středových částí, což je zřetelné na jejich příčném řezu.

Uvádí se, že:

• velmi náchylné jsou odrůdy: Dagmar, Elsanta, Gorela
• relativně odolné jsou: Darselekt, Elvíra, Karmen, Lidka, Pegasus, Zefýr
  

  Řez kořenovým krčkem jahodníku napadeného červenou hnilobou kořenů

Fytoftorová krčková hniloba jahodníku

Její příznaky jsou velmi podobné. Původcem je Phytophthora cactorum, která však napadá široké spektrum rostlin. Uvádí se i tisíce nejrůznějších hostitelských rostlin, z nichž na zahrádkách asi nejznámější škody způsobuje na rododendronech, které postupně odumírají.

V případě této choroby rostliny jahodníku vadnou a zasychají velice rychle. Kromě kořenové soustavy patogen může napadat i nadzemní části, plody, listy, řapík.

K přenosu patogenu dochází buď při přímém kontaktu s půdou, nebo kapkami vody, které se odráží od půdy při dešti nebo při nevhodně prováděné zálivce.

Napadené plody zůstávají drobné, mají gumovitou čí kožovitou konzistenci, zasychají a jsou nechutné. Oproti předchozí chorobě této vyhovuje více teplé a suché počasí, které urychluje úhyn rostlin.

Rostlina jahodníku s příznaky fytoftorové krčkové hniloby

Jak hnilobám předcházet?

• Obě choroby se vyskytují především na těžkých a vlhkých půdách.
• Šíří se především sadbou, ale i půdou nebo zálivkovou vodou.
• Jahodník by neměl být na stejném místě pěstován déle než tři roky a na totéž místo by se měl vrátit nejdříve po pěti letech.
• Napadené rostliny by měly být okamžitě odstraněny a likvidovány.
• Sadba jahodníku by zásadně měla být vždy zdravá, nejlépe uznaná, tedy certifikovaná.
• Pěstování jahodníku na černé netkané textilii nebo podkládání rostlin slámou napomáhá se snížením napadení.
• V místech, kde se tyto choroby vyskytují častěji, se doporučuje namáčení kořenů a srdéček rostlin při výsadbě např. v mikrobiologicky fungicidním preparátu určenému k ochraně proti houbových chorobám.
  

  Jahodník se často pěstuje na kryté půdě; foto Shutterstock

Foto autor a Shutterstock

I když pro většinu druhů ovoce teprve přichází ta pravá sezona, v zahradě máme i druhy, které mají, obrazně řečeno, svých pět minut slávy za sebou. Měli bychom zalévat a hnojit nejen jabloně, hrušně, pozdní odrůdy rybízu, angreštu, maliny, ostružiny, peckoviny, ale i keře zimolezů a jahodníky.

U asijských hrušní stačí, když zůstanou z květenství jeden či dva plůdky

Určitě zrají rané broskve, možná meruňky, pokud je někde letos mráz nespálil, pozdní třešně, maliny, kanadské borůvky, nejranější slivoně, nejpozdnější odrůdy jahodníku, rybízy, angrešty, ostružiny.

• Rostoucí malé plůdky jabloní, zejména odrůd citlivých na hořkou pihovitost, je třeba opakovaně ošetřovat hnojivy obsahujícími vápník, která se vstřebávají listy a povrchem plůdků.
• Pokud je násada plodů jádrovin ještě i v této době velká, pomůžeme stromu vyštípáním nebo vystříháním nadpočetných plodů. Zejména asijské hrušně nerady shazují nadpočetné plůdky. Pokud nepřijde například mrazík, dospívají všechny plody v květenství.
• Stromy, které jsme na jaře zmlazovali, můžeme upravovat řezem. Zejména odstraňujeme vlky tam, kde zbytečně zahušťují korunu.
• Prohlížíme stromy, abychom včas zasáhli proti invazím škůdců, například mšic. Hlídáme a vyměňujeme náplně u signalizačních lapáků. Nejvíce se používají lapáky na obaleče poškozující slivoně a jabloně.
• Máme-li koncem července vyzrálá očka, můžeme zahájit očkování. Důležitý předpoklad této činnosti je dostatek mízy v podnožích, nebo znalost jiných způsobů očkování, jako je třeba Forketův.
• Pokud sekáme trávu v sadu nebo zahradě, můžeme jí namulčovat do mis okolo kmenů nebo pod keře drobného ovoce. Omezíme tím neproduktivní výpar vody. Mulč dáváme v menší vrstvě opakovaně, aby se v jeho větší vrstvě neusídlili hlodavci.

Za kapičkou je otvůrek, ve kterém obaleč hospodaří

Staráme se o jahodníky.

Dvouleté a starší sazenice jahodníku je vhodné po sklizni sežnout nízko nad srdíčkem, odstranit odnože a rostliny bez listů okopat, vyplít a přihnojit. Odstraněné listy můžeme kompostovat nebo je spálit, podle toho, jak silně jsou napadené listovými chorobami, zejména skvrnitostí.

Už při výběru odrůd si můžeme trochu pomoct co se chorob týká. V sortimentu najdeme odrůdy na tyto choroby citlivé, ale i odrůdy, které jimi netrpí. Například taková odrůda Karmen skvrnitostmi netrpí. Pokud jsou ale vhodné podmínky pro padlí, této chorobě snadno podléhá.

Na množení bereme obyčejně 2–3 rostliny ze šlahounu, které jsou dobře zakořeněné. Můžeme je nechat na místě a přesadit až koncem srpna či  září. Můžeme je také přesadit na volné místo někde na záhoně a na konečné stanoviště je dáme až později,  když budeme mít záhon připravený.

Péče o remontantní odrůdy je trochu jiná. Unich se listy nesežínají, ale po první sklizni se keříky okopají a přihnojí, aby nasazovaly solidní množství plodů i v další části sezony.

Co se zimolezy?

Jedlé zimolezy, známé také pod názvem kamčatské borůvky, mají z míst původního rozšíření dáno, že po sklizni dosti brzy ukončují vegetaci a shazují i listy. A tak když je druhá polovina června suchá a horká, můžeme mít keře začátkem července prakticky bez listů. No, a když přijde v srpnu několik větších dešťů, opět oživnou a začnou kvést. Bez toho, že by dozrály do plodů.

Plody zimolezu

Lepší je od poloviny června několikrát vydatně keře zalít a přihnojit. Má to své výhody. Keře narostou rychleji do solidní velikosti a díky tomu budou i více plodit. U zimolezů platí, že malý keř dá malou úrodu, velký velkou.

Ovocné stromy potřebují zálivku a hnojení

Ovocné stromy s rozložitou korunou, vysazené v trávníku, mají kořeny široko daleko okolo sebe. Neplatí, že by je měly pod obvodem koruny. Ony je mají i mnohem dál. Jak jinak by přišly k vodě? Pod korunou se vody nedočkají, protože jí projdou jen vydatnější deště.

Pokud jsou stromy trénované, děláme jim mísu, kterou hnojíme a zaléváme, můžeme jim vodu i živiny dodat i v úzkém kruhu okolo kmene.

V zimě jsem kopal pařezy jabloní na podnožích M1, M2 a A2 a dost jsem se divil, kolik jemných kořenů měly právě pod těmito mísami.

Na hnojení a zálivku ke kmeni reagují nejlépe stromky na slabě a mělce rostoucích podnožích. Zejména ty, které musí mít trvalou oporu. Ale platí, že dávka vody musí být taková, aby se voda dostala alespoň do hloubky 30 cm. Tedy zalévá se méně často, ale většími dávkami vody.

Nejen ovocné stromy, ale i keře potřebují péči

Živiny doplňujeme také maliníkům, ostružiníkům a keřům bobulovin

Keře bobulovin, maliníků, ostružiníků se nechovají jako zimolezy. Pokud ale nemají dostatek vody a živin, nenasazují kvalitní ovoce pro letošní sklizeň, nedokážou vytvořit ani předpoklad pro kvalitní a hojnou sklizeň v roce následujícím. Takže zálivku a hnojení bychom měli v případě potřeby doplnit. Současně i odpovídající ochranu proti chorobám a škůdcům.

Listy nejsou jen ozdobou keřů, ale továrnou na výrobu asimilátů potřebných pro ovoce rostoucí a zrající v aktuální sezoně, i pro základy sklizně v roce následujícím. Aby zálivková voda nepřišla ve větším množství nazmar, nastýláme pod keře mulč. Například posekanou trávu, nebo štěpku, nadrcené větvičky z letního řezu jádrovin.

Foto autor

Droždí jako hnojivo poprvé

• Potkal mě známý a říká: „Četl si o tom droždí? Když s ním pohnojíš jahody, porostou a jejich úroda bude mnohonásobná. Droždí máme doma, občas stárne, já bych to oschlé namočil a hnojil tím. To by bylo levnější, než když koupím nějaké jiné hnojivo.“

Zkusil jsem mu to vysvětlit, jak to s výživou je: Droždí obsahuje tak 30 – 40 % sušiny. Zbytek z té kostky je voda. V té sušině jsou bílkoviny, trošku tuku, vitaminy, zejména skupiny B. A ještě nějaká ta vláknina a cukry, které v sobě jako energii do života mají kvasinky.

Tzv. kroužkování hnojivem – asi 15 g na rostlinu

Pro rostliny jsou významné především bílkoviny a vitaminy. Když se bílkoviny rozloží, uvolní se z nich živiny, které může rostlina přijmout. Ale je jich velmi málo na to, aby to jahodník nějak intenzivně podpořilo ve výkonu. Vitaminy zase mají schopnost rostlinu tak nějak nakopnout, aby vypadala lépe.

V botanické zahradě jsme v zimě párkrát přestříkli orchideje rozmíchaným B komplexem, aby dostaly lepší barvu. Ale živiny, které rostlina potřebuje k těm vitaminům, musí být už v půdě, ne v droždí. A navíc, droždí nijak nepodpoří vyšší násadu plodů.

O počtu květů, které jahodník bude mít, už je rozhodnuto od podzimu a časného jara. Co rostlina vytvořila v té době v srdíčku, to na ní vykvete. I kdyby se droždí okolo rostlin nastlalo ve vrstvě, víc květů mít nebude.

Co a jak funguje

A přidal jsem ke svému vysvětlování i příklady: Když pohnojíš Cereritem nebo nějakým rozpustným minerálním hnojivem, vykvašeným slepičincem nebo vykvašenou jíchou z rostlin, rostlina je schopná tyto živiny v půdě přijmout zhruba do týdne. Když zaliješ na list, bude ten příjem rychlejší. Ale když dáš do země organická hnojiva, rostlina je přijme, ale až po jejich mineralizaci. Takže z toho droždí budou rychle k dispozici vitaminy, které slouží jako kondicionér, ale to minimum živin bude jahodníku přístupné až za několik týdnů.

Granulovaný slepičinec

• Známému to nedalo a spíš kontrolně než vážně namítl: „Jenže já to droždí rozmíchám v deseti litrech vody a přidám cukr. Kvasinky se namnoží, takže to bude silnější hnojivo!“

Ale nebude. Když dáš do vody cukr a kvasnice, budou se sice množit, využijí energii z cukru, ale když nedostanou žádné jiné živiny, budou hladové. Nové živiny tak budou získávat jedině z mrtvých kvasinek z okolí.

Pokud například připravuješ kvasinky do vína, musíš k nim dát sůl. Tedy ne tu kuchyňskou, ale tu na množení kvasinek, která jim poskytne živiny na množení. No a pak si berou potřebné živiny z ovoce v kvasu.

Když rozmočíš deset deka kvasnic v kýblu vody a přidáš třeba deset deka cukru, obsah živin v té vodě nezvýšíš. Když dáš pět deka Cereritu nebo jiné hnojivo, dáš těm rostlinám víc potřebného než tou trochou droždí.

Droždí jako hnojivo podruhé

• Po čase přišla znovu řeč na droždí: „Jak jsme spolu posledně hovořili o tom droždí na jahody, teď jsem četl, že když ho dám k orchidejím nebo jiným květinám, do týdne rozkvetou.“

Ten známý je strojař, takže chápu, že mu nic neříká závislost tvorby květů na délce dne a to, jak dlouho trvá než se ze základů v srdíčku rostliny vytvoří květy. Snažil jsem se mu přiblížit, jak to s kvetením obecně funguje.

To, že by květina vykvetla za týden po pohnojení droždím nebo čímkoliv jiným, třeba vymáčenými slupkami z banánů, z cibule nebo hlavičkami sirek, už příroda rozhodla mnohem dříve. Krátkodenní rostliny rozkvetou za určitý čas po zimě, dlouhodenní zase po létě.

Droždí s cukrem raději nahradíme serióznějšími hnojivy

Rostliny, které mají geneticky dáno, že tvorbou květů reagují na den dlouhý okolo 12 hodin, pokvetou v zimě a v létě. Jednou poté, co se den prodloužil na 12 hodin okolo jarní rovnodennosti, podruhé proto, že okolo podzimní rovnodennosti tato rostlina založila květy znovu. Jsou sice i rostliny, které kvetou prakticky kdykoliv, ale za týden po přihnojení droždím? To určitě nikdy!

Jestli to uděláš doma, můžeš si založit na jiný problém. Rozkládající kvasinky v droždí nebo zbytky slupek začnou zahnívat a přilákají třeba smutnice. A ty ti v bytě rozhodně nepomohou!

Pokud se chceš sám přesvědčit, jak to účinkuje, pořiď si stejné kytky v páru. Jednu hnoj třeba droždím, slupkami z banánů, výluhem z cibulových slupek, druhou něčím seriózním a uvidíš.

Smutnice jsou malé mušky, které se často objevují v květináčích domácích květin

Stejně to můžeš udělat i s jahodníkem. Na půlku záhonů dej deset deka kvasnic ve vodě a na druhou třeba pět deka Cereritu nebo slepičinec na jeden metr řádku. Čisté slepičince jsou stejně bohaté na živiny jako ten Cererit, jen v jiných poměrech.

Foto autor a Shutterstok

Vedle přípravy nálevu ze sypaných směsí, se mi osvědčila varianta ze sáčku. Nálevové čajové sáčky si můžete totiž během chvíle sami naplnit bylinkami a mít je po ruce třeba v zaměstnání.

Obě varianty, sypané bylinkové směsi i směsi v sáčcích, mají své výhody i nedostatky.

Sypané směsi obsahují byliny ve větších částicích, mnohdy ve formě celých listů či květů, které do nálevu uvolní mnohem více léčivých látek. Sáčkové čaje obsahují bylinky nařezané na drobnější částice, což je v tomto případě praktické řešení.

Vše, co je třeba na přípravu bylinkového čaje

Směsi obsahující větší množství druhů bylin je třeba do sáčku dostat v co nejrovnoměrnějším poměru, což umožní pouze nadrcení na jemnější kusy. Pozor, rozmělnění by nemělo být až na prach, který má mizivou léčivou hodnotu.

Sáčkované čaje využijí hlavně ti, kteří se nechtějí zdržovat zdlouhavější přípravou nápoje ze sypané směsi.

Jak si čaj v sáčku vyrobit

Nejdříve si nachystejte potřebné bylinky. Větší plody, jako například šípky, nadrťte v mixéru na jemnější části. Celé listy pokud možno rozmělněte v dlaních. Bylinky by měly mít jemnější strukturu. Opatrně na drcení v hmoždíři.

Směs si sestavte podle svých chuťových preferencí. Nebo tak, aby pomohl proti neduhu, který vás právě trápí.

V zimě se budou hodit bylinky proti nachlazení, bolesti v krku, virózám nebo chřipce. Přidejte i léčivé květy, které směsím dodají zajímavý vzhled i chuť. Vyzkoušejte třeba chrpu modrou, měsíček lékařský, květ zavinutky (Monarda), bezu nebo heřmánku.

Jakmile budete mít směs připravenou, naplňte jimi čajové sáčky. Ty koupíte v některých internetových, bylinářských i čajových obchodech v různých velikostech i tvarech. Větší čajové sáčky bývají označené číslicí, která udává objemovou kategorii.

Pro lepší představu:

• Varianta č. 4 má velikost 195 x 100 mm a je vhodná pro přípravu nálevu o objemu 1,7 až 2,5 l.
• Varianta č. 2 má rozměry 155 x 75 mm a je vhodná na přípravu nálevu o objemu do 0,8 l.
• Na přípravu nápoje o objemu okolo 0,3 l se budou hodit malé sáčky o rozměrech přibližně 50 x 60 mm, které jsou většinou dostupné z tavitelného papíru.

Otvor, kterým jste bylinky plnili do sáčku, se pak jednoduše během několika vteřin zataví žehličkou. Sáček proto nesmí být příliš naplněný. Do malých čajových sáčků z tavitelného papíru postačí jedna polévková lžíce směsi. Dávejte pozor na dřevnatějící natě, které by mohly sáček poškodit. Čajové sáčky větší velikosti většinou tavitelný okraj nemají.

Čaj nejen pro tvořivé duše

Se sáčkovými čaji si můžete vyhrát. Záleží na vaší fantazii. Sáčky doplňte barevnými šňůrkami, na které připevněte papírovou visačku. Tu můžete ručně popsat nebo dozdobit razítkem s bylinkovou tematikou.

Na šňůrku lze zavěsit visačku s popiskem nebo je možné si nechat vyrobit razítko

Pokud si plníte sáčky do zásoby, uložte je optimálně do dřevěné krabičky, která uchová přirozenou bylinkovou vůni.

Bylinkové čaje v sáčku s originální visačkou mohou také posloužit jako dárek pro vaše blízké. Balíček pak doplňte soupisem použitých bylinek a připravte obdarovanému soupis základních vlastností, které může od směsi očekávat.

Co budete potřebovat

• předem připravenou bylinkovou směs
• čajové sáčky vhodné velikosti (záleží na objemu nápoje, který chcete připravovat)
• lžíci
• šňůrky na zavěšení visačky
• papírovou visačku, razítka, pastelky, technická pera nebo jiné pomůcky na dozdobení
• dřevěnou krabičku na uchování čajů v zásobě
• žehličku na zatavení okraje malých čajových sáčků
• pokud obdarujete někoho blízkého, doplňte soupis použitých bylinek, popřípadě i výčet jejich vlastností

Tipy na bylinkové směsi do čajového sáčku

Směs bylinek sestavujeme podle léčivých vlastností jednotlivých bylinek

Bylinkový čaj s léčivými květy na dobrou náladu

• 1 lžíce nati meduňky lékařské
• 2 lžíce nati mateřídoušky úzkolisté
• 1 lžíce nati dobromysli
• 2 lžíce květů chrpy modré
• 1 lžíce květů měsíčku lékařského

Bylinková směs proti nachlazení s protizánětlivou funkcí

• 2 lžíce nati meduňky lékařské
• 1 lžíce nati mateřídoušky úzkolisté
• 2 lžíce květů lípy srdčité
• 2 lžíce květů bezu černého
• 2 lžíce květů měsíčku lékařského

Bylinky na zimní nemoci

Pokud se v bylinkách ještě tolik nevyznáte, vezměte si na pomoc knihy s bylinkářskou tematikou, kde se dozvíte o účincích jednotlivých bylinek, jak takové směsi správně namíchat, jak často užívat a mnohé další.

Výběr bylinek, které se hodí do směsí určených na léčbu některých obtíží:

Foto autorka

Základní pravidla týkající se volby místa a způsobu výsadby sazenic dodržíme v každé situaci. Počítejme raději s tím, že jahodník je rostlinou podobnou kravičce: Ta, když jí nedáme do držky, nedá do dížky. A stejně tak jahodník není muzikant, který za málo peněz udělá hodně muziky. Takže jak na výsadbu, když je málo času?

Po zalití jamky sázíme jahodník do substrátu, v lepším případě do kompostu

Vysadit jahodník do důlků, to jde rychle

Máme sice pozemek po kvalitní předplodině, ale třeba nemáme ani kompost, ani hnůj a ani čas ho zarývat a čekat, až se půda slehne.

Rychlým řešením je vysadit jahodník do důlků. Tedy do dosti velkých jamek, které pojmou alespoň půl litru substrátu.

Uděláme jamku, na dno dáme několik granulek hnojiva pro dny budoucí. Zahrábneme je a jamku vyplníme živným substrátem. Místo prolijeme vodou, necháme zem z toho množství vody vzpamatovat. A jsme připraveni sázet.

Dosypeme substrát nebo kompost

Sazenice jahodníku vysazujeme tak, že jim rozprostřeme kořeny do plochy v hloubce cca 5–8 cm (podle délky kořenů), přimáčkneme a opět zalijeme. Pokud mají sazenice více listů, starší odstraníme.

• Rostliny sázíme na úroveň půdy, aby srdíčko nebylo hlouběji.

Pokud počítáme s tvorbou hrůbků, naznačíme si je v okolí rostliny, ze zeminy a substrátu vytvoříme kopeček, který později dorovnáme zeminou z okolí. Hrůbky či vyvýšené řádky lépe osychají, umožňují nastýlání mulče, pohyb mezi rostlinami.

Hrůbkům můžeme přizpůsobit závlahu. Nemusíme zalévat horem, ale podmokem, do meziřádků. Jahodník můžeme do důlků vysazovat i za použití  fólie. Některé mají předem vysekané otvory na sazenice, takže řešit u nich spon je bezpředmětné.

Zkušenost s hnojivy výhodou

Zejména pokud máme zkušenosti s hnojivy, která účinkují delší dobu, můžeme aspoň zčásti nahradit absenci hnoje zarytého do dna záhonu.

Použijeme-li hnojivo typu Osmocote pro nejdelší období hnojení, jaké je možné (devět a více měsíců), nebo pod kořeny zarýpneme tablety Silvamixu, bude mít rostlina živiny k dispozici dva a více roků. A když rostlině během vegetace poskytneme živiny v zálivce, úroda jahod nás potěší.

Pokud se nám tohle řešení nezdá a přece jen bychom chtěli sázet na hrůbek s hnojem, založíme si zásobní záhon. Vybereme pro něj spíše polostín, aby chránil sazenice před poledním úpalem.

Zem v záhonu vylepšíme kompostem, substrátem a do něj, na vzdálenost 5 – 10 cm vysázíme dodané jahody, zaléváme, kypříme zem okolo a chystáme záhon na konečnou výsadbu.

Sázíme jen po srdíčko jahodníku, ne hlouběji

Vysadit jahodník lze takto do konce září nebo první týden října. Při přesazování opatrně vyzdvihujeme jednotlivé rostliny i s balem (proto těch 5 – 10 cm), opatrně přesazujeme na nové stanoviště.

Nebo sazenice vysázíme do kelímků od jogurtů bez dna, zahloubených tak, aby byly zároveň s povrchem záhonu. U těch kořenový bal při přesazování určitě nenarušíme. Frigosadba by se za takovou péči odměnila za pár týdnů.

Foto autor

Jahodník bychom na zvolené místo neměli vysazovat dříve než za čtyři pět let poté, co jsme tam jahody pěstovali. Pamatujme také na to, že voda spolu s živinami dělá kvalitu a výnos.

Místo připravované k výsadbě jahodníku namočíme

Na začátku nás čeká důležité rozhodnutí, zda chceme jahody remontantní, tedy v létě plodící a opakující plození ještě do podzimu, nebo zda dáme přednost rostlinám, ze kterých sklidíme jahody ve větším množství, ale najednou. A také, kdy chceme sklízet. Jestli třeba již koncem května, začátkem června, nebo průběžně až do poloviny července.

Jahodník vybíráme ze sortimentu mnoha odrůd raných, poloraných, pozdních až velmi pozdních.

Aby jahod bylo dost: organika, živiny, pH, vápník

Jahodník má rád záhony dobře připravené, zásobené organickou hmotou, živinami. Roste na půdách s neutrální reakcí půdní (pH okolo 7), raději však ve slabě kyselé.

To ovšem neznamená, že by v půdě měl chybět vápník. Naopak, vápník je prvek důležitý pro zrající jahody. Pokud v půdě je, plodenství jsou pevná, dobře se s nimi manipuluje, snesou přepravu. Tam, kde vápník v půdě chybí, jsou jahody téže odrůdy měkké, otlačí se již při trhání a pak v transportní nádobě.

Kompost prolijeme vodou, aby lépe sesedl

Příprava záhonu, na který chceme sázet jahodník

Skvělé je, když jahodník sázíme po okopanině, rané zelenině, která byla hnojena hnojem. A to ještě nemusí být všechno, čím jahodníku prospějeme:

1. Zhruba měsíc nebo tři týdny před výsadbou můžeme do země, v níž vyryjeme rýhu, našlapat hnůj, překrýt ho zeminou, kvalitním kompostem, substrátem.
2. Též můžeme vytvořit nízký hrůbek, který pořádně prolijeme vodou. To abychom dostatkem vody v půdě umožnili vrstvám různého materiálu k sobě přilnout a společně ulehnout, tedy zbavit se nadměrné kyprosti.
3. Hrůbky můžeme dělat také v případě, že hodláme sázet jahodník do otvorů v netkané textilii nebo speciální jahodářské fólii.
4. Děláme-li řádků více, měly by být středy řádků, hrůbků, minimálně 60 cm od sebe. Řidší výsadba je jedním z agronomických opatření omezujících šedou hnilobu. Porost po dešti a závlaze lépe osychá. Také se lépe pleje, mulčuje.

Za tři týdny můžeme sázet jahodník. Povrch nakypříme, případně vyplejeme. Vytyčíme si podle šňůry rovný řádek a odměříme odstupy pro jednotlivé sazenice. Pro bujně rostoucí velké keře cca 40 cm, pro ty útlejší 25–30 cm. A sázíme. Sadbu balíčkovou nebo prostokořennou. Nebo sadbu chlazenou tzv. frigo, která vyžaduje poněkud jinou péči.

Jak sázet jahodník podle typu sadby a další tipy

Chlazené sazenice frigo pocházejí z loňské listopadové sklizně. Jsou plné energie a základů květenství, poupat. Když je sázíme na jaře, je v pořádku, že kvetou a plodí dva měsíce po výsadbě. U výsadby podzimní už to je na závadu. Jakmile se objeví základy květních stvolů, vylamujeme je.

Jahody by určitě plodily, možná by některé i dozrály, ale sazenice už by neměla sílu na vytvoření základů květů pro příští rok. Mohlo by se stát, že by vůbec neplodila. Totéž může udělat i sadba kontejnerovaná. Když v létě kvete, květenství odstraníme. Aby sazenice měla sílu do růstu a tvorby základů květů pro příští rok.

• Sazenice z kelímků, sadbovačů, kontejnerů vysazujeme tak, aby byly zároveň s povrchem půdy. Nikdy sazenici nedáváme hlouběji, abychom neutopili srdéčko rostliny.

Sazenice prostokořenné vysazujeme obdobně. Pokud mají více listů, necháme jim tak tři nejmladší, stejně by ty starší v zimě odešly, uschly. Navíc rostlina bude mít méně starostí se zásobením listů vodou, lépe zakoření. Kořeny těchto sazenic rozprostíráme do šířky. Ať zakoření v ploše a teprve pak kotví v hloubce. Před a po výsadbě zalijeme, povrch hrůbku urovnáme, nakypříme.

Závlaha a provzdušnění půdy

Zaléváme podle potřeby, raději k rostlinám, než do plochy. Do podzimu rostliny zakoření, začnou jim narůstat další listy. Pokud by se zdálo, že se rostliny vytahují ze země, přimáčkneme je, dosypeme zeminu okolo nich. Kypříme, okopáváme, plejeme.

Rostliny jsou vděčné za živiny a vodu v půdě, ale též za provzdušňování hrůbků. Bez vzduchu v půdě rostou špatně. Zaléváme později navečer, vodou odraženou, nebo ohřátou sluncem v nějaké nádrži. Vodu ze studny ani vodovodu přímo nepoužíváme.

Foto autor

Jahodník patří mezi rostliny, které se přirozeně množí pouze vegetativně. Takto množené rostliny jsou však mnohem více ohroženy celou řadou škodlivých organismů a chorob, které si můžeme se sadbou snadno přenést na vlastní půdu. Během následující sezony se pak mohou choroby rozšířit i na původně zdravé rostliny.

Vzhledem k výnosu v 1. roce pěstování bychom měli zakládat porosty jahod co možná nejdříve. Pro opravdu včasnou letní výsadbu však můžeme mít problém s nedostatkem kvalitních sazenic. Proto obvykle posouváme období výsadby na druhou polovinu srpna a hlavně na září.

Výsadba sazenice bez úpravy kořenů; foto Shutterstock

Choroby jahodníků

Vegetativně množené jahodníky jsou ohroženy nejen živočišnými škůdci, ale také virovými chorobami. Na rozdíl od jiných rostlin odrůdy jahodníku po napadení viry většinou žádné příznaky nevykazují. Dochází ovšem ke snižování výnosů i celkové životaschopnosti rostlin. Někdy můžeme na rostlinách pozorovat kadeření mladších listů spojené s projasněním žilek.

• Přímá ochrana proti virovým chorobám není možná.

Sadbou jsou přenášeni i mnozí původci houbových chorob. Mezi závažné patří přenos patogena Phytophtora fragariae, což je původce červené hniloby kořenů jahodníku:

Typické příznaky červené hniloby jahodníku, foto E. Prokinová

• Napadené rostliny jsou menší, a pokud nastane teplé počasí, uvadají.
• Listy se zbarvují do žlutočervena, mladé listy mívají šedozelené zbarvení.
• Vyvíjí se méně odnoží. Pokud rostliny plodí, jsou plody velmi malé a kořeny tmavnou a odumírají.
• Typickým příznakem je červené až červenohnědé zabarvení střední části kořene, které je velmi dobře patrné při jeho rozříznutí.
• Patogen přežívá v napadené rostlině a v půdě, kde si zachovává životaschopnost až několik let. Častěji se onemocnění vyskytuje na chladnějších, těžkých a vlhkých půdách.
• Vznik a další šíření onemocnění podporuje chladné deštivé počasí.
• Na sadbě nemusí být žádné příznaky onemocnění vidět.

Sadbou se rovněž přenáší houba Phytophthora cactorum, původce fytoftorové krčkové hniloby jahodníku:

Fytoftorová hniloba jahodníku

• U sazenic často počíná infekce od zbytku stolonu.
• Napadená pletiva jsou zpočátku vodnatá a světle hnědá. Nejmladší listy se zbarvují šedozeleně a často náhle vadnou a hynou celé rostliny.
• Charakteristické je hnědé zbarvení a rozpad pletiv krčku. Po rozšíření hniloby hnědnou celé plody, mají drsný povrch a kožovitý charakter. Napadené zralé plody méně výrazně mění barvu od hnědavé po tmavě fialovou.
• Zelené i zralé plody usychají a mumifikují.
• Napadené plody mají nepříjemnou vůni a chuť.

Jednou z mála hub, u které můžeme slabé příznaky na sadbě jahod tolerovat, je Mycosphaerella fragariae, původce bílé skvrnitosti listů jahodníku:

Slabé příznaky bílé skvrnitosti listu jahodníku lze tolerovat

• Je všeobecně rozšířená.
• Snadno se šíří a jako ochranu použijeme fungicidní postřiky po sklizni.
• Všechny sadbové porosty bychom měli opakovaně ošetřovat. V některých letech dokonce sadbu bez slabých příznaků vypěstovat nezvládneme.

Nákup kvalitních sazenic

Pouze vizuální hodnocení zdravotního stavu sadby je jednoznačně nedostatečné a často i nemožné. Ze všech ovocných druhů se u jahodníku nejčastěji setkáváme s prodejem sazenic, které mají nejasný původ. Respektive pocházejí ze zahrádky některého jiného malopěstitele. Především na tržištích je často k dostání sadba, která neprošla uznávacím řízením.

Někdy se sadba dokonce získává dělením starších trsů, takže výnosy nás ani v prvním roce moc neuspokojí. Takovou sadbu poznáme podle tmavých kořenů. Kvalitní sadba z odnoží je má naopak světlé.

Zdravou sadbu ideálně opatříme od velkých pěstitelů, kde ji koupíme jako uznanou sadbu. Tyto sazenice mají ovšem vyšší cenu.

Ani v tomto případě však nemáme jistotu, že je sadba úplně zdravá.

Ideální cestou je nakoupit jen malé množství kvalitních sazenic a v následujícím roce bedlivě sledovat jejich zdravotní stav. Pokud se neprojeví příznaky výskytu škodlivých organismů, jahody si snadno namnožíme. Tím máme jistotu, že jsme si na zahrádku  nedonesli nezvané hosty.

Foto autor, E. Prokinová a Shutterstock

Několik týdnů před plánovanou výsadbou zaryjte do půdy dobře vyzrálý kompost případně záhon vyhnojte. Před sázením pak stačí půdu lehce prokypřit.

Pro výsadbu vybereme pěkné odnože jahodníku

Pro rozprostření doby zrání do delšího časového úseku namíchejte na záhon několik různých odrůd. K výsadbě jahodníku vyberte silné a zdravé odnože.

Vysazujeme jahodník

Kde má jahodník srdíčko?

Správně zasadit jahodník je tak trochu věda: Vysvětlíme malému zahradníkovi, co je krček neboli srdíčko, že ho najde tam, kde kořeny přecházejí v listy.

A samozřejmě: Srdíčko by po vysazení jahodníku nemělo být pod zemí.

Jahodníky nejčastěji sázíme do řádků, vzdálených od sebe aspoň 50 cm.

Usnadníme si tak péči o jahodový záhon.

Jednotlivé rostliny vysazujeme s mezerami přibližně 30 až 40 cm.

Vysazené v kombinaci s některými jinými rostlinami se mohou vzájemně chránit a podporovat.

Sesadíme je například s česnekem nebo cibulí, které mírní napadení plísněmi.

Semínka ze souplodí pro jahodový záhon

Jahoda není bobule, jak se někteří mylně domnívají. Jde o souplodí nažek na zdužnatělém lůžku jednoho květu. Jednotlivé nažky najdete snadno, jsou to tečky viditelné na povrchu jahody.

• Vyberte s dětmi dobře uzrálou jahodu a nechte ji usušit. Nažky pak lehce odrolíte. Po zasetí z nich vyrostou nové rostlinky pro jahodový záhon.

A ještě: Je čas na pozdní výsevy

Právě teď, na sklonku prázdnin, mají malí pilní zahradníci příležitost vysít rostliny už pro nadcházející podzimní sklizeň.

Z pozdních výsevů koncem léta budeme sklízet lístky salátu za tři týdny

Na pozdní výsevy vyberte s dětmi rostliny s krátkou vegetační dobou. Vhodné jsou ředkvičky, nejrůznější saláty – zejména listové, kozlíček polníček, špenát nebo mangold. Úrodu budou mít malí pěstitelé velice rychle. Koncem srpna vyseté ředkvičky lze sklízet začátkem října. Mladé lístky listových salátů jsou k jídlu už za tři týdny.

• Děti bude zajímat, že většina rostlin je dlouhodenních, proto během letních dnů vybíhají do květu. Tudíž je pěstujeme zjara nebo na podzim.

Všechny zmíněné druhy zeleniny pro podzimní výsev se dají dobře pěstovat také v nádobách a truhlících na balkoně.

Foto autorka