Mnohé choroby jahodníků se nešíří jiným možným způsobem než napadenou sadbou. Dobře si proto vybírejme, kde chceme sadbu pořídit.
Jahodník patří mezi rostliny, které se přirozeně množí pouze vegetativně. Takto množené rostliny jsou však mnohem více ohroženy celou řadou škodlivých organismů a chorob, které si můžeme se sadbou snadno přenést na vlastní půdu. Během následující sezony se pak mohou choroby rozšířit i na původně zdravé rostliny.
Vzhledem k výnosu v 1. roce pěstování bychom měli zakládat porosty jahod co možná nejdříve. Pro opravdu včasnou letní výsadbu však můžeme mít problém s nedostatkem kvalitních sazenic. Proto obvykle posouváme období výsadby na druhou polovinu srpna a hlavně na září.
Výsadba sazenice bez úpravy kořenů; foto Shutterstock
Vegetativně množené jahodníky jsou ohroženy nejen živočišnými škůdci, ale také virovými chorobami. Na rozdíl od jiných rostlin odrůdy jahodníku po napadení viry většinou žádné příznaky nevykazují. Dochází ovšem ke snižování výnosů i celkové životaschopnosti rostlin. Někdy můžeme na rostlinách pozorovat kadeření mladších listů spojené s projasněním žilek.
Sadbou jsou přenášeni i mnozí původci houbových chorob. Mezi závažné patří přenos patogena Phytophtora fragariae, což je původce červené hniloby kořenů jahodníku:
Typické příznaky červené hniloby jahodníku, foto E. Prokinová
Sadbou se rovněž přenáší houba Phytophthora cactorum, původce fytoftorové krčkové hniloby jahodníku:
Fytoftorová hniloba jahodníku
Jednou z mála hub, u které můžeme slabé příznaky na sadbě jahod tolerovat, je Mycosphaerella fragariae, původce bílé skvrnitosti listů jahodníku:
Slabé příznaky bílé skvrnitosti listu jahodníku lze tolerovat
Pouze vizuální hodnocení zdravotního stavu sadby je jednoznačně nedostatečné a často i nemožné. Ze všech ovocných druhů se u jahodníku nejčastěji setkáváme s prodejem sazenic, které mají nejasný původ. Respektive pocházejí ze zahrádky některého jiného malopěstitele. Především na tržištích je často k dostání sadba, která neprošla uznávacím řízením.
Někdy se sadba dokonce získává dělením starších trsů, takže výnosy nás ani v prvním roce moc neuspokojí. Takovou sadbu poznáme podle tmavých kořenů. Kvalitní sadba z odnoží je má naopak světlé.
Zdravou sadbu ideálně opatříme od velkých pěstitelů, kde ji koupíme jako uznanou sadbu. Tyto sazenice mají ovšem vyšší cenu.
Ani v tomto případě však nemáme jistotu, že je sadba úplně zdravá.
Ideální cestou je nakoupit jen malé množství kvalitních sazenic a v následujícím roce bedlivě sledovat jejich zdravotní stav. Pokud se neprojeví příznaky výskytu škodlivých organismů, jahody si snadno namnožíme. Tím máme jistotu, že jsme si na zahrádku nedonesli nezvané hosty.
Foto autor, E. Prokinová a Shutterstock
Po sklizni pečujeme o jahodník podle stáří porostu. Buď odstraňujeme šlahouny, plevel i nastýlku, nebo záhon rušíme, případně plánujeme nový.
Jahody jíme převážně v čerstvém stavu, často hned po sklizni, a tak je lepší jarní aplikaci pesticidů maximálně omezit, nejlépe úplně vyloučit.
Napadené rostliny jsou zakrslé, trsovité, špatně obrůstají, mají slabé výhony, řapíky listů jsou zkrácené a ztloustlé, listy malé a zdeformované. Na výhonech a listech se zmnožují chloupky – trichomy.
Ve stejnou dobu jako jahody ochutnáváme i tzv. kamčatské borůvky nebo první třešně. Radost z jahod bývá největší, ale může ji pokazit škůdce, který si počíná až škodolibě.
Broskvoně plodí na jednoletých výhonech, zatímco starší obrost postupně odumírá. Snahou je proto vypěstovat pevné korunní větve s bohatým plodonosným obrostem a volnou kotlovitou široce rozevřenou korunu bez středového hlavního výhonu.
