Šípky patří v lidové medicíně mezi nejčastěji a nejdéle používané plody. Oblíbené jsou v lidové medicíně i té průmyslové.
Díky jejich oblibě se jim věnovali i šlechtitelé. Výsledkem je několik kulturních odrůd, které si našly místo i v našich zahrádkách. Obsahují velké množství vitamínu C a dalších cenných látek, proto se tradičně využívají k posílení imunity a léčbě různých neduhů. Zároveň jsou plodové růže nenáročnými rostlinami a dají snadno pěstovat.
Plody šípků jsou oblíbené pro své léčebné účinky
Plody růží, lidově zvané šípky, provázejí člověka od nepaměti. Využívají se plody divoce rostoucích růží, které zařazujeme do botanického druhu růže šípková (Rosa canina). Jejich plody lidově nazýváme šípky. Plodové velkoplodé růže zařazujeme do botanických druhů růže svraskalá (Rosa rugosa), růže dužnoplodá (Rosa pomifera, syn. R. villosa) a několik dalších méně známých. Od těch planě rostoucích se liší ve více vlastnostech, což je předurčuje i pro pěstování v zahradách.
Růže šípková kvete v květnu a červnu
Velkou výhodou plodových růží je jejich nenáročnost. Jsou odolné proti chorobám i škůdcům, nevyžadují chemickou ochranu a dobře snášejí i městské prostředí se znečištěným ovzduším. Díky vysoké mrazuvzdornosti se dají pěstovat prakticky ve všech našich pěstitelských oblastech.
Keře plodových růží pocházejí původně z jižní Evropy a Balkánu. Rostou rychle, dosahují výšky kolem dvou až dvou a půl metrů a díky svému vzpřímenému vzrůstu se dají dobře kombinovat s dalšími keři, například rybízem nebo zimolezem kamčatským, arónií černoplodou či dřínem. Zároveň působí velmi dekorativně – mohou tvořit solitéry v okrasných záhonech nebo husté živé ploty. Sazenice se prodávají většinou v kontejnerech, což umožňuje jejich výsadbu téměř po celý rok, s výjimkou období trvale promrzlé půdy. Nejvhodnější dobou je však podzim, kdy rostliny před zimou dobře zakoření. Nejlépe se jim daří na slunných polohách s výživnými půdami, ale spolehlivě porostou i v chudších a kamenitých místech.
Plody jsou světle červené barvy, s výrazným typickým leskem. Obsahují také semena (botanicky správně plody – nažky, neboť šípek je plod nepravý), těch je však ve srovnání s divoce rostoucími šípky méně.
Hlavním důvodem, proč se růže sází, jsou samozřejmě jejich plody. Šípky se vyznačují intenzivní vůní a dužninou, která tvoří až osmdesát procent objemu plodu. Obsahují ohromné množství vitamínu C – až 1250 mg ve 100 g čerstvých plodů, což je více než u jakéhokoli jiného ovoce. Nechybí v nich ani provitamin A, vitaminy skupiny B a K, cukry, třísloviny, pektiny a řada minerálních látek, například draslík, vápník, hořčík, železo nebo fosfor. Díky tomuto složení působí šípkový čaj močopudně, podporuje imunitu, zlepšuje činnost srdce a cév, napomáhá metabolismu a bývá doporučován i při nespavosti. Šípky zároveň působí očistně, protizánětlivě a regeneračně.
Šípky posilují tělo při horečce, působí očistně a imunostimulačně, stejně i protizánětlivě a regeneračně.
Šípky patří mezi nejuniverzálnější plody. Zpracovávají se na džemy, sirupy, šťávy, omáčky i proslulé šípkové marmelády. Lze je také sušit a používat do čajových směsí. Oblíbené jsou i aromatické vína a likéry, které zaujmou nejen chutí, ale i svou barvou. Méně známou, avšak velmi zajímavou možností je výroba ovocných destilátů s jemnou chutí a specifickým aroma. Ani semena šípků nepřijdou nazmar. Lisuje se z nich olej bohatý na nenasycené mastné kyseliny, který má léčivé a regenerační účinky a uplatňuje se i v kosmetice. Výluh ze semen se pak využívá při léčbě dny, onemocnění ledvin nebo revmatických potíží.
O tom jaké různé druhy „šípků“ se dají pěstovat se dočtete v navazujícím příspěvku.
Foto Shutterstock
Šípkový čas je tu a podzimní krajinu zdobí plody zářící jako rudé korálky. Co ale ty korálky vlastně jsou, objasňuje Václav Větvička.
V minulosti býval mnohde na plotně od podzimu v pohotovosti velký hrnec, ve kterém se máčely šípky. Občas probublaly varem.
Čaj ze šípků můžeme bez obav pít dlouhodobě a celoročně. V létě je skvělý chladný s mátou, meduňkou nebo citronovou trávou.
Teplé slunné dny, které přicházejí uprostřed zimy, mohou způsobit mírné proudění mízy, hlavně na osluněných a ohřátých stranách kmenů. Značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí pak kmeny nevydrží a popraskají.
