My, nedočkavci, jimž se každá, i ta nejmírnější zima zdá dlouhá, si přivoláváme jaro rozmanitě. Začínáme, samo sebou, už začátkem prosince, barborkami.

Někdy odezní větší mrazy v únoru, jindy až v březnu. Únorové zahradničení je tak trochu na rozjezd před sezonou.

K jídlu dozrávají plody mišpulí v nejteplejších lokalitách obyčejně až na konci října, jinde až po prvních mrazících. Teprve po dozrání se stávají atraktivním stolním ovocem.

Snad jedinou jedlou bromélií je ananas. Z růžice na vrcholu koupeného ananasu si doma můžete vypěstovat svůj. Nepoškozená růžice zakoření v písku, rašelině, perlitu.

Říkáme jim půlroční kytky. Ty které poprvé vykvetly na jaře, dodržují rytmus a každý rok kvetou na jaře.

Projet celým Českem trvá jen několik hodin. Přesto už v únoru někde vládne zima a závěje, jinde začíná teplé předjaří. S ním i výsevy.

Tak jako člověk nenosí od malička velké boty, do kterých doroste, tak i květiny a předpěstovaná zelenina jsou šťastnější, když se do velkého květináče dostanou, až nastane ten správný čas.

Princip hnojení spočívá v obohacení půdy, ze které rostliny čerpají minerální látky. V duchu tohoto faktu bychom měli hnojit a výživu i správně dávkovat.

Mnozí kupujeme vajíčka s vědomím, že díky jejich obalu snadno v zimě vzejde, co na jaře chceme vysadit. Ať jsou plata s důlky z papíru, nebo z plastu, zhodnotíme je jako sadbovače.

Má, či nemá význam bílit kmeny ovocných stromů? A může být bílení užitečné jako obrana před nákazou choroboplodnými zárodky?