Málokdy jsou k mání sušené třešně. Domácím sušením můžeme vyzkoušet, zda odrůda, která plodí na naší zahradě, se k tomuto způsobu konzervace hodí.
Třešně jsou kvalitním tuzemským ovocem, jedním z mála, které přichází na trh už začátkem léta. Zejména rané srdcovky mají krátkou uchovatelnost.
Plody odrůdy Kordia usušené přirozenou cestou na stromě
Od konzervace třešní sušením odrazuje vysoký obsah vody v dužnině, relativně větší podíl pecky a často i chuť sušených plodů, která je ve srovnání s jiným ovocem většinou méně výrazná.
Bývají však roky, kdy některé pozdní chrupky dozrávají v příznivém slunečném počasí. Nesklizené, třeba pozapomenuté, třešně se mohou „předsušit“ už na stromě.
Týká se to v prvé řadě české odrůdy Kordia s vysokým podílem refraktometrické sušiny (rozpustného cukerného obsahu).
Jistější je však nechat plody přezrát na stromě a dosušit je proudem teplého vzduchu ve vhodné sušičce. Takto konzervované chutnají výborně.
Předpokladem ke konzervaci sušením jsou zcela zdravé, nečervivé plody, bez napadení vrtulí třešňovou, prosté moniliové hniloby.
Foto autor
Třešně patří v Česku mezi nejoblíbenější ovoce, zejména pro svou ranost – v sezoně dozrávají jako první stromové ovoce.
Mezi višněmi najdeme jak odrůdy určené přednostně na kompoty, džemy, marmelády nebo tradiční griotku, tak takové, které jsou lahůdkou mezi čerstvým ovocem.
Třešeň pokládají někteří znalci za domácí evropský druh, jiní za její pravlast považují Asii. Všeobecné oblibě se těší hned z několika důvodů.
Květnový Zahrádkář roku 2018 pozval k rozhovoru Josefa Suse, znalce ovocnářství, aby mu popřál k sedmdesátinám a pro čtenáře vyzvěděl pěstitelské tipy.
Žížaly se živí organickými látkami a přetvářejí je v jemnou – kompostovanou –půdu bohatou zejména na humus. Každé zahradě tak poskytují významnou službu. Řada hmyzích druhů zase díky svým přirozeným potřebám brání rostliny před škůdci
