Václav Větvička o růžových stromech – rododendronech
30. 5. 2025Nebo že by bylo výstižnější Stromové růže? Ale kdeže! Následující řádky budou o růžových stromech, rododendronech.
Existuje skutečně černá růže, nebo je to jen sen šlechtitelů? Václav Větvička vás provede světem rostlin, které mají „černou“ v rodném listě.
Napadlo mne takové aprílové téma: Mohou být zelené kytky černé? A nemám na mysli jen div ne prošvihnutou černou růži. Byť není aprílová, přesto vím o jediné skutečné, a sice o pražské pasáži Černá růže. Všechny ostatní jsou tzv. sametově červené. Některé tak, že je laici mají za černé. Ale sytě černá růže je zatím jen pikantním snem šlechtitelů. Přesto je blíž k jakémusi naplnění, než touha a snaha najít růži modrou. Tu by asi uměla najít jen potrhlá Klára pana Čapka, ta povídkojednokapsová. Jistě ale i jedna z mých známých květinářek, která takhle domodra umí obarvit i bělokvěté chryzantémy. Někdy jí na to stačí jen trocha inkoustu, jindy si doloží na lepší barvivo.
K té bělokvětosti – už jsem se asi o tom v Zahrádkáři zmiňoval, že tak jako neexistuje černý rostlinný pigment (nemám-li na mysli saze), tak to s tou bělobou či bělostí je obdobné. Vězte, že „bělokvěté“ rostliny by se měly psát v uvozovkách, protože to jsou šizuňkové, spoléhající na lom světla a optický klam. Stačí, aby jejich buňky v pletivech květů byly bezbarvé, bez pigmentu – a lom světla už udělá svou práci. Našinec pak obdivuje bílé bledule i sněženky stejně jako všechnu tu bílou kytkovou havěť.
Takže k otázce: Mohou být zelené kytky černé? Hned na první dobrou musím sdělit, že ano, že takové jsou, a dokonce se proto tak jmenují – například černýše z rodu Melampyrum. Jejich pletiva, a tedy i listy při zavadání (a nemusí to být hned sušení) černají. Ale na černýše jsem dnes nemyslel přesto, že má úvaha směřovala k rostlinám i po jménu černým.
Tak třeba hned ta buď poslední loňská, nebo první letošní čemeřice černá (Helleborus niger). Teď v dubnu už kvetou jen největší opozdilci mezi černými čemeřicemi nebo z poloh tak zastíněných, jako je okolí Alexovy cesty ve Štiřínském parku, kde čemeřice kvetou hned tři: černá, zelená i nachová. Je to docela pohledná trikolora.
Možná u vás už, u nás o něco později, se dostává ke slovu slivoň černá (Prunus nigra). Jenže tady mohou přijít ke slovu i rozpaky. Slivoň černá an sich, jak by se to dalo chápat echt hezky česky, totiž Prunus nigra, je tzv. hořká třešeň nebo také kanadská švestka, rostoucí přirozeně na východě Kanady a severovýchodě USA. Je to malý strom, bělokvětý, s velmi tmavě zelenými listy, červenavými hořkými plody, a hlavně – se skoro černou borkou, kůrou. Snad proto jí říkají černá.
Evropu ovšem prolnula jiná černá slivoň. Patří do okruhu myrobalánů (Prunus cerasifera) a dlouhý čas se u nás pěstuje v odrůdě ´Pissardii´. Ten má kultivarové synonymum ´Nigra´ a co chvíli se objevují i kombinace v podobě Prunus pissardii nebo Prunus nigra. Určitě ji znáte, je to stromek s listy po celou sezonu tmavě vínově červenými, málem černočervenými; ty se zasloužily o její tmavý vzhled a „černá“ jména. U nás se pěstuje až od roku 1914; první byla v Průhonicích.
Jako u tří králů i já mám dalšího černého vzadu. Je jím kýchavice černá (Veratrum nigrum), kriticky ohrožený druh rostoucí u nás velmi vzácně v masivu Džbánu, v údolí Dyje a na Slovácku. Just neřeknu přesně kde, ale můžete ji vidět v zahradách, včetně té kdysi mé botanické. Její okvětní lístky jsou tmavě červenohnědé a doslova páchnou po shnilém ovoci. Její hojnější „bílá“ sestra (Veratrum album) má okvětní lístky bělavé nebo zelenkavě nažloutlé a nevoní ani nezapáchá.
Můj na začátku uvedený dotaz má možná otevřený konec: Zelené kytky mohou být černé, ale zpravidla jen podle jména. I ten černýš musí trochu zavadnout, aby zčernal!
Foto Shutterstock a Dalibor Auf
Existují různé způsoby stínění skleníku během vegetace – nátěry, zakrytí rákosovými rohožemi, maskovacími sítěmi nebo vnitřními závěsy. Výhodné je využití révy vinné. Pro menší skleníky postačí jedna sazenice (hlava) – rostoucí ve skleníku.